"Prodchnut ješitností, měl navíc tu zvláštní pýchu, v které se člověk zcela lhostejně přiznává k činům dobrým i špatným, pýchu, vyplývající z pocitu nadřazenosti možná iluzorní." (A. S. Puškin)

Na rozloučenou

17. prosince 2011 v 21:17 | Tess |  Poezie
Ještě jsem našla tuhle... rozlučkovou...

Chtěla jsem ti patřit celá,
žila život ve strachu,
a tys všechno, co jsem měla,
vzal a hodil do prachu.

Skrze slzy usmívám se,
bych budila zdání pouhé,
že z problémů dostávám se,
že mé noci nejsou dlouhé.

Tak i nám jde o to samé
-mně, hloupé, jen o tebe,
a teď si to přiznejme,
že ty myslíš jen na sebe.

Pokus se být šťasten, to je
věc pro moje srdce vším.
Měj se krásně, lásko moje,
já to nějak vytrpím.
Počet komentářů: 1
 

Autoportrét

17. prosince 2011 v 20:32 | Tess |  Poezie
Tak pokud jsem říkala, že ta báseň je poslední, tak jsem lhala... :D
Tohle je jeden pokus o popsání stavu, v jakém se právě nachází má osoba.
Děkuji za případné komentáře, i kritika mi opravdu velmi pomůže.
Tess

Pohled upřený do ticha,
před očima clonu snů.
Vždycky jiná, vždycky lichá
Šedá kráska marných dnů.

Žije z tužeb, ze vzpomínek,
není schopná emocí.
Usmívá se, když je třeba,
a pak pláče do noci.

Přátelé jsou pro ni přístav.
Září jasně do dálky.
-hrstka lidí v bouři davu.
Pilíř vratké morálky

Když je s nimi, zapomíná
na prázdno, jež v duši má.
Užívá si, že je jiná,
zjišťuje, že žít se dá.

Pak jdou ale žít svůj příběh,
nechají ji napospas
žalu, který spaluje ji.
Rozhodně to nelze snáz.

A tak plyne za dnem den.
Jeden mrtvý, slunný pak
Žije a zas dýchá jen.
Touží skončit. Neví jak?!
Počet komentářů: 1

Poslední...

6. prosince 2011 v 22:29 | Tess |  Poezie
Ahoj, měli byste vědět, že už to skončilo... právě dnes. Tohle je doufám poslední báseň pojednávající o něm, kterou jsem napsala včera.

Nálada podzimních dní
teskně, hořce lneme k ní.
Ponurá je... svíravá.
Pod kůži se dostává.

Slunce svítí zpod oblaků,
já se snažím utéct tlaku,
jenž ve mě vzbuzuješ ty.
Hle, zde máš mé pocity:

V tomhle vztahu něco chybí.
Nesnažím se najít chyby.
Věci napůl jsou však zlé.
A to Ty se chováš mdle...

Nejsem žádné tvoje štěně,
co na tebe čeká denně,
za kterým se vrátíš rád,
když nemůže kamarád.

Taky nejsem drahý auto,
jímž se chlubíš... Nesnáším to!
A pak stojí v garáži,
tam, kde spíše překáží.

Chováš-li se takhle běžně,
tak ti řeknu velmi něžně:
Laskavě s tím přestaň hned!
Ty nejsi celý můj svět.
Přidat komentář

Literární teorie v praxi...

5. prosince 2011 v 17:02 | Tess |  Poezie
Tak tímhle jsem se velice kvalitně zabavila...

Text na stránkách tvojí duše
psán je písmem tajemným.
Přečtu málo - přiznám suše.
Snad je to mnou. Tuším... vím.

Literární teorii veršů
můžu zahodit.
to se někdo hodně bavil,
nežli ses měl narodit.

Zápletkami podivnými
nešetřil, však smysl - kde?
Když už nejdou nalézt rýmy,
aspoň rozum... chybí zde.

Žánry střídá, druhy taky,
pohádka hned romance
lyricko-epické znaky.
Začínám být bez šance.

Symboly a metafory
jsou na denním pořádku.
Ironie celý hory...
Půjdu pěkně po řádku.

Parodie - zesměšnění
čeho? To mi vysvětli!
Trochy naivního snění?
Citů, co se zapletly?

Mám tě hledat ve slovníku?
Jako bych se dusila...
Budu to mít na pomníku:
Holka, co to zkusila.
Počet komentářů: 1

4. 12. 2011

5. prosince 2011 v 16:57 | Tess |  Poezie
Jedna bezvýznamná psaná z momentálního zoufalství...

Řekni, můj nejdražší,
je to to nejsnažší.
Miluješ mě nebo ne?
Nevydržím už ni dne.

Jsi-li chladný, tím víc sálám.
Svou duši tak všanc ti dávám.
Touhu po tvých dotycích
pak zabíjím ve vzlycích.

Je to prosté - chci tě zpět!
- poslouchat kouzlo těch vět,
prázdných klišé, laciných...
Mám snad hledat u jiných?!
Přidat komentář

Bez názvu

5. prosince 2011 v 16:52 | Tess |  Poezie
Jedna další básnička... tentokrát s mírně erotickým nádechem... Kdybyste se ztráceli, tak se nedivte, pravidelně střídám typ rýmu... :D

Chytni hvězdu, rozsviť měsíc,
dej mi všechno a ještě víc!
Tahle noc musí být má.
Moje noc a já jsem tvá.

Možná pouze na tu dnešní.
Co vím já a co víš ty?
Chceš ochutnat něco z třešní?
Pak vyzkoušej moje rty.

Lásku, věc tak nebezpečnou,
teď necháme v pozadí.
Těla si snad poradí
s touhou téměř přebytečnou.

Je tu horko, závan pekla
- tahle část je příliš vleklá.
Zahoď triko i to druhý.
nech mě vidět barvy duhy.

Kašlu na stud, přistup blíž,
představení začíná.
Co máš dělat, to snad víš.
Já jsem skoro nevinná.

Ruce zvyklé na kytaru
měly by umět sáhnout,
kdy přitlačit, kdy se stáhnout.
Zkus mě přivést do varu.

Povedlo se? Bod pro tebe.
Dám ti klidně modré z nebe.
Nemáš zájem? Mám dál snít?
Že chceš mě? No máš to mít!

Tak mě rozdrť svojí silou,
nech mě lapat po dechu.
Tvoji tvář - pro mě tak milou
zmítanou chci ve vzdechu.

Až se naše těla spojí
celá v jedné bytosti,
možná budeme mít dosti.
Snad na tom to celé stojí.
Počet komentářů: 3

Bez sil, vůle, beze všeho...

20. listopadu 2011 v 13:52 | Tess |  Poezie
Promiň, ale já už ani
nevím, jak se jmenuju
Tess? Tereza? Daniel?
- těžko se rozhoduju.

Když jsi u mě, políbíš mě
růžový dým v hlavě mám
Pak ale když odejdeš
padám, trpím, umírám.

Nevím, asi si chceš hrát
děti to tak dělají
andělská tvář tvoje snad
ohlíží se i na ni.

Nechci věřit tomu zlému
zdá se to však patrné
jsem naivní a ke všemu
není, kdo by řekl ne.

Takže budu nejspíš asi
dál přijímat objetí
užívat prchavé krásy
klesat, snít... a patřit ti.
Přidat komentář

Ticho před bouří

20. listopadu 2011 v 13:48 | Tess |  Poezie
Jestli chápeš, co tím myslím
že tě tak moc miluju
tak mi věř a buď si jistý
že už jiná nebudu.

Jen si říkej, že máš volnost
že já nejsem žárlivá.
Přijde chvíle, budu mít dost
každé... jen se podívá.
Přidat komentář

Ztracená... v něm

20. listopadu 2011 v 13:44 | Tess |  Poezie
Vím, že je to špatné. Ale já také nemám nějaké vznešené touhy být básníkem... prostě se mi mé myšlenky teď jenom lépe vyjadřují ve verších...

Když jsem sama bez tebe,
vím, že nevím, zda jsem tvá.
Jenže s každým pohledem
tvých očí jsem ztracená

Miluju tvé oči, tvář
vůni, lesk tvých vlasů
tvůj pohled, jenž skrývá zář,
odstín tvého hlasu

Dotkneš-li se mého těla
opatrně, jemně
poznám, co jsem vždycky chtěla
vzplane touha ve mně.

Nepřiznám ti to však za nic
neboť je mi jasné
že mi řekneš, to co nechci
a má láska zhasne.
Počet komentářů: 4

Daniel

20. listopadu 2011 v 13:27 | Tess |  Poezie
Jen taková menší básnička. Inspirovala jsem se Formí a začala jsem též tvořit kryptogramy. Není nic moc, vím... ale uklidňuje mě to, takže budu pokračovat. Možná se vám bude líbit. :)

Dokonce tak namyšlenej
Až se divím snad i já
Nejhezčí je, drž se od něj
I já dokážu být zlá
Epilogy nechci psát
Láska? Nevím... Má mě rád?
Přidat komentář

Další články

Kam dál