13. kapitola N´n´N (OPRAVENO) 2/2

26. srpna 2012 v 20:12 | Tess |  Naked´n´Nasty
druhá část
***

"Ty vole, Blacku, musíš se s těma svejma slepicema rozvalovat po celý chodbě? Lidi by rádi prošli." To je fakt příšerný. Úplně normálně se snažím dojít do kuchyně, že si tam dám panáka a možná se i podívám, jestli tam není Sabča a potkám na chodbě Blacka, kterej nejspíš hraje nějakou hru, kdy hodlá při líbání zabrat co největší prostor. Jinak si nedokážu vysvětit, proč drží tu svojí třeťačku nebo čtvrťačku kolem pasu a neustále chodí z jedný strany chodby na druhou, k oknu a zase zpátky… to je fakt zvrácený. Nehledě na to, že já krom toho, že trošku žárlím, ale nikdy bych to nepřiznala, taky hodlám projít. To je fakt nepříjemnost…
"Nazdar, Rousseauová… lidi možná. Dej mi vědět, až nějaký půjdou." Css.
"Vtipnej jako vždycky," zašklebila jsem se. "Jo a sháněla tě Melissa, že prej na tebe počká ve společence, když jsi s ní chtěl něco Tak závažnýho probrat u sebe v ložnici. Ale jak tak koukám, chudák asi nevěděla, že už jsi domluvenej tady s Beth." Opřela jsem se pohodlně o zeď, založila si ruce na hrudi a jenom se dívala.
"Melissa? Beth? Siriusi, já se jmenuju přece Samantha," nevěděla ta drobná brunetka vůbec, která bije.
"Ale já přece vím, kotě, tady Rousseauová jenom blbě kecá. Má to už prostě v povaze. Nemá co dělat a ještě hrozně žárlí, že miluju tebe, tak se nám to ze všech sil snaží zkazit." Zůstala jsem na něj vyjeveně zírat a úplně jsem se zapomněla tvářit nezůčastněně. Chceš boj, chlapečku? No budiž, máš ho mít.
"A co ti nějaká Melissa vůbec chce? Pomoct s domácím úkolem?" zeptala se naivně holka. Jo s úkolem… od Blacka teda těžko.
"Žádná Melissa pro mě neexistuje, zlatíčko, I kdyby chtěla cokoliv, já jsem teď s tebou a to je pro mě to důležitý," snažil se Black zahránit, co se dá, přičemž na mě co chvíli vrhal neuvěřitelně vražedný pohledy.
"Říkala něco o tom, že by si s Tebou ráda promluvila o tý tvý kapavce, že s tím začíná mít prý docela problém," prohodila jsem jen tak a začala jsem se rychle vzdalovat, protože jsem věděla, že dál už to radši sledovat nechci pro případ, že bych to třeba nemusela přežít.
Když jsem mizela za rohem, slyšela jsem ještě Samanthu, který všechno došlo pozdě, jak křičí: "Jakou kapavku, Siriusi? Jak to sakra myslela?" Jo, budou to mít ještě těžký… ale jsem si jistá, že jejich jedno maximálně dvoudenní láska všechno překoná.
Místo abych v kuchyni potkala Sabču, jak jsem si bláhově myslela, jsem tam narazila na Floyda. Ale ne že by byl se Sabčou, jak by jeden čekal, ale společnost mu dělala Bellatrix. Ach jo, já mám dneska na ty Blackovi asi fakt štěstí a jeden je lepší než druhej…
"Ahoj Tess," pozdravil mě Floyd, "co ty tady?" zeptal se a já jsem významně kývla ke skleničce, kterou držel v ruce. "Jo aha, to jsem si mohl myslet. My tady s Bellou zrovna slavíme… Bello? Co to vlastně slavíme?" rozesmál se a Blacková protočila oči.
"Ty seš vůl. Jak jsi mohl zapomenout? Přece to, že Snape konečně není panic," zakroutila hlavou u šklíbla se.
"C… cože?" vyprskla jsem svý víno, který mi Floyd před vteřinou nalil. "Děláš si srandu?"
"No, Rousseauová, ne že bych zrovna tobě chtěla něco vykládat," zamračila se Blacková, "ale ne, nedělám."
Sedla jsem si na stůl, protože jsem nápor této informace už nemohla ustát. Cože? Snape a nějaká holka? Jakej chudák? To musí být nějakej vtip.
"Jak se to mohlo stát, Floydy?" rozesmála jsem se nakonec, když jsem se jakž takž vzpamatovala. "A kdo je vůbec ta šťastná?"
"Hádej," zaculil se, "přece Evansová." Eh?
"Tak na to fakt nemám, prosimtě, dolij mi, já to musím zapít. Už chápu, co tady děláte," kroutila jsem nechápavě hlavou a dívala jsem se z jednoho na druhýho, jako bych čekala, kterej z nich první zakřičí Apríl!
"No jestli to taky našemu novému krásnému párečku tak přeješ, klidně tu zůstaň a zapíjej to s náma," pozval mě velkoryse Floyd a Bella, která byla evidentně zrovna v nebývale dobrý náladě, jen němě přikývla. No a kdo by se nechal dlouho pobízet… Snape s Evansovou? To jí dám ještě sežrat.
Takže když jsme si s Floydem a Blackovou připili tak osmapadesátkrát na Snapeův vstup mezi dospělý lidi, vyrazili jsme na večeři, protože jsme věděli, že Brumbál tam hodlá vyhlásit výsledky tý včerejší frašky. V mírně špatném stavu a za občasné vzájemné výpomoci do schodů jsme se tedy dostali až do Velké síně, kde jsme se s nimi rozloučila a šla si sednout ke svýmu stolu. Přišli jsme právě včas, Brumbál se zrovna chystal povstat a utišit sál.
"Milí přátelé, dříve, než odjedeme trávit svátky ke svým milovaným rodinám," Black se ředitelově úvodu otráveně ušklíbl, "chci vyhlásit výsledky včerejší soutěže, kde jste se do hlasování mohli zapojit také vy. Celý včerejší večer a ještě dnešní dopoledne ste mohli volit vítěze, který získá několik dárkových poukazů do vybraných podniků na Příčné ulici. Ale aby to bylo spravedlivé, budou nakonec vítězné dvojice dvě. Jednu vybrala porota, která se skládala z členů profesorského sboru a tu o té druhé jste rozhodli vy sami, jak už jsem řekl." Všichni zmlkli a napjatě čekali, kdo vyhraje… teda až na Sabču, která čekala, až tohle skončí, aby se mohla konečně vrhnout do jídla. No ale kromě ní vážně čekali všichni.
"Takže absolutním vítězem vašeho hlasování se stává," chvíli se dramaticky odmlčel a podíval se, co to udělalo s lidma. Pár holek vzdychlo a Potter houkl: "No tak co bude sakra?" "Vítězem se stává," zase chvíli zmlknul a já se začala obávat, že ho asi někdo za chvíli půjde nakopat do prdele, jestli to udělá ještě jednou, "pan Black se slečnou Rousseauovou!"
"C-cože?" otevřela jsem údivem pusu a málem jsem se svezla z lavice. "Oni hlasovali pro Mě?"
"Ne, pro Blacka," opáčila prozíravě Wendy, čímž mi okamžitě zkazila radost.
"To jo, když hlasovaly všechny holky na škole. Kdo by se tomu divil," přidala se k ní Sabča, ta podlá zmije!
"Buďte zticha, jenom mi závidíte, že jsem vyhrála," prskla jsem, protože mě trochu naštvaly. Ale protože jsem byla v poněkud opilejším stavu, rozhodla jsem se tomu nepřikládat takovou váhu a spíš jsem vyrazila svou radost z vítězství sdílet se svým parnerem, a to s Blackem. Sice byl právě v obležení hromady svých obdivovatelek a nejspíš zrovna přebíral kytice a dárky, ale to mi bylo jedno, protože jsem se tam hodlala procpat stejně. Pak jsem ale zaregistrovala něco, co mi doopravdy překazilo můj plán. Garryho všeříkající pohled, ze kterého jsem jasně vycítila, že jestli vážně půjdu, budu mít pak těžký zodpovídání s ním. A protože už jsem toho měla za posledních pár dní vážně dost a nechtěla jsem ho pokoušet, protože jsem nevěděla, kolik toho ještě vydrží, řekla jsem si, že za Blackem můžu jít později, až mě u toho můj kluk neuvidí. Tak je to jednoduchý.
Po zbytek dne jsme se ale radši už za Blackem neodvažovala, protože jsem si to u Garryho vážně nehodlala pokazit ještě víc než doposud, a tak jsem se zdržovala s holkama v ložnici, kde jsme se balily na vánoční prázdniny, vykládaly si úplný nesmysly a smály se jak pominutý. Ostatně tak, jako to dělám skoro pořád. Teda když zrovna Wendy nemá jednu z těch svých protivných nálad, který se do jedný týkají Joshe a kterýma nám se Sabčou otravuje život. Tentokrát sice taky nebyla v nějak extra super náladě, ale to bylo spíš vtipný než cokoliv jinýho…
"Ach jo já tam nechci. Proč mi to matka pořád dělá? Jsou tam samí snobi a mě se z toho dělá blbě," stěžovala si, protože jí zrovna přišel dopis od rodičů, že večer půjdou na ples nějaký čistokrevný kouzelnický smetánky. Vypadala, že nic jí nemohlo potěšit víc, vážně.
"Ty jo, to se tam potkáš s Blackem," řekla jsem trochu závistivě, "hned bych si to s Tebou vyměnila."
"To je nám úplně jasný, Tess," zašklebila se Sabča. "Až na to, že ty se svýma mudlovskýma rodičema moc čistokrevná nejseš,takže tam jít nemůžeš." Jo, tak to by mě fakt nenapadlo. Dík, Sabčo.
"Nemohla jsem si s ním jít ani pokecat o tom, že jsme vyhráli," dodala jsem posmutněle. Ale co, vztah s Garrym je mi přednější než nějakej Black. Teda aspoň myslím.
"Ještěže tam aspoň bude Josh," vedla si dál svou Wendy a vůbec moje stesky neposlouchala.
"Chudák," zasmála se Sabča. "Ty tam vlastně potkáš spoustu super lidí. Třeba Jasona."
"Nebo Malfoye," přidala jsem se. "Ale ten je bohužel super jenom od pohledu. Když otevře hubu, hned tě nějakej zájem přejde. Ale kdyby byl jen blbej, on je ještě navíc tak neuvěřitelně zlej a hrubej. , proč to dělá. Vždyť kdyby jenom z poloviny využíval ten potenciál, kterej skýtá jeho neodolatelnej zjev, mohl by mít holek stejně jak Black," rozvíjela jsem dál myšlenku o Malfoyově promeškaných příležitostech, ale Wendy zase pokračovala.
"Máti píše, že mi prej chtěj s otcem na tom plese oznámit nějakou velkou novinu."
"No Wendy, něco mi říká, že by ses měla bát," zamračila se Sabča a my jí chtě nechtě musely dát za pravdu. Z Wendy rodičů ještě nikdy nic dobrýho nevzešlo… když teda nepočítám Wendy.
"Držte mi místo," zakřičela na nás Sabča a při svém zběsilém úprku nás s Wendy obě porazila k zemi. Těžko jí to můžeme mít za zlé, za minutu nám odjížděl vlak domů a my byly ještě asi stopadesát metrů od něj, ale stejně… co si to dovoluje?
"Vole, omluv se," zavrčela jsem na ni a začala jsem se sbírat ze země. A ona se jenom uculila a neřekla ani slovo. To je hrozný, jak se ke mně poslední dobou lidi chovaj.
Pak se odněkud vynořil Josh a jal se svou kudrnatou princeznu zvedat. Nejspíš viděl z vlaku, jak ji Sabča sejmula a nemohl se na to dál koukat bez toho, aby zasáhl. Ach jo, ten je tak galantní. A co já? Kde já mám svýho Garryho? K čemu mi potom je, když mi ani nepomůže na nohy. To bych se rovnou mohla přestat snažit si to u něj žehlit a dělat si, co budu chtít, když je takhle k ničemu.
Ve vlaku jsem se chvíli dohadovala s Garrym, proč mi třeba taky jako nepomohl, když vidí, jak se válím na zemi a on mi na to řekl, že jsem snad dost pohyblivá na to, abych se mohla zvednout sama. To by si nikdy předtím nedovolil mi něco takovýho říct, spíš by se mi stokrát omluvil. Asi je na mě vážně naštvanej. Přemýšlela jsem, co s tím hodlám dělat, a jestli s tím vůbec hodlám něco dělat, jestli mi za to stojí a tak podobně a pak když jsem viděla ten jeho uraženej výraz, bylo to jasný. Nechtěla jsem dopustit, aby se na mě tak pěknej a hodnej kluk takhle tvářil a to rozhodlo.
"Zlato?" položila jsem mu ruku na jeho a pousmála jsem se.
"Hm," řekl, ale moc přívětivě se netvářil. Ach jo.
"Víš, měla jsem takovej nápad," začala jsem a snažila jsem se tvářit nejistě, aby poznal, že mi na tom moc záleží a že se snažím.
"Hm?" A jiný reakce v zásobě nemá nebo co?
"Říkala jsem si, jestli se nechceš o prázdninách na pár dní stavit, mohlo by to být fajn a myslím, že i holky by tě chtěly vidět a…" nedomluvila jsem. Garry se na mě díval takovým zvláštním pohledem, že mě to zarazilo.
"Nebo jestli teda nechceš," tak si naser ty blbečku, já můžu mít deset takových, jako seš ty, "nechci tě nutit," ale to si teda piš, že bys měl přijet, protože je taky dost možný, že další šanci už nedostaneš. Mám jediný štěstí, že mi nemůže číst myšlenky…
"Chci," řekl prostě a propletl mi prsty svými. "Jen mi to prosimtě už nedělej, jo? Black mě fakt sere, protože vím, že kdyby měl příležitost tě dostat, určitě ji využije, a já nechci, abys mu ji sama třeba i nevědomky dala." Wow, to nebylo tak těžký. Ale jednu věc vím jistě, Black by žádnou příležitost se mnou nevyužil. Možná včera, ale to bylo proto, že byl nalitej a asi chtěl naštvat Garryho, ale jinak? O mě by nikdy nestál.
"Nebudu. Promiň, miláčku, moc mě to mrzí," usmála jsem se provinile a trochu jsem se k němu přitulila. Z protějšího sedadla na mě s pochybovačným výrazem koukala Wendy… no, tak ji jsem asi neoblafla. Škoda. No a co? Ať se na mě tak nedívá. Já ho mám fakt ráda, ještě nikdy jsem si domů žádnýho kluka nepřivedla, a to je co říct, protože jsem jich rozhodně neměla málo. Takže ať si ty svý pohledy nechá pro sebe, protože já na ně určitě nejsem zvědavá. Budu s Garrym u nás doma, bude to fajn a na nějakýho Blacka si ani nevzpomenu… teda doufám.
"Tohle není fér, já fakt nevím, co mám vybrat," stěžovala si ségra, když jsme byly už v bůhvíkolikátým obchodě a ona pořád nevěděla. Naše plány jít odpoledne na sjezdovku bohužel vzaly za své a musely uvolnit místo mnohem důležitější věci, a to nákupu vánočních dárků.
"Tak zkus zavřít oči a na něco prostě hrábni," poradila jí Sabča, která tuhle praktiku provozovala už odmalička. Taky to bylo vidět, jak byste jinak chtěli vysvětlit ten šampon pro větší objem, kterej vybrala svýmu holohlavýmu otci?
"Fajn." Souhlasila Daniell a šáhla do nejvyššího regálu. Potom, co se podívala, co drží, vybuchla smíchy.
"Tak tohle bude pro tebe, sestro." Strčila mi pod nos SAVO.
"Díky, tys byla vždycky taková milá." Žďuchla jsem do ní. "Sabčo dneska spíš u nás jo?" To mě zase napadla geniální věc. To se nevyspíme, ani kdybychom se sebevíc snažily.
"Jasný, už jsme spolu tak dlouho nespaly."
"Jo, jo, naposled včera," řekla jsem a obě jsme vyprskly smíchy.
"No tak dobrý a teď byste mi třeba mohly poradit, co mám koupit Remusovi ne?" vložila se do toho Daniell, když jí přišlo, že se takový blbosti smějeme už moc dlouhou dobu.
Odvedla jsem ji do regálu s konzervama a řekla jsem: "Zkus zavřít oči a na něco sáhnout." Načež jsme se se Sabčou zase začaly smát jak blbý a ségra mi dala facku, jakože jsem puberťačka. To sedí.
"Wendetto Olivie Montézová, okamžitě pojď dolů," Vřískala na Wendy její milá maminka.
"Ach jo, za co? Panebože za co?" zamručela otráveně Wendy. Pak se naposledy podívala do zrcadla a ve svých nadýchaných světle růžových šatech sešla po schodech do přízemí.
"No?" Nasadila kajícnej pohled už předem, aniž by věděla, za co zase dostane vynadáno.
"Můžeš mi laskavě vysvětlit, proč už tu dnes třikrát otravovaly tvé dvě nečistokrevné kamarádky?" Hezky nám říká co? Takovýhle pěkné pojmenování se s v souvislosti se mnou používá jen málokdy. No vlastně jen, když ho použije Wendy matka.
"Ony tu byly? A co chtěly?" Rozzářila se okamžitě Wendy. Nejspíš doufala aspoň v nějaký rozptýlení.
"To nevím, zabouchla jsem jim pokaždé, ještě než stihly něco říct, ale určitě by měly zase hloupé řeči. Myslím, že by sis na ně měla dávat větší pozor," pohrozila jí její maminka a pak si ji prohlídla od hlavy až k patě
"Jasně, mami, já si to rozmyslím?" pokyvovala Wendy znuděně hlavou, protože se vůbec nic zajímavýho stejně nedozvěděla. A říkala si, že si aspoň matka mohla poslechnout, co jsme chtěly, když už nic jinýho. No, chtěly jsme ji vytáhnout na nákupy, takže nic moc převratnýho, abych byla upřímná. "Kde je vlastně otec?"
"Šel napřed, počká na nás na plese. Přemístíme se za ním. A varuji tě, chovej se slušně. Bude tam spousta důležitých lidí, nechceme, abys nás zase zesměšnila před všemi těmi významnými rody. Doufám, že se z tebe nestane takový vyvrhel jako ten mladý Black, je to ostuda rodiny. Doufám, že se dnes neobjeví." Tak to já zase jo, třeba by byla sranda. Nesouhlasila v duchu Wendy se svou matkou a šla si pro kabát.
"Budu se chovat slušně, neboj," ujistila ji.
"To bych ti taky radila," řekla paní Montézová nebezpečně, chytila Wendy za ruku a přemístila se s ní na ples…

Seděly jsme se Sabčou a ségrou u mě v pokoji a snažily jsme se dívat na televizi. A když říkám, snažily, znamená to, že celkem neúspěšně. Já jsem se prala se ségrou o ovladač a Sabča zase soustavně vykřikovala něco o tom, že nemáme nic k jídlu a že si jde pro něco domů. Takže si asi umíte představit , jakej chaos tam vládl.
"Tess, naval mi ten ovladač já se na tu blbost prostě čumět nebudu. Nemůžeš mít trochu ohledy? Nejsi tu sama," cedila Daniell skrz zuby a potlačovala bolest, jak jsem ji - samozřejmě omylem - drtila loktem.
"To teda budeš. Mě ta tvoje úchylárna vůbec nezajímá. Se podívej na toho hnusáka tam, vždyť je absolutně nechutnej." Přepnula jsem na moment televizi, čistě proto, abych jí ho zdrbla.
"Nechte toho sakra. Tess, já si jdu dolů vzít něco k jídlu," utnula naši hádku Sabča a začala se zvedat, že si drze vykrade naši ledničku.
"Jo a dones nám taky," volala jsem na ní, když zmizela na schodech. To je fakt děs, chová se tu, jak kdyby tu bydlela. I když, já u ní vlastně taky…
"Zapomeň, když už tam jdu, tak na vás kašlu." Hm, to je fakt pěkný.
Vešla do kuchyně a našla tam mojí maminku, jak sedí u stolu a luští sudoku. Na nose měla brýle a nevěděla o světě. Sabča svým osobitým způsobem vrazila do trámu u dveří a pak roztržitě obhlížela situaci.
"Dobrej, můžu si vzít něco z ledničky?" zeptala se Sabča, ani nečekala na odpověď a zamířila si to přes kuchyň a otevřela ji.
"Ale jo, můžeš. Klidně si něco vem. Jo a úplně nahoře ve špajzu jsou ty čokoládový lupínky, co tak zbožňuješ, beztak jsem je koupila jenom kvůli tobě," zakroutila mamka hlavou a pořádně Sabče ani nevěnovala moc pozornosti, už byla zvyklá na to, že se u naší ledničky Sabča chová jako doma.
"Vážně? Jé vy jste zlato. Můžu si je vzít všecky?" rozzářila se Sabča a popadla do jedný ruky nějakej kus chleba a do druhý asi dvoukilovej balík čokokřupinek. Došla ke dveřím a ještě si vzpomněla, že jsme taky něco chtěly.
Moje maminka jenom slyšela, jak se Sabča zastavila a rovnou zamumlala: "No jasně, já jsem si to neuvědomila. Vezmi si ještě támhleten koláč, co stojí na lince, abyste tu taky pořád neotravovaly. A vyřiď Tess, ať pak přijde dolů, potřebuju uklidit obyvák." Sabča se na ní podívala s napůl rozesmátým výrazem a pak ještě sebrala tvarohovej koláč a šla zpátky nahoru. Po cestě jenom kroutila nad mojí maminkou hlavou, jak může vědět všechno, co chce říct?…

Wendy se na plese plným čistokrevných nafoukaných obstarožních vykopávek nehorázně nudila. Sice tam bylo pár lidí jejího věku, ale ti zase byli většinou ze Zmijozelu a o ně rozhodně nestála. Za Joshem nemohla, protože tam ještě vůbec nedorazil, za Blackem taky nemohla, protože to by ji matka asi podřízla na místě, za Malfoyem pro změnu ani přes mý doporučení nechtěla a s Bellou se nebavila, protože se jí vyspala s Joshem. Takže, co tam asi tak měla dělat? Zrovna se rozhodovala mezi tím, jestli ztropí nějaký pozdvižení, aby se to tu trochu oživilo, nebo jestli nepozorovaně odejde, jenže si ji zavolala matka s otcem.
"Wendetto Olivie, pojď sem za námi, chceme ti něco oznámit," kývnul na ní tatínek a znovu si loknul svýho šampaňskýho. Wendy napadlo, že možnost nepozorovaně zdrhnout by byla asi lepší, ale bohužel už stejně nebyl čas, takže všechno šlo do kytek.
"Hm?" přišourala se Wendy s hraným zájmem k rodičům. I když slovo přišourala bych zrovna k Wendy chůzi moc nepřirovnávala. Mohla bych to spíš nazvat tanečním krokem. Šourat se můžu já nebo Sabča, ale Wendy rozhodně ne.
"Víš, myslíme si, že už jsi dost stará na to, abys to věděla," začala matka. A sakra, to bude něco fakt hroznýho, když už jsem na to dost stará. Nechtěj doufám, abych se stala Smrtijedkou, že ne? To by bylo v háji, pomyslela si Wendy trochu vystrašeně.
"Jak už se to v čistokrevných kouzelnických rodech dělá, když ses narodila, domluvili jsme se s jednou váženou rodinou, že tebe a jejich stejně starého syna zasnoubíme." Wendy jenom zalapala po dechu. Ona, že si bude někoho brát? Někoho, koho jí vybrali rodiče? Tak to je snad zlej sen. "Svatba je domluvená na léto, po tom co dokončíš školu. To znamená za rok a půl. Chtěli bychom, aby sis s žádným chlapcem do té doby nic nezačínala, stejně z toho nic nebude. Jenom by to vrhalo na naši rodinu špatné světlo. Stejně by to byl nějaký mudla, jak tě tak známe." Za rok a půl? Já se budu vdávat za rok a půl? Po tom, co dokončím školu? V sedmnácti? S nikým si nemám nic začínat? Špatný světlo? A co Josh? Wendy se v hlavě střídaly myšlenky rychlostí světla. V sedmnácti se vdávat, mít děti, bydlet si v nějakým honosným sídle s bůh ví jakým debilem…to nemůže být pravda.
"Tak to si děláte prdel!" Vyjekla Wendy a skácela se k zemi…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 T. T. | Web | 8. září 2012 v 9:42 | Reagovat

Konečně jsem měla čas si to přečíst, je to vážně moc dobrý, jen tak dál :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama