13. kapitola N´n´N (OPRAVENO) 1/2

26. srpna 2012 v 20:11 | Tess |  Naked´n´Nasty

Páni, jsem překvapená snad ještě víc než vy. Po více než roce přicházím, abych sem vložila další opravenou kapitolu Naked´n´Nasty. Nechápu, jak se to mohlo stát. Co mě to najednou popadlo, ani jestli se to bude v nejblitší době opakovat, nic vám slibovat nemůžu. Nejspíš na tom má zásluhu můj drahý, protože je celý zaujatý mou verzí našeho společného příběhu Malý princ a ochočená liška, až ve mě podnítil zase zájem o psaní. Básně píšu pořád, nebojte. Něco vám se potom hodím, když budete chtít. Takže, pokud vás to někoho zajímá, přečtěte si to. U neopravené verze bylo asi třicet komentářů a i když vím, že ty doby jsou už dávno asi čtyři roky pryč, stejně jsem se docela zasmála, když jsem to dnes četla. Takže kdyby něco, přeju hodně štěstí a ať se vám líbí. Tess
***

Myslím, že se asi poškrábu na noze. Sakra, to ale není moje noha? Co tady dělají cizí nohy?... A ruce? Snažila jsem se v tý změti končetin najít něco svýho. Jestli tady jsou cizí nohy a ruce, kde to teda jsem? Kde jsem to zase skončila? Jsem příšerná!
Štípla jsem do nějaký anonymní ruky a její majitel zaječel. Sabča, jakožto moje oběť, se naštvaně posadila. Pod ní se ozval přidušený výkřik. Ano, není příliš pohodlné ležet pod Sabčou, to si nemyslete.
"Co to je?" zeptal se zmateně Potter a shodil ze sebe vykulenou Sabču. Potter, Sabča... kde to sakra jsem?
"Mohli byste laskavě přestat řvát?" zamručela jsem otráveně, protože mi z nich zvonilo v uších. Kdyby mě aspoň tak strašně nebolela hlava.
"Rousseauová, co tu proboha děláš? Můžeš mi vysvětlit, co tu my tři děláme spolu?" Potter podal Sabče ruku a ta se namáhavě postavila. A mě nezvedl…gentleman.
"Ne spolu. Já jsem tu sama a ty jsi tu se Sabčou," ušklíbla jsem se.
"Jo? Že o tom nic nevím," pozvedla Sabča obočí.
"A divíš se? Já si nepamatuju ani polovinu toho, co jsem včera dělala." Chytila jsem se za hlavu, ale marně jsem si snažila vzpomenout na něco, co se dělo. Potom se mi najednou vybavil jakýsi zlomek a já toho okamžitě litovala.Uvědomila jsem si totiž, že jsem se nejenom líbala s Blackem, ale taky jsem viděla Garryho s nějakou slepicí. Radši se co nejdřív zdejchnu. Nebo by to mohlo být nepříjemné.
"Tess kam si myslíš, že jdeš?" zašklebila se Sabča a kývla k velký hromadě lidí, která ležela nedaleko. Vypadala jak ty mrtvoly z fotek z koncentráků. Dobře, tohle ode mě nebylo pěkný.
"A no jo, no," povzdechla jsem si a zamířila jsem k ní. Prohrábla jsem si vlasy a s hrůzou jsem zjistila, že jsou dlouhý až po pás a navíc křiklavě tyrkysový. Pak jsem šla vzbudit naše opilý kámoše.
"Hej Zuzy, vstávej." Drbla jsem do svý kámošky. Když jsem konečně poznala, kdo se to válí vedle Jasona.
"Neopruzuj, Tessino," zamumlala a převalila se na…Malfoye? Ó můj bože, díky ti, že si nic nepamatuju. Tohle je totiž trochu moc!
"Sabčo já na to kašlu, ať se probuděj sami. Já nutně ptřebuju sprchu, podívej se, jak vypadám," řekla jsem podrážděně, protože jsem zrovna zpozorovala, co mám na sobě. Pravda, ze svých růžových dortových šatů jsem nebyla nijak zvlášť nadšená, ale pořád to bylo lepší než tohle. Bůhví, čí ta černá košile je...
"Tak ok, necháme je tady. Ale až přijde Brumbál a najde je tu, tak to na mě nebude," rezignovala Sabča a společně se mnou vyrazila vzhůru do nebelvírský věže...
"Co myslíš? Všimnou si nás, když tu budeme chodit?" Upírala Sabča zrak na Wendy postel.
"No vzhledem k tvý šikovnosti soudím, že se vzbudí, ještě než stihnem udělat dva kroky," zasmála jsem se přidušeně, když Sabča zakopla o nějaký boty u dveří.
"Čí to sakra je?" naštvala se a vrhla po Wendy, která ležela s Joshem ve svý posteli a pravidelně oddechovala, vyčítavý pohled. Po chvíli se začala hihňat a povídá: "Kolikrát si myslíš, že to dělali?"
Protočila jsem oči. "Přestaň na ně tak nepokrytě zírat," nařídila jsem jí.
"Počkej," přerušila mě, "proč mi nechceš odpovědět." A pak zničila naši už tak dost narušenou nenápadnost dočista. Zpozorovala totiž koblihu, která byla postavená hned vedle Wendy postele na nočním stolku. Nemusím snad ani říkat, co se pak dělo. Samozřejmě se po ní okamžitě nedočkavě vrhla. Ovšem nebyla by to Sabča, kdyby to zvládla jen tak. Jak se hnala k tomu stolku, málem se přerazila o, podotýkám, svůj vlastní skejt a dopadla přímo do postele na Joshe. Kristepane!
"C-co, co se děje, ježiš?" vyděsil se náš milý kámoš. Nechci rýpat, ale fakt se divím, že se večer v tý tmě a navíc v tom bordelu tady trefili právě do tý správný postele.
"Dobré ráno, pane vráno," uculila se Sabinka s tak nevinnýma očima, že by na něj neskočil ani úplnej idiot.
"Já ti dám vránu!Okamžitě zmizte!" naštvala se Wendy. No ta je fakt milá. Je to Moje ložnice v Mý nebelvírský věži, takže co po mě chce?
"Čí je ta kobliha?" Natáhla se Sabča pro objekt svého původního zájmu a padla zpátky na Joshe.
"Ty jsi fakt poděs." Josh začínal být docela otrávenej. Odstrčil ji od sebe a ona se zamotala do svých plesových šatů.
"Pomoc! Vyndejte mě z toho někdo! Kde to má východ?" Zmítala se Sabča zoufale na podlaze.
Josh seskočil z postele, zase jenom v trenkách (omyl ve značkových boxerkách od Calvina Kleina), a vytáhl naši milou kámošku z šatiček.
"Kolik to má prosimtě spodniček?" zeptala se Wendy se zaujatým pohledem a naklonila se, aby líp viděla.
"Nepočítala jsem to," zamumlala Sabča, když už byla venku a kopla šaty pod mojí postel.
"Neměla by ses oblíct?" zašklebil se Josh a poukázal tak na Sabči sporý oděv. No vy snad máte pod šatama tepláky?
"Hele klid, jo? Mám ti připomenout, že tohle je naše ložnice?" zasmála jsem se.
"To je sice možný, ale já jsem tu návštěva," setřel mě Josh.
"Takhle brzo žádný návštěvy nechodí," poznamenala Sabča zamyšleně.
"No a? Já jsem taky nepřišel."
"Ne, ty ses tu asi úplnou náhodou uprostřed noci zjevil a zrovna Wendy v posteli, je nám to jasný," řekla jsem ironicky.
"A máš něco proti?" chytla Wendy Joshe kolem krku a stáhla ho k sobě zpátky do postele.
"No bezva, a je to tu znova," povzdechla jsem si nahlas a radši jsem zalezla za Sabčou do koupelny…
"Já ti něco řeknu," huhlala jsem s kartáčkem na zuby v puse.
"No?" Otočila se Sabča s napůl oblečeným tričkem.
"Nejsem si jistá, jestli nebylo lepší, když se spolu nebavili. To nás dvě nijak nezasahovalo, teď jsou v ohrožení naše nervy. Protože když je tu budeme mít nakvartýrovaný každej den, tak se asi oběsím," vychrlila jsem ze sebe jedním dechem. Vyplivla jsem pastu do umyvadla a taky jsem se natáhla pro nějaký triko.
"To je fakt. Kdybych byla mrcha - což nejsem - zase bych je rozeštvala. Proč se spolu vlastně začali bavit?" Sabča byla zmatená.
"Nevím," zamyslela jsem se, "je to záhada."
"Jenže to není fér! Zrovna jsme s Joshem tak pěkně vycházely a ona nám už zase ukradla. Na tomhle světě není žádná spravedlnost!" stěžovala si. Ano, my víme, že jsme sobecké, ale nemůžeme si prostě pomoct.
"Jo, to budou zase prázdniny," souhlasila jsem otráveně. Nesnáším, když se ti dva věnujou jen sami sobě a ostatních si nevšímaj. A přesně to se teď stane, až odjedem ze školy. Proč se sakra musela Wendy stěhovat zrovna do tý naší prdele? Nemohla to zkusit kousek vedle?
"Ale jinak se těšíme domů, ne?" zeptala se Sabča. Ach, cože?
"Jasně, já se hlavně těším na léto. Až bude země natolik měkká, abych tě do ní mohla pohřbít."
"Pohřbít? Mě? A pročpak?" zarazila se Sabča.
"Protože jsi naprostej ignorant. Fakt nechápu, proč se s tebou vůbec bavím."
"To asi proto, že jsem nejkrásnější, nejúžasnější, nejchytřejší (nejvyváženější dobrá voda na světě) a nejmilejší (a ještě vlastně z Novohradských hor) osoba na světě," ušklíbla se vítězně Sabča. Teda některý lidi mají ale sebevědomí.
"Samozřejmě a já jsem ta nejblbější, protože ti to žeru," rozesmála jsem se a vyrazila jsem zpátky do ložnice. Sabča se okamžitě vyřítila za mnou.
"To snad není pravda. Podívej se na to. Normální okupace," zamračila jsem se při pohledu na ty dva, protože už zase spali.
"Jo, tak my se ani nevyspíme a oni chrápou už podruhý? Já na ně kašlu, nikdo mě nebude vyhazovat z postele," řekla Sabča a vlezla si k sobě do postele.
"No to ani nezkoušej, copak ty nemáš hlad? Osobně mám v plánu jít na snídani." Schválně do kolika sekund vystřelí jo?
…1…
…2…
…3… už mě to nebaví
…4…
…5… to není normální. Šla jsem se na ni podívat. Ona normálně usnula! To je fakt úroveň.
Vešla jsem do síně a málem jsem se složila smíchy. Brumbál procházel po místnosti a budil ty šílence, co tu ještě pořád byli. Momentálně se dostal k Floydovi, kterej spal pod zmijozelským stolem a velmi láskyplně objímal Blacka. Něco mi uniklo?
"Pane Scampe," zatřásl s Floydem Brumbál, "pane Blacku." Ne já z toho nemůžu. To se bude Floyd divit, až se probere.
"Běž někam, máti!" zavrčel Floyd a ještě pevněji se chytil Blacka.
"Omlouvám se, ale myslím, že nejsem vaše matka, pane Scampe," pousmál se Brumbál. Teda co je tady k smíchu, to nechápu.
"To je mi ale úplně jedno. Tak si představ, že jsi, a odprejskne!" Umírám… ten to zabíjí.
"Dobrá, jak chcete." Brumbála to očividně naprosto nevyvádělo z míry. Mávl hůlkou a ty dva rázem postříkala ledová voda.
"Ty kreténe blbej…jé pardon, pane profesore." Vystřelil Floyd ze země. Black ho okamžitě následoval…
"Hele Floydy, to ses nesvěřil, že máš novou známost. Ty kanče jeden." Objala jsem ho kolem ramen a vrhla jsem na Blacka zářivej úsměv.
"Jakou známost? Co to zase plácáš, Tess?" zašklebil se Floyd.
"No tady Blacka. Jste se k sobě tak hezky tiskli," zářivě jsem se na něj usmála a pak jsem začala snídat. Jedna topinka, druhá topinka, tře…cože? Topinka? No fuj, já je přece nesnáším.
"Slečno Rousseauová, můžete mi laskavě říct, proč tu plivete to jídlo po stole?" Zatvářil se Brumbál přísně…to je nadržování klukům.
"No tak pardon, já si nevšimla, co jím. Nemůžu za to, že vaši neschopní skřítkové neuměj vařit."
"Nebuďte drzá. A kde máte tu svojí tlupu?" To není fér! To je nadržování klukům! Brumbál je určitě gay.
"To teda nevím, asi ještě spěj. Já jsem totiž ranní ptáče." Nahodila jsem svádivým pohled…na Brumbála? No teda holka, vzpamatuj se.
"No to je hezké, ale nyní prosím běžte probudit své přátele, aby se stihli sbalit na odjezd domů." Netykavka, css. "A mimochodem, doufám, že ve vaší dívčí ložnici nespí žádný chlapec." Sakra! To mám na zadku ceduli Josh je s Wendy v posteli?
"Ehm samozřejmě, že ne. Je to přece zakázané ve školním řádu." Jako kdybych ho někdy četla.
"No právě."…
"Tess, to jsou ponožky tvoje nebo ségřiny?" křičela na mě Sabča přes půl ložnice, když vytáhla jakýsi fusky ze svýho kufru.
"Ty jsou Daniell, ale nosíš je ty, tak buď v klidu," odpověděla jsem.
"Hej Wendy, co jste to tady s Joshem vlastně dělali?" zvedla Mary hlavu od svý obrovský sbírky náramků přátelství, který nejspíš musela krást nevinným malým holčičkám v prvních ročnících, protože tolik kamarádek by ona nikdy neměla.
"Co myslíš?" zašklebila se Wendy a dál si skládala svetr.
"Vy jste spolu to, jo?" vypískla Katie a vyjeveně civěla na Wendy.
"Ale prosimtě, Wendy jo?" ušklíbla jsem se a protočila jsem oči. "Leda ve snu."
"Tak to se řekne," rozzářila se Lilka, na jejíž přítomnost jsme zase všechny zapomněly, a já pocítila silné nutkání ji vyhodit z okna.
"Ne, nespali jsme spolu. A co je vám vlastně po tom?" řekla rozpačitě Wendy. No to mi bylo hned jasný… mám občas tendence volat něco ve smyslu: "Haló, jste spolu už půl roku a pořád spolu nechrápete, měli byste se zamyslet!"
Poslouchat ty pitomý kecy svých spolubydlících o tom, jestli spolu Wendy s Joshem spí nebo nespí a proč ne, mě přestalo bavit asi tak za deset minut, a tak jsem svou ctěnou osobu přestěhovala za ségrou.
"To není spravedlivý ségra. Já snad nemám žádný svoje oblečení!" vztekala se Daniell, když jsem jí pomáhala balit… nebo spíš, když jsem se dívala, jak se ona pokouší balit.
"Jak to? Sabča má jen pár tvých ponožek," divila jsem se.
"No ale ty jsou právě v mým šatníku to nejdůležitější!" zvolala zničeně. "Na něm stojí celej můj styl."
"Ty nemáš žádnej styl," ušklíbla jsem se a kriticky jsem se zahleděla na její bleděmodrý rifle.
"No jasně. To, že někdo nevypadá jako šlapka, neznamená, že nemá styl." Hm, tak teď mě docela setřela.
Pak jsem si všimla jakési odporné hnědé látky vykukující zpod polštáře. Vytáhla jsem to a zjistila, že je to tričko kaštanové barvy. "Co je zase tohle za hnus?" zeptala jsem se znechuceně.
"Nech to," vytrhla mi ho ségra a láskyplně si to přitiskla na hruď. "to je Remusovo."
"To mi došlo, že to není moje," zašklebila jsem se. "Proč to máš? Neříkej mi, že s tím spíš?! To by byl hodně velkej úlet."
"Buď zticha! Kdybys měla Blackovy trenky, tak s nima spíš taky."
"To asi ne, hlavně, když vím, že s nima spí Snape," vyprskla jsem smíchy, když mi ségra připomněla příhodu ze začátku letošního roku.
"Fuj, o tom mi ani nemluv. Vždycky když ho vidím, chce se mi s křikem utéct."
"Copak ty ho nějak často vídáš? Na rozdíl ode mě s ním aspoň nemusíš být na každý hodině."
"No chvála bohu ne, ale minule jsem ho potkala v knihovně a…"
"Cože? Tys byla v knihovně? Jak ses tam prosimtě dostala?" nevěřila jsem vlastním uším, protože moje sestra se jakýchkoliv knížek bojí jako čert kříže.
"Zabloudila jsem," pokrčila Daniell rameny. "No ale to je teď stejně jedno. Když už jsi tady, mohla bys mi říct, co máme v plánu, až přijedeme domů," a když jsem se nadechovala k odpovědi, dodala ještě: "A neopovažuj se mi říct, že musíš do hospody." Okamžitě mi sklaplo. Jak mě může mít tak hrozně přečtenou? No, možná to není tak překvapivý.
"Ale já tam fakt musím," protestovala jsem. "Slíbila jsem to Joshovi a Sabče." Ale to je pravda! Vůbec se nechceme opít, ale máme tam sraz s pár mudlovskýma kámoškama ze vsi.
"Já ti kašlu na to, co jsi komu slíbila. Já chci jít na prkno!"
"A já chci hodinky s vodotryskem," vyprskla jsem smíchy.
"Neříkej dvakrát," ušklíbla se.
"No tak já si to s tou hospodou ještě rozmyslím," zamumlala jsem, aby mi dala pokoj. "Ale jenom, když mi řekneš, jak to přišlo, že jsi včera tak hrozně dobila Pottera." Protože to bylo fakt divný. Šla jsem na tom včerejším plese jen tak na obhlídku Velký síně, co se kde děje zajímavýho a co nevidím? Jak sestra úplně regulérně tluče chudáka Pottera do hlavy a kolem ní skáče Remus a snaží se jí to zakázat. Ne že by na Remusovy názory někdy někdo dal, jestli chcete vědět, co si myslím.
"Co je ti do toho?" prskla sestra a hodila do svého kufru nějaký pánský trenky, který vytáhla zpod polšáře. Cože?!
"To co vždycky," zaculila jsem se, "jsem zvědavá."
"Kecal strašný sračky. Práskl Remusovi, že to tetování na zadku vůbec nemám z vlastního záměru, ale udělalas ho ty…" Začínám se ztrácet. Tak to přece bylo.
"No vždyť je to pravda," nechápala jsem.
"No jo, ale Remus si teď myslí, že ho nemiluju tolik, jak si myslel předtím. Teda jako jasně, nejsem debil, nikdy bych si dobrovolně nenechala vytetovat něčí jméno, natož na zadek, ale když už si to myslel a měl z toho takovou radost, hodlala jsem ho v tom nechat. A ten kretén Potter to takhle posere." Ty jo, to jsou fakt problémy. Nejdřív mě za to málem zabije a pak je ještě naštvaná, že její kluk zjistí, že to neudělala z velký lásky k němu.
"A co ti řekl?" zajímala jsem se, protože mě hrozně zajímalo, jak mohl reagovat ten hodnej Remus, se kterým chodím už šest let do jedný třídy.
"Že je mu to líto, ale že se s tím bude muset vyrovnat… ať mu dám čas. Chápeš to? Já mám sakra jeho jméno na zadku a on potřebuje čas! Co si jako myslí?" Moje řeč.
"A že zrovna on. Měl by si uvědomit, že zas tolik příležitostí nemá… a taky, že chodit se sestrou Tess Rousseauový je výsada, kterou jen tak někdo nedostane," řekla jsem samolibě. Sestra jen vykulila oči.
"Seš blbá," odpověděla a zakroutila hlavou. "Teda kde v tobě se to sebevědomí bere, to fakt nechápu."
Pak vtrhly do ložnice ségřiny spolubydlící a měly jsme po rozhovoru. A co víc, byla mezi nimi i Blackova zhrzená přítelkyně, se kterou chodil na začátku roku. Tak tu jsem nepotřebovala potkat… nehledě na to, že ona chodila s Mým Blackem. Sakra, to jsem neřekla jo? Dělejte jakoby nic. Žádnej můj Black není a ani bych o to nestála. No tak krom toho, co není pravda, je taky ještě šíleně tupá. Ale zpět, uvidíme, co bude dál.
"Rousseauová!" štěkla ta zrzka, myslím, že se jmenuje Lindsay. Obě jsme se se sestrou otočily.
"Co?"
"Co tady děláš?"
"Bydlím tady?" řekla nechápavě Daniell, protože jí nejspíš nebylo jasný, co to má její spolubydlící za stupidní dotazy.
"Myslela jsem tu druhou," mávla odmítavě rukou Lindsay. Měla jsem toho dost, jak se ke mně sakra chová?!
"Jakou druhou? Uvědomuješ si vůbec, s kým to mluvíš a kolik ti je? Prosila bych trochu úcty. Nezapomeň, že bych jedním lusknutím prsty mohla zařídit, aby o tebe už žádnej kluk na škole nezavadil ani pohledem." A to nekecám. Nevíte, kolik mám na škole kamarádů a známých, kteří by pro mě udělali, co by mi na očích viděli. A zničit pověst jedný pipince? To by byla hračka.
"Nevyhrožuj mi," uculila se s pohledem někoho, kdo si je tak jist sám sebou, že ho nic nedokáže ohrozit. To mě trochu vyděsilo. "Taky na tebe vím něco moc pěknýho, co bych mohla využít."
"Jako co?" pozvedla jsem obočí. Na mě něco vědět? Dost těžko.
"No," ušklíbla se, "nech mě přemýšlet. Hm, co třeba, kdybych řekla Wilsonovi, co jsi včera na plese dělala s Blackem? Jak jste se vytratili z místnosti a…"
"Okay," kapitulovala jsem, "už jdu." Pro tentokrát teda vyhrála. Potvora. Ale příště už to bude jinak, tím si buďte jisti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | Web | 1. září 2012 v 21:46 | Reagovat

Jéé... Díky moc za další opravený díl, jen si povídku přečtu ještě jednou abych věděla :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama