Jedenadvacátýho března dva tisíce jedenáct - Nothing but a good time

21. března 2011 v 10:26 | Tess |  Rape me
Předem upozorňuji, že názvem článku nepředstírám, že bych se měla bůhvíjak dobře. (Nevím, jak se píše slovo bůhvíjak... tak to kdyžtak přejděte ;)) To fakt ne. Ale prostě jenom mi tu hrovna hrajou mý milovaný Poison a já nevím, co jinýho bych vymyslela. Taky je to tím, že nevím, o čem zrovna tehle díl Rape me bude, takže je docela dobře možný, že o ničem. :D Ale to je koneckonců moje věc, je to přece můj deník...

JINAK CO SE TÝČE MÝCH POVÍDEK: ZANEDLOUHO BUDETE MÍT MOŽNOST NAJÍT POVÍDKY Naked´n´Nasty A Love with a bad name I NA STRÁNKÁCH CATRIONY NEKO (KTEROU JE MOŽNO NAVŠTÍVIT PO ROZKLIKNUTÍ ODKAZU V OBLÍBENÝCH STRÁNKÁCH).
Písnička od kapely Alter Egon, kterou jsem si v poslední době hrozně oblíbila. Je to projekt basáka Crashdiet - Petera Londona, kterého slyšíme zpívat. :)

1. článek ve stylu Wendy: Přiznám se, že celý týden chodím jenom ve vršku od pyžama, i když už dávno nejsem nemocná. Jsem prostě jenom šíleně líná se převléknout. :D A to ještě to pyžamo ani není moje, ale patří otci. Já vím, vždycky jsem byla jiná. Ale za chvíli se asi budu muset vážně obléct, protože jdu na kontrolu k doktorce (U který musím předstírat, že mi nic není, aby mě nenechala týden doma na penicilinu, což dělá moc ráda.). Tam si samozřejmě nemůžu dovolit nejít jak neoblečená tak nenamalovaná, ach jo. Mě tak nebaví se upravovat. Stejně tak to budu muset udělat večer, až pojedu zpátky do Brna. Jenom proto, aby lidi v autobuse neomdleli hrůzou, až mě uvidí. Krutý úděl člověka, který nenalíčený vypadá jako idiot. :D
2. článek ve stylu Sabči: Není tu nic k jídlu, ale objevila jsem v kuchyni sklenici medu, tak jsem posnídala to. Obědu se dnes nejspíš nezúčastním...
3. článek ve stylu Formí: Jo, lidi který jsou týden doma toho v tomhle ohledu určitě hodně zvládnou. Nebuďme naivní. :D

Takže abych si zaznamenala, co se dělo od doby, co jsem tu byla naposled? Ne že by toho bylo nějak moc... spíš nic než hodně.
Ve středu jsem se byla podívat na gymplu, za svýma kámošema. Den to byl vcelku úspěšný, ani jsem se s nima nepomlátila, jak to bývá často, když se vidíme. Hrála jsem podruhý v životě kulečník... přiznám se, prohrála jsem to na celý čáře. :D Ale taky mě mohl někdo upozornit, že mám nějaký vlastní koule, do kterých se trefuju... :D Taky jsem se dozvěděla, že jsem prý čím dál hezčí. To mě potěšilo, protože když jsem s nimi byla posledně, říkali, že je to horší a horší. :D Dokonce se ani ... (jméno nedosadím) neposmíval mýmu piercu a neříkal mu železo v držce. (I když to železo v držce fakt je.) To, že jsem prý zkrásněla ale neutralizuje fakt, že jsem v Brně a Brněnský holky nejsou nic moc, jak mi bylo řečeno. To potěší.
Byla jsem s nima na vyučování a jejich nová učitelka na matiku mě vyvolala k tabuli na nějakej příklad. :D To byl vážně skvělej nápad vzhledem k tomu, že já jsem přešla zpátky do prváku, a tak asi budu mít hodně pojem o matice pro druhej ročník gymnázií.
Ve čtvrtek jsem jela na ty Bitch&Chips. To by bylo dobrý, kdybych celej večer neměla horečku a příšerně mi netřeštila hlava. A to hodinový lítání po hlavním městě v minisukni a roztrhaných silonkách mi taky moc nepřidalo. :D Hlavně jsou Pražáci děsně ochotný hovada. Je sice pravda, že jsme byly tři holky, z čehož já a moje sestra jsme vypadaly jako prostitutky po celonoční šichtě a kámoška jako náš růžovovlasej pasák v černým kabátu až na zem, ale co si to dovolujou? Nemůžou na nás jen tak blbě čumět a když se jich slušně zeptáme na cestu k Rock café, říct že nemají čas, nerozumí, nebo nás jenom prostě poslat do prdele. Zlatý Brno. Tam člověku aspoň poradí, ať vypadá jakkoliv. V tomhle ohledu mě tedy Praha vážně zklamala a možná začnu sdílet ten nesmrtelný moravský názor na hl. město. Možná není tak docela nesmyslný, jak jsem si původně myslela. Ale Bitchky hrály dobře, pokud jsem to teda s těma 39° C správně vnímala. Předkapelami byly nějaký dvě skupiny, tuším z Německa, - Keen a Radio Dead Ones, kteří hráli fakt dobře. Taky bylo super sledovat ..., jak se nad nima rozplývá a jak je celej hotovej do zpěváka Keen.

Co bych ještě mohla říct? Opět jsem podlehla kouzlu Prison Break (Útěku z vězení) a dívám se na něj se stejným zaujetím jako poprvý. Není to nic dobrýho... má čtyři série a hrozně žere čas. :D Ale když on je Michael děsně hot. (Žhavej zní děsně blbě a nevystihuje to přesně.) Ten má sexy mozek, ne Paroubek! Takže potřetí čumím na Útěk z vězení, tentokrát se ségrou, a piju u toho černej šíleně sladkej čaj. :D
A aby tenhle článek měl i nějakej zajímavější rozměr, než jenom suché popisování událostí minulých? Toho se asi dneska nedočkáte... ale až zítra přijdu z olympiády, opíšu vám sem svojí - jistě příšernou - slohovku, abyste se mohli pobavit. :D Teď se jdu dívat na Michaela Scofielda... Bye my dears.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 T. T. | Web | 21. března 2011 v 19:42 | Reagovat

Doufám že  už je ti teda líp :)) A myslim že slovo bůhvíjak máš napsaný dobře :D Já jsem teda Prison Break nikdy nesledovala :D A tak písnička, strašně se mi líbí ten začátek :))

2 Sandy Sandy | 23. března 2011 v 15:58 | Reagovat

Máš štěstí, dneska nebudu tak moc ukecaná, protože sem právě dopsala slohovku :) A kupodivu mam pořád dobrou náladu, a díky tobě ještě lepší :)
Ale taky mě mohl někdo upozornit, že mám nějaký vlastní koule... mě fakt dostalo :)
Jinak by se ode mě čekalo že budu Prahu a její občany obhajovat, když odtud jednou pocházim. Ale bohužel s tebou musim souhlasit, Pražáci sou suchaři a ještě k tomu si myslí že jsou lepší než ostatní. Bída.
Ovšem prosím neházet všechny do jednoho pytle! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama