Dvacátýho října dva tisíce deset - 1.AK Brno

20. října 2010 v 15:13 | Tess |  Rape me
Ehm, ahoj lidi. Vím, že jsem tu dlouho nebyla. Asi tak před cca. hodinou, abych si dokázala, že na tenhle blog neseru tak, jak si myslím. Udělala jsem přehled spřátelených blogů a článek o změně názvu Šáhlotiny jenom proto, abych se tak děsně nenudila ve svý nemoci nenemoci. Správně, jsem celej tejden doma. Nechápu proč, když mi nic neni. Jenom polykám penicilin a vstávám kvůli němu v šest... v šest, tak brzo! Otřesný. Taky jsem doma. Nejsem v Brně. Na intru se svýma ujetýma nadrženýma spolubydlícíma, kterým jde jenom o to, aby si odpočítávaly dny do víkendu, kdy odjedou domů a budou si moct zašukat se svýma klukama (pardon "mladýma", jak říká v Brně každej). Je to docela depresivní. Hlavně pro takovýho romantika, jako jsem já. Vlastně, když nad tím tak přemýšlím, ani nevím, proč tohle píšu. Žádný převratný novinky se od tý doby, co jsem tu byla naposled, nestaly. ... Jo aha, už vím. Já jsem si totiž přečetla pár starých Rape-me a rozhodla jsem se, že je dobrej nápad si občas zaznamenat momentální nálady a události. Po tom roce, dvou je fajn si to přečíst. Takže abych dodržovala svý schéma.:


 Článek ve stylu Wendy.: Vzhledem k tomu, že už jsem nebyla asi tak týden venku, když nepočítám cestu do sušárny a do sklepa, vypadám jako úplnej kretén. Mám na sobě svý bazénovský tyrkysový tepláky, který jsou nějak špinavý na prdeli, takže to vypadá... no vypadá to blbě. Černo-bílý triko, který je asi tak po pratetičce matčiny sestřenice a letělo nejdřív v padesátejch letech a který jsem já nosila naposled před pěti rokama. Jo a taky mám růžovo-černý emo podkolenky, protože jsem si zbytek ponožek nechala v Brně a tady nic jinýho nemám, a černý krajkový kalhotky, který se naprosto nehodí pro pouhé domácí použití. Pěkně řečeno, že?
 Článek ve stylu Sabči.: Snědla jsem dvě koblihy... budu moc tlustá, ale už se s tím nedá nic dělat. Když zhubnu, zmenší se mi prsa a to si já absolutně nemůžu dovolit, protože si nejsem jistá, jaký písmenko je v abecedě před A. Hrubý nedostatek v seznamu... co je před prvním místem? Už nic? To nezní moc příznivě.
 Článek ve stylu Formí: Nikdo mě tady nenavštívil, takže asi nemohu očekávat, že bych potkala nějaký šukny. Taky se tak stalo. V Brně chodí do jídelny nějakej borec, o kterým se vždycky rozhodnu, že už se mi nelíbí, když se dostanu do jeho společnosti a mám tudíž příležitost k nějakýmu sblížení. Tričko AC/DC, mikina Deep Purple a batoh Black Sabbath... možná bych ho měla sbalit už kvůli těm hadrům, pak udělat psí oči a mít všechno, co si zamanu, v tomhle případě nový rockový vohoz.

 Abych pokračovala. Objednala jsem si růžovou leopardí mikinu, která má na kapuci kočičí uši, z Mondo Bizarra. Budu vypadat jak Barbie? Emo? Scene? Štve mě to, protože si to o mě taky všichni myslí. Nikdo ještě nepochopil, že růžová je metalová barva. Nikdo není schopen pochopit glam metal. No, taky bych si o sobě myslela, že jsem Scene, kdybych se neznala. Okay, at jdou všichni do prdele a myslej si, co chtěj. Já jsem úžasná. Správně, tohle už jsem já. Toho výpadku osobnosti, který nastal před deseti sekundami, si nebudeme všímat... Taky jsem si objednala mikinu Gate Crasher, brněnská rocková skupina. Byli jako předkapela Ozzyho a já si je zamilovala. Mám ráda jejich "...z postele proud krve stříká. Jeho? Její? - Co já vím." je to takové rozkošně cynické.
 No, co dál? Jsem ve třídě se samýma hybridama. Nechápu, jak se to zrovna mě mohlo stát. Ale kdybyste si mohli ze sta lidí vybrat dvacet nejodpornějších nejhnusnějších holek, byly by to moje spolužačky. Dokonce i já mezi nima vypadám jak vítězka miss world a to už je co říct. Dokonce jsem mezi nima i největší barbína, to je taky zajímavé. Myslím, že kdybych jim řekla o řasence, žalovaly by paní třídní, že na ně mluvím sprostě. Jasně, každá holka nemusí být namalovaná, ale ty jejich ksichty si o to vyloženě říkaj. Já vím, jsem povrchní a soudím lidi podle vzhledu... ale jiná už nebudu, takže na to, s vaším dovolením, kašlu. Alespoň prozatím. Až jednou přijde den zúčtování, možná budu litovat svých slov, ale dnešek to ještě není.
 Vlastně, vy možná ani nevíte, kde jsem. Že jsem po prváku na gymplu v Telči přešla do prváku Střední odborné školy knihovnické v Brně. To je pro povídkáře docela zajímavý, ne? Věnovat se literatuře a tak... ale poslední dobou si nejsem jistá, jestli to byl dobrej nápad. Horší pro mě je, že o svých rozporuplných pocitech nemůžu s nikým mluvit, protože bych se dočkala akorát takovýho toho: "Já jsem ti to říkal. Mělas zůstat na gymplu, ale né, ty sis to prostě musela vydupat." Protože přesně to jsem udělala. Uprostřed prváku jsem došla za našima a: Odejdu z gymplu. Je jasný, že se smáli a mysleli si, že si z nich dělám srandu. Jakej rodič by to neudělal. Ale já jsem prostě já. Tess Neil Fright (podle facebooku) a nikdy bych si nepřiznala, že něco nedokážu...takže jsem to dokázala. Vážně jsem si to "vydupala", udělala jsem příjmačky a ztratila jsem kvůli týhle škole celej rok, abych ted šla do prváku a nebyla si jistá, jestli je to přesně to, co chci. Ale asi to tak musí být. Nejspíš musí přijít nějakej bod zlomu, abych byla se svým rozhodnutím spokojená.
 Zatím mám jen samý negativní názory na profesory a ty nejvypatlanější spolužačky, jaký jsem si kdy mohla vysnít v nejhorší noční můře. Taky mám Lulu a Síny. Dva světlý body v celý třídě. Zdá se to málo. Je to málo v porovnání s mýma úžasnýma kámošema z gymplu, kterých bylo s přehledem třikrát víc. Ale musím se spokojit s tím, co mám, a doufat, že si najdu další. Jsem problémovej typ, vím to, rychle pohrdám... což už jsem udělala. Dobře, nebudu mluvit o tom, jaký do mý třídy chodí vylízaný držky, který všechny vzdychaj nad Edwardem, Šmajdou... poslouchaj Stánky a rozhlašujou, že milujou rock´n´roll. Říkaj, že jsem hustá a že maj taky rády metal, je mi z toho na blití... ale, sakra. :D Už si zase vylévám svý znechucení tady. Nebudu to dělat.
 Co dál je u mě novýho? Mám blond vlasy. Myslím, že mi to sluší. Mám propíchnutej ret a Rose mi píchne pupík. Růžovej pierc... jenom to už podporuje vizi, že jsem barbína. A i kdyby, tak co?
 Hm, dochází mi témata. Vlastně jsem asi ani žádný neměla. Chtěla jsem vám říct, že bych psala, ale nemám tady flashku, kde mám uloženou poslední kapitolu, takže nevím, kde jsem skončila. Chtěla jsem říct, že mě mrzí, že to tady tak upadá, ale vím, že bych stejně nenašla nikoho, komu to vadí. Bezvýchodná situace. Snad se sem třeba někdo někdy podívá a bude mít radost, že má zase co číst. Uvidíme. Zatím si to píšu pro sebe. Takový to období, kdy mi záleželo na limitech a komentářích, už je pryč. Povídky a články už si píšu pro sebe. A taky by to asi taky mělo být. Proto blogy existujou. Jako náhrada za deníčky. Přetechnizovaná doba, mladí už nejsou zvyklí psát. Jediný, čeho jsou ještě schopní, je párkrát kliknout na líbí-se-mi na facebooku. Nepředstírám, že nemám facebook. Kdo ho nemá. Facebook je všude a je zlej, ale stejně mi to nestačí k tomu, abych prostě šla a zrušila ho. Na to jsem moc slabá... Vidíte, vlastně.. přidejte si mě na facebooku do přátel. Já párkrát kliknu na líbí-se-mi u vašich fotek a zahrajeme si společně farm ville. Dobře u toho posledního kecám, zas takovej debil nejsem, abych to hrála. Ale přidejte si mě. Možná poznáte autorku tohohle blogu i z jiných stránek než jsou kapitoly Šáhlotiny a tyhle zoufalý pokusy o udržení návštěvnosti. TESS NEIL FRIGHT - mý jméno. Možná tím ztratím i posledního čtenáře, ale proč ne? Na tom už nezáleží.

 Každopádně nevím, co sem mám psát dál. Jo, před chvílí mi volal otec a ptal se mě, kolik měřím. Možná mi vážně koupí to prkno k narozeninám. Snowboarding je totiž jeden z mých oblíbených sportů. Zajímavý, za čtyři dny mi bude sedmnáct. Tenhle blog jsem začala psát, když mi bylo třináct... moc se od tý doby nezměnilo. To je děsivý. Docela strašidelný. Třeba bych to tu měla zrušit a začít nějakou novou etapu svýho života bez blogu, ale na to se asi zatím necítím. Na to jsem moc slabá... zase.

 Mějte se tu fajn, třeba se zas někdy potkáme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama