na Blog.cz

Tahle blbost má navodit atmosféru, ale nevím, zda se to povedlo. :D

Asi jsem zase začala mít plodné básnické období. Ale nechci to zakřiknout... takže tady jsou dva kryptogramy na mou milou malou šestnáctiletou sestru Danielu. Třeba se vám budou líbit. Každopádně já osobně jsem na tu druhou hrozně moc pyšná, ta má totiž fakt myšlenku. :D:D

Ahoj lidi, radši to ani nekomentujte. Literární hodnota možná i pod nulou, ale mě to bavilo psát, protože to bylo jednomu určitýmu člověku... :D

Čau lidi, (Čtete to ještě vůbec někdo?) jak se máte? Jsem zpět a už zase nemám co dělat. Nepsala jsem už ani nepamatuju (o Love with a bad name se radši ani nezmiňuju :D) a nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Jediným mým literárním počinem byly dvě silně podprůměrný a patetický básně, kterým chybí závěr, a i kdyby nechyběl, stejně bych je nikdy nenechala spatřit světlo světa. :D Jenom si tu zaznamenám, jak se mám a co je novýho, vůbec se tím nemusíte vzrušovat. :)

1. Článek ve stylu Wendy: Mé neodolatelné červené tepláky, šedé triško s nápisem BECAUSE I´M HOT THAT´S WHY (To jsem dostala od Sabči k osmnáctinám... a né, je jenom trošku namyšlený.) a děsně sexy tyrkysová leopardí podrpsenka z New Yorkeru (To jste potřebovali vědět, je mi to jasný.).

2. Článek ve stylu Sabči: No nezájem, ale ségra dneska se svojí kámoškou upekla úplně boží buchtu.

3. Článek ve stylu Formí: No nezájem opět, ale tentokrát to ovšem bohužel není z mý strany. Nebo ano?

Včera jsem napsala báseň o tý zlý děvce, mý Múze.

Jo a taky jsem změnila design, asi tak po roce... užijte si tedy i ten! :D

Tess

***

Moje Múza to je slečna

vrtkavá a nebezpečná.

Věčně není k nalezení

a když už snad, nic s ní není.

Přijde, sedne a už reptá.

Vlastně mě tím k smrti deptá.

Nezavděčím se jí ničím,

akorát si nervy ničím.

Když ji žádám o polibek,

řekne leda: Nikolivěk!

Že jí dneska hlava třeští

a já že jsem sobec, vřeští.

Jen jí vytknu, jak se chová,

hned se mi zas někam schová.

Pak ji najdu...konečně,

ale stejně zbytečně!

Že mi ani pusu nedá.

Sotva přišla, už se zvedá.

Má prý něco na práci,

prskne, pak se vytrácí.

Nevěrná je mi až hrůza,

taková je moje Múza!

V posteli mě ležet nechá

svlečenou... no je to mrcha!

Našla jsem článek k Rape me, který sice nikdy nebyl dopsán, ale stejně si myslím, že stojí za to, abyste si ho přečetli. Protože nehledě na to, že to byla nejlepší akce v mým životě, jsem se tam taky seznámila s lidmi, kteří od základů otřásli vším, co jsem do té doby měla a považovala za důležité. Lucas, můj současně nejlepší kamarád, kterýho bych nevyměnila snad ani za Olliho z Reckless Love, a jeho kamarád Dan, do něhož jsem se zamilovala osudově, věčně a velice bolestivě. Pozůstatky po něm ostatně můžete vidět ve všech mých básních zveřejněných níže...

No tak, lets go a užijte si četbu nedokončeného článku téměř celého o Masters of Rock. Tess

***

Háj dírs, takže... jak se máte? Po nějakých třech čtvrtinách roku se zase ozývás se svou rubrikou Rape me, abych, jak asi správně tušíte, vás opět informovala o stávajícím stavu své osoby. Pokud vás to tedy zajímá, neváhejte a sjeďte pod perex, kde se dozvíte víc. (I když upozorňuji, že žádné převratné věci se ani níže nenacházejí.)

První článek v roce 2012 a opět báseň. Opět není nic moc, asi jako každá. Jsou to už dva měsíce od mého rozchodu s Danem a lepší se to... snad. To jen tak, kdyby vás to zajímalo. A těším se, že až ji zveřejním, napíšu konečně taky nějaký článek k Rape me... zase po dlouhé době. :)) No tak ať se líbí. Tess

Jako slunce, co zapadne

jako sníh, co nevydrží

tak jak květ jednou uvadne

a vrátí se už jen stěží.

Všechno musí někdy skončit

zvadnout, roztát, uhasnout.

Ať to bylo, jak chce, krásný,

nemůžeš nic odhadnout.

Tak já se teď hrozně snažím

vyhrabat se z propasti,

kams mě shodil, když ti přišlo,

že jsme spolu z blbosti.

Ne že by to šlo snad lehce,

to se rovnou přiznávám.

Někdy se mi vůbec nechce,

brečím a hned nadávám.

Takže si běž do prdele

daleko a za kým chceš,

protože ty než říct pravdu,

to se radši zabiješ!

Ještě jsem našla tuhle... rozlučkovou...

Chtěla jsem ti patřit celá,

žila život ve strachu,

a tys všechno, co jsem měla,

vzal a hodil do prachu.

Skrze slzy usmívám se,

bych budila zdání pouhé,

že z problémů dostávám se,

že mé noci nejsou dlouhé.

Tak i nám jde o to samé

-mně, hloupé, jen o tebe,

a teď si to přiznejme,

že ty myslíš jen na sebe.

Pokus se být šťasten, to je

věc pro moje srdce vším.

Měj se krásně, lásko moje,

já to nějak vytrpím.

Tak pokud jsem říkala, že ta báseň je poslední, tak jsem lhala... :D

Tohle je jeden pokus o popsání stavu, v jakém se právě nachází má osoba.

Děkuji za případné komentáře, i kritika mi opravdu velmi pomůže.

Tess