4. kapitola

4. července 2013 v 20:42 | Tess |  Love with a bad name
Zdravím vás,
ano já vím. Dva roky jsem k téhle povídce nic nenapsala. A také vím, že je to přímo zavrženíhodné. Takže pro ty, kteří ještě mě ani povídku nezavrhli, ji tu mám a přeji pěkné čtení. (Doporučuji si předtím přečíst předchozí kapitolu, abyste se zorientovali v ději. Začátek má docela rychlý spád.) Doufám, že se bude líbit. Stejně jako doufám, že se tu s ní nepotkáme zase až za dva roky. Přeju pěkné léto, Tess. :))
A ještě něco... komentář, ať už kladný nebo záporný, potěší. :)


***
Molly se na prahu zastavila, snad aby nešlápla do nějaké imaginární louže, kterou Ginny svým zvracením udělala, rozhlédla se a potom zakroutila hlavou. "Ale Ginny, ty jsi kecka, viď? Vždyť tu nic není," usmála se a šla se k ní posadit na postel.
"Jo, nic tu není… a já jsem co? Vzduch?" říkal si uraženě v duchu Sirius, který stále stál na svém místě za dveřmi, skoro ani nedýchal a po tváři mu stékal studený pot. Velice nenápadně uchopil dveře za kliku a ještě víc je otevřel a tím přimáčkl na sebe, aby nebyl vidět V tu chvíli byl velice rád, že je pro paní Weasleyovou pouhý vzduch.
Molly mezitím Ginny urovnávala polštáře a přitom mumlala něco o tom, jaká je ta Ginny bordelářka. "Prosimtě, jak jsi to tu mohla tak zpřeházet, máš to tu jak v pelechu… a co je tohle za flek?" Zamračila se a nažloutlou - čerstvou - skvrnu začala zkoumat zblízka. Ginny vyděšeně vyvalila oči. Sakra, co má dělat? Hlavně ať na to nesahá! Ať nezjistí, že je to ještě mokrý! To je takovej kretén! Nemůže dát bacha? Zabije ho!
"Jaký?" vypískla a přehodila přes skvrnu cíp peřiny. "To je asi od jídla," vysvětlovala honem. "Podívej," kývla na stůl, kde ještě pořád stál tác s téměř netknutým obědem, "Sirius mi uvařil oběd. Není to zas takovej ztracenej případ, jak si myslíš." Po té poslední větě se zašklebila a střelila očima ke dveřím, kde kuchař stál.
"A co tenhle červenej?" ukázala matka na další část postele.
"Do prdele!" pomyslel si Sirius a přál si, aby se uměl neslyšně přemisťovat.
"Ježiši, vidíš, já si ani nevšimla, to je asi od kečupu," snažila se Ginny improvizovat a přála si zmizet ještě víc než Sirius. "Chtělo to trochu dochutit, ale jinak to bylo moc dobrý."
"No já nevím. Podle toho, kolik jsi toho snědla, nejspíš nevaří o mnoho lépe než Krátura," odpověděla Molly a nedůvěřivě se zahleděla na tác.
"Css," odfrkl si nahlas Sirius. Když si uvědomil, co udělal, okamžitě si dal ruku přes pusu.
"Co to bylo?" zamračila se Molly a podezřívavě se rozhlídla po místnosti. "Ginny, ty tu máš nějakou kočku?"
"Né," protestovala Ginny a v duchu si umanula, že dá tomu starýmu pitomci pořádnou facku.
"Ale máš. Kolikrát jsem ti říkala, že žádné kočky doma nehodlám trpět. Jen počkej, já ji najdu." Molly začínala být docela naštvaná. Její dcera moc dobře věděla, že je alergická na zvířecí chlupy, ale nejspíš to nehodlala respektovat. Klekla na všechny čtyři a jala se hledat kočku pod postelí.
Tentokrát zasyčela pro změnu Ginny na Siriuse. Ten obezřetně vystrčil zpoza dveří jenom hlavu, a když viděl, že paní Weasleyová je skoro celá zalezlá pod postelí, pomaloučku se vysoukal ven a po špičkách se vytratil z pokoje.
Ginny si hlasitě oddechla a padla do polštáře. Tak to by bylo. Po celou dobu si myslela, že bude mít asi infarkt, jak moc jí bušilo srdce. Nedokázala si ani představit, co by jí matka řekla, kdyby u ní Siriuse našla… a polonahého. To by byl zaprvé její nejtrapnější zážitek a zadruhé asi taky konec. Nemluvě o tom, co by udělala jemu. "Co je mi do toho? Stejně bych řekla, že mě znásilnil. Na něm mi pramálo záleží, ať by s ním udělala co by chtěla, ale já bych se jí asi nemohla podívat do očí. Určitě by mě tahala po doktorech, jestli mi něco neudělal nebo mě něčím nenakazil, a já se odmítám před kýmkoliv svlékat."
Od toho posledního incidentu mezi Siriusem a Ginny uplynuly už dva dny. Přesně ty dva dny, které zbývaly do návratu bradavických do školy. Od toho rána, co je Ginnyina matka málem načapala v posteli, spolu Sirius s Ginny nepromluvili ani slovo. Pan Weasley už byl zpátky se svou rodinou a těšil se dobrému zdraví, takže nebyl důvod pro to, aby si jeho děti zbytečně prodlužovaly prázdniny. Ne že by jedno z nich nedalo všechno, co má, aby to tak mohlo být a ono mohlo strávit v tom ponurém domě ještě nějakou dobu...
Byla to samozřejmě Ginny, která i přes všechno, co si slíbila, a přes všechna pro a proti skutečně začala v Siriusovi nacházet zalíbení. Dopis pro Deana skončil někde na dně koše a ona od rána do večera pozorovala "starého psychopata" při všem, co dělal. Připadala si hloupě a neustále si to vyčítala a zakazovala, ale ve skutečnosti s tím nemohla nic udělat. Jen kolem ní prošel, měla ho plnou hlavu. Neustále si vybavovala těch pár hodin, které s ním strávila, jeho vlasy... prostě jeho všechno a měla z toho rozporuplné pocity. Připadala si tak nějak nepatřičně. Jako by udělala něco špatného, něco neetického, přímo zavrženíhodného, ale zároveň se jí to líbilo. To, že se zachovala jako rebelka. Jistě, nemohla to nikomu říct a pořádně si vychutnat jeho překvapení, ale uvnitř cítila pocit zadostiučinění. Neměla nejmenší tušení, jak se to bude vyvíjet dál, a už vůbec nevěděla, jaké to bude s Deanem, až se vrátí do školy. Mezi ním a Blackem je přece takový rozdíl. A ten věkový je jen začátek. Je přece tak zkušený, silný, potetovaný a špinavý… i když to poslední Ginny zrovna moc nepřitahovalo. Toužila na Grimauldově náměstí zůstat ještě pár dní, ideálně jen sama se Siriusem, a dozvědět se o něm víc, vyzkoušet něco nového a pak se teprve rozhodnout co dál. Ale to k její velké lítosti bohužel nešlo a ona se už dnes musela vrátit zpět do školy. To bylo k vzteku.
Sirius naproti tomu byl moc rád, že všichni z jeho domu odjedou a nechají ho na pokoji. Konkrétně na odjezd Ginny se těšil jak na smilování boží. Počítal hodiny do konce svého utrpení, které nabíralo konkrétních rozměrů právě prostřednictvím mladé zrzky s pronikavýma očima a krajkovými kalhotkami. Jasně, pobavil se s ní. Konečně taky po dlouhé době vyzkoušel něco jiného než Remuse a svou ruku a bylo to zajímavé zpestření, ale za ten stres kolem toho to nestálo. Rozhodně to nestálo za to, že se to provalí, Molly ho zabije a všichni jím budou opovrhovat. A už vůbec to nestálo za to, aby měl na krku nějakou puberťačku, která mu bude vylévat srdce. Na to vážně neměl náladu. Ale přece jenom v něm něco hlodalo. Něco, čemu docela jednoduše říkal nadrženost, a díky čemu měl docela velkou chuť si to s Ginny zopakovat. Teď jen nevěděl, co je silnější. Jestli jeho touha po sexu nebo pud sebezáchovy…
V domě vrcholily přípravy na odjezd všech dětí do školy, a tak byl Sirius rád, když si zalezl do svého pokoje a nemusel se účastnit toho shonu venku. Jen tak ležel na posteli a četl si knihu, když přišel Harry. Nemohl si nevšimnout, že se jeho kmotr poslední dobou chová dost divně, a rozhodl se zjistit, co zatím vězí dřív, než odjede zpátky do Bradavic.
"Nazdar Harry," přivítal ho trochu zaskočeně Sirius. Měl za to, že se všichni právě nacházejí někde vprostřed procesu balení do školy a Harryho příchod ho dost překvapil. "Co tady děláš?"
"Chtěl jsem si s tebou ještě promluvit, než odjedu," řekl příchozí a udělal krok do místnosti.
"Geniální nápad, fakt brilantní. Díky, Harry," řekl si v duchu Sirius.
"A nešlo by to až později v dopise?" Zatvářil se zničeně. Nesnášel vážné rozhovory. A už vůbec ne ty, jejichž hlavním motivem bylo zjistit, co se s ním děje, protože se bál, že by se mohl podřeknout o Ginny, a na to neměl ani nejmenší chuť.
"Ne, to by nešlo," ušklíbl se Harry.
"Hm, ale aspoň jsem to zkusil. Tak si teda sedni a povídej, když to musí být."
Harry se posadil vedle Siriuse na postel a zkoumavě se na něj podíval.
"Něco s tebou je," řekl nakonec.
"Ale prosimtě," mávl Sirius rukou a doufal, že to bude jako vysvětlení stačit. Nestačilo.
"Žádný ale prosimtě, Siriusi, já to na tobě poznám. Co jsme přijeli, chováš se dost divně, věčně se schováváš tady nahoře a dokonce ani se mnou skoro nemluvíš."
"Kdo by s tebou taky mluvil, když se musí neustále bát o to, že prozradí svůj úchylnej úlet se čtrnáctiletou sestrou tvýho nejlepšího kamaráda," pomyslel si Sirius, ale nahlas řekl: "To se ti zdá, Harry. Jsem prostě jen trochu vykolejenej z toho, že je tu najednou tolik lidí. To je všechno."
Harry posmutněl. "Mrzí mě, že tě tu nechávám samotného, ale brzy už budou prázdniny. To tu pak s tebou kromě dvou týdnů u Dursleyových budu celou dobu." Pak si povzdechl a poplácal svého kmotra po zádech.
"Jo, pokud se mezitím nedozvíš, že tvůj oblíbenej kmotr je pedofil. To by mohlo tvoji chuť trávit se mnou léto trochu ovlivnit," říkal si Sirius, ale usmál se na Harryho a řekl jenom: "Já vím, taky se na to moc těším. Štve mě, že tu musím být zavřenej. Mohli bychom si koupit nějakej domek na venkově," "daleko od všech pěknejch holčiček." "a bydlet tam spolu." "Teda za předpokladu, že by sis nenašel holku, protože v opačným případě bych ti ji asi musel přebrat."
"To by bylo fajn. Ale neboj, jednou se nám to splní a ty budeš svobodný."
"Já se teď bojím úplně jiných věcí, to si nemysli. Mnohem aktuálnějších. Musím zjistit, jestli nemáš nějakou holku, od který by mi potenciálně hrozilo nebezpečí, kdybych ji měl někdy poznat."
"A co holky, Harry?" zeptal se Sirius veselým tónem, aby konečně ukončil rozhovor o tom, co se to s ním stalo nebo nestalo.
"Co myslíš?" Harryho ta otázka očividně zmátla.
"Ty vole, no co asi?" chytal se Sirius v duchu za hlavu.
"No, jak seš na tom s holkama?"
"Ehm," začal Harry, "hraju občas šachy s Hermionou."
"Panebože," zaskučel Sirius. Přece jeho kmotřenec nemůže být takovej tupec!
"Jo, je to hrůza. Skoro vždycky prohraju," souhlasil Harry a snažil se vzpomenout si, kdy naposledy Hermionu porazil.
"To je teda fakt smutný," řekl Sirius. "A ještě smutnější je, že zatímco já jsem ve tvým věku už dávno střídal jednu za druhou, ty jsi očividně nedostal ještě ani pusu. Díky bohu, že to nevidí James, asi by umřel studem." "A děláte u toho i něco jinýho?" zkusil to ještě naposledy, i když tušil, jakou asi dostane odpověď.
"No, povídáme si," Harry pořád nechápal, co to z něj jeho kmotr hodlá vytáhnout.
"Ježiši, no tak teda na rovinu!" "A nelíbali jste se u toho třeba někdy?" Harry vykulil oči a několik vteřin jen zaraženě zíral na Siriuse.
"S Hermionou?"
"Ne, asi se mnou. Jasně že s Hermionou. Co je na tom tak nepochopitelnýho?"
"To mě nikdy nenapadlo. Navíc se jí asi líbí Ron."
"Tak ta sis teda taky umí vybrat. Skoro jako já."
"A kdo se líbí tobě, Harry?" natáhl se Sirius na postel a založil si ruce pod hlavou, aby mu dal najevo, že se tohoto tématu nehodlá jen tak pustit.
"No, já… Máš pravdu, někdo tu je."
"Sláva a jak se jmenuje?"
"Cho."
"Ou, to ve mně evokuje prostitutky v Bankoku."
"Ale asi z toho nic nebude."
"Jak to? Selhal jsi jako milenec?" zeptal se Sirius v naději, že uslyší nějakou peprnou historku.
"Proboha Siriusi, co si to o mně myslíš?"
"No, podle sebe soudím tebe." "Měli jste spolu vůbec něco?"
"Dal jsem jí pusu pod jmelím," přiznal nakonec neochotně Harry a celý zčervenal.
"A dál?" Sirius si začínal připadat nepříjemně pubertálně, jak neustále pokládal osobní otázky s touhou slyšet něco zajímavého.
"Samozřejmě, že nic," řekl rázně Harry.
"Takže se asi nemusím ptát na to, jaká byla v posteli, co?" "To je teda vopruz, můj kmotřenec je suchar a já se můžu klidně nudit dál."
"Siriusi," vyprskl Harry smíchy. "Teď už mi teda rozhodně nenamluvíš, že s tebou nic není. Takový jsi dřív nebýval."
"No a seš v háji. Teď si honem vymysli nějakou výmluvu, proč myslíš jenom na sex." "Asi na mě jde jaro," řekl nakonec Sirius a ušklíbl se. "Jenže mně je to na rozdíl od tebe k ničemu, když nikam nemůžu." "Pokud teda dál nechci spát s Ginny Weasleyovou, což bych, jen tak mezi náma, dělal moc rád, kdyby tu nebyla ta nepříjemná záležitost s jejím věkem." "Ale ty bys tohohle krásného ročního období měl využít."
"Vždyť je mi teprve patnáct. Ne, že bych na to nikdy nepomyslel, to ne, ale stejně…"
"Patnáct? Víš, jaký já jsem měl v tvým věku zkušenosti? Kolik jsem toho stihl?" "A dobře jsem udělal, když vezmu v úvahu, že teď už mě toho asi moc nečeká."
"Nejsem si jistý, jestli chci slyšet podrobnosti. Navíc nevím, jak to bude s Cho dál. Třeba mě vůbec nechce. Navíc Ronovi a Hermioně by se asi nelíbilo, kdybych je zanedbával."
"Jo, to by byla tragédie. Oni by se totiž určitě nedokázali zabavit, když je Hermiona do Rona zamilovaná… Dost, Siriusi! Přestaň ponoukat Harryho k tomu, aby si z Bradavic udělal bordel, jako jsi to udělal ty!" "Prosimtě, na to se… Teda jo, máš pravdu. Na holky máš ještě času dost, tak si užívej chvilky s přáteli a na tu Cho už nemysli." "Jo, čím míň se budeš zajímat o holky, tím míň mi o nich budeš vykládat a mně nebudou přepadat nemravný myšlenky o tvých vrstevnicích. Jen se pěkně uč a hraj dál šachy s Hermionou. To bude nejlepší pro všechny."

Ginny si mezitím balila věci a neustále přemýšlela nad tím, zda se jí chce nebo nechce odjet. Samozřejmě se těšila na Lailu a ostatní kamarádky, ale stejně jim nemohla říct ani slovo o tom, co se stalo. To ji štvalo. Laila si bude dál myslet, že je panna, a podporovat ji ve vztahu s Deanem a Ginny by se jí přitom tak ráda svěřila se svými pocity ohledně Siriuse. Třeba by si mohla vymyslet, že ho náhodou někde potkala a že je to úplně cizí člověk, ale bála se, že by jí kamarádka nevěřila. Ginny totiž neuměla lhát a všichni to o ní věděli. Byl zázrak, že její matka neprohlédla ten výmysl s nevolností.
Potřebovala by od někoho poradit, co má dělat. Ale jediný, kdo o tom všem věděl, byl Sirius, a toho se tedy rozhodně jít zeptat nemohla. Snažila se mu vyhýbat. Stačilo, že na něj v jednom kuse myslí, ještě aby ho viděla. To by jí asi moc na klidu nepřidalo.
A ještě něco jí dělalo starosti. Dean. Zaprvé nevěděla, jestli s ním chce chodit dál, protože, když ho porovnávala se "starým psychopatem", jak mu v duchu říkala, rozhodně z toho nevycházel nejlíp. Zadruhé začínala mít obrovské výčitky svědomí a věděla, že se bude muset hodně držet, aby mu to neřekla. Připadala si jako děvka a ještě se s tím nemohla nikomu svěřit. Nepříjemná situace.
Ale nakonec to nevydržela a rozhodla se udělat něco, co by od sebe nikdy nečekala. Vydala se za Siriusem. Sice nevěděla, co mu bude říkat, ale potřebovala si s někým promluvit o tom, co cítí. A ačkoliv tak nějak podvědomě tušila, že Sirius je citlivý asi jako pařez, jinou možnost neměla. Nehodlala se vrátit do Bradavic a vůbec nevědět, na čem je.
Neočekávala, že by u sebe Sirius mohl někoho mít, a tak do jeho pokoje vtrhla (samozřejmě poté, co slušně zaklepala) právě ve chvíli, kdy se spolu s Harrym něčemu smáli. Zarazila se na prahu a nevěděla co říct. Neměla připravenou žádnou výmluvu pro to, proč tam je, a tak tam teď stála s vyděšeným výrazem a zoufale přemýšlela co dál.
Sirius Harrymu zrovna vykládal historku o tom, jak s jeho otcem očarovali toaletní papír, aby lítal za Filchovou kočkou a snažil se ji celou omotat, a oba z toho úplně slzeli smíchy, když do jeho pokoje vrazila Ginny. To už moc vtipný nebylo, ale jemu to došlo trochu později, takže okamžitě zahlaholil: "Ahoj brouku, co ty tady?" Vzápětí si uvědomil, co to plácnul, protože se na něj Harry udiveně podíval. "Super nápad, Siriusi. Gratuluju, jsi fakt pohotovej."
"Siriusi?" řekl Harry zmateně. "Co to meleš? A co tady vůbec děláš, Ginny?"
"Ale," snažil se Sirius rychle přijít s nějakým adekvátním vysvětlením a nakonec z něj vypadlo: "Spletl jsem si ji s tvojí matkou. Občas jsme si tak ze srandy říkali, víš? Brouku Siriusi a tak. A když je Ginny taky zrzavá, hned jsem ji nepoznal." "Jo, tak tos to zachránil, ty vole."
"Ale máma je už čtrnáct let mrtvá, to sis přece nemohl myslet, že by najednou přišla," nechtěl tomu věřit Harry.
Siriuse už nenapadlo nic jinýho, než se uchýlit ke krajním řešením. Vytáhl zpod postele poloprázdnou láhev ohnivé whisky, zaculil se a pak řekl: "Myslíš? Tohle jsem vypil, než jsi přišel." Nebyla to sice pravda, ale stačit by to mohlo.
"Aha," pokýval Harry hlavou a dál se nevyptával, zato se otočil na Ginny, která si aspoň mezitím stihla vymyslet výmluvu, proč je tam, kde je.
"Chtěla jsem se tě zeptat na jedno kouzlo z učebnice Obrany proti černé magii. Nejsem si přesně jistá, jak se používá a nechci být pak ve škole za pitomce."
"Ty se učíš? Teď? O prázdninách?" Byl překvapený Harry.
"No to ne, jen jsem si na něj teď vzpomněla, tak jsem se přišla zeptat," usmála se na něj Ginny a Siriusovi se skoro podlomila kolena. Ještěže ležel na posteli.
"A jak jsi věděla, že je tady?" zeptal se inteligentně a tím docílil toho, že se o to začal zajímat i Harry.
"Chceš nakopat do prdele, ty blbečku?" pomyslela si naštvaně Ginny. "Už mi to normálně věřil a ty to musíš zase takhle pokazit."
"No, hledala jsem ho a nikde nebyl, tak mě napadlo, že asi šel sem."
"Vidíš a nepletla ses, tak pojď, podíváme se spolu na to kouzlo. Myslím, že už se stejně nevydržím smát delší dobu," řekl nakonec Harry a spolu s Ginny, která se tvářila notně otráveně, protože rozhodně neměla náladu na učení nějakých kouzel, odešel. Sirius zůstal sedět zaraženě na posteli a přemýšlel, co asi tak mohla chtít. "No ať už chtěla cokoliv, je docela odvážná, že přišla. Hlavně, když vezmu v úvahu, že kdyby tu nebyl Harry, asi bych se po ní vrhl. Což je dost smutný. Jsi ztracenej případ, Siriusi!"

Ginny se vztekala sama na sebe. Chtěla si jít promluvit se Siriusem a místo toho musela probírat nějaké kouzlo, o kterém neměla ani páru. Schválně si vybrala takové, který se jí zdálo snadné a od kterého očekávala, že ho bude mít brzy za sebou, ale nebylo to tak. Harry byl perfekcionista, takže jí nedal pokoj, dokud mu nebyla schopná zpaměti přeříkat celou definici. "No, a to máš z toho, že seš blbá. Aspoň si příště dvakrát rozmyslíš, než se budeš chtít svěřovat tomu psychopatovi," říkala si naštvaně Ginny. Co ji to zase popadlo? V čem by jí asi tak on poradil? Akorát by se blbě smál jako té prekérní situaci posledně, když je matka málem načapala. Ten chlap si snad dokáže dělat srandu úplně ze všeho… "Ale je tak hrozně pěknej. Ne, to není! Je starej, vypadá jak feťák a hrozně chlastá! To je pravda, to by mohl omezit. Omezit? Vždyť se ten večer, kdy jste přijeli, zlil jako hovado! No a co? Je tu osamělej, má na to právo. Jo osamělej? Jo, někdo by se o něj měl starat. Snad bys to neměla být ty?! A proč ne? Třeba protože chodíš s Deanem? No jo, ale to je něco jinýho. Ne, to teda není. A to si jako vážně myslíš, že Blacka zajímáš? Vždyť jemu jsi úplně ukradená, prostě si jen chtěl užít a tys byla zrovna po ruce, nic jinýho v tom není. Ne, určitě se mu líbím. To spíš on se líbí tobě. To nepopírám, byl by přece moc hezký, kdyby se umyl a učesal. A má takový pěkný oči, modrošedý, takový jsem nikdy neviděla… Neříkej, ty sis stihla za tu dobu všimnout, jaký má oči? Jo, pěkný a jak se na mě krásně díval." Ginny se takhle neustále dohadovala sama se sebou a pomalu si začínala připadat jako schizofrenik.
Potom je paní Weasleyová zavolala na oběd. Všichni byli rádi, že konečně mohli přestat balit, uklízet a dělat jiné podobně zábavné činnosti a snažili se, hlavně Sirius, který se bál, aby ho někdo do něčeho nezapřáhl, jíst co nejpomaleji. Harry, Ron a ostatní, co chodili do Bradavic, se měli zpátky do školy dostat letaxovou sítí někdy po večeři, takže měli ještě čas celé odpoledne a každý se ho rozhodl strávit po svém. Hermiona s Harrym hráli šachy (K Siriusově obrovskému veselí.), Ron si četl ve svém pokoji nějakou knihu o famfrpálu, dvojčata byla kdovíkde (a nikdo se po nich ani moc nesháněl), Sirius spal a Ginny seděla nahoře u sebe a snažila se psát dopis Laile. Pokoušela se o to už poněkolikáté, protože všechny její předešlé pokusy skončily v odpadkovém koši. Ten původní vyhodila rovnou a teď bojovala s touhou své kamarádce aspoň něco naznačit o tom, co se děje. Poté, co vyhodila další zbytečné listy pergamenu, ten poslední dokonce obsahoval pouze oslovení Milá Lailo, Ginny usoudila, že už toho bylo dost, a začala psát úplně jiný dopis…
Když přiblížila chvíle odjezdu, v domě opět zavládl shon a chaos. Všichni se nahrnuli do jídelny a připravovali se na návrat do školy. Loučili se s Remusem, s rodiči i se Siriusem. Ten byl rád, že bude mít konečně klid, a tak byl milý na všechny okolo sebe. Teda kromě Ginny, na kterou se radši vůbec nedíval. Asi kdyby náhodou. Právě, když se Harry chystal vstoupit do krbu, aby se vzápětí objevil ve škole, najednou Ginny zvolala: "Málem jsem zapomněla," všichni se na ni zadívali. "Siriusi, mohl bys mi prosím půjčit tu svou knihu o zvěromázích, jak jsme se domlouvali?" zadívala se na něj prosebně.
"Jakou kn…" začal nechápavě Sirius, ale když si všiml pohledu, jakým ho Ginny zpražila, opravil se: "Aha vlastně. No, jasně, pojď, hned ti ji dám."
"Klidně už běžte, já jsem za chvilku zpět," usmála se na Harryho a vyhnula se pohledu své matky, která se na ni dívala více než káravě.
"Ginny, taky všechno musíš nechávat na poslední chvíli. Tak běžte, ale za pět minut ať jsi zpátky," zakroutila Molly hlavou…
Sirius s Ginny doběhli sotva do prvního patra a tam se zastavili. Sirius si dívku prohlížel dost podezřívavě. "Tak cos mi chtěla?" zeptal se nakonec, když si všiml, že Ginny nevypadá, že by se chystala mluvit. Stála tam a navzdory tomu, že to ona ho sem dotáhla, mlčela. Potom vytáhla zpod trička bílou obálku a podávala ji Siriusovi. "To je pro tebe," řekla.
Sirius se zamračil. "Dopis. Ještě ani nikdo neodjel a už mi píšou, to je děs."
"No, díky. Tak já si to pak přečtu," řekl rozpačitě a prohlížel si Ginny. Zdála se mu nervózní a všiml si, že se jí trochu klepou ruce. "Je ti něco?"
"Jo, jsem z tebe nervózní," přiznala a zadívala se do země.
"To bys mě…," začal Sirius, ale pak se zarazil. "Proč?" "Já jsem z tebe taky nervózní. Divila by ses jak."
"Protože určitě čekáš, že se s tebou nějak rozloučím," řekla rozpačitě Ginny a zrudla.
"Doufal jsem, že na to nedojde," zamumlal polohlasem Sirius.
"Říkal jsi něco?"

"Že jsem přemýšlel o tom, jestli k tomu dojde," usmál se na ni povzbudivě a doufal, že nebude muset poslouchat žádné srdceryvné řeči.
Ginny se tedy zhluboka nadechla, až se Sirius vyděsil a začal se psychicky připravovat na nejhorší nebo na nejlepší, a podávala mu ruku. Několik vteřin na ni zaraženě hleděl, jako by nevěděl, co se v podobných situacích dělá, a pak ji pevně stiskl.
"Tak si to užij ve škole," řekl to, co mu připadalo nejvhodnější, a pokusil se na dívku mile usmát.
"To jsem teda zvědavá. Nejspíš strávím každou minutu přemýšlením o tobě," pomyslela si Ginny, ale řekla: "Jo, ty si to užij tady." Pak jí došlo, jakou blbost právě vypustila z úst. Co by si tady asi tak mohl užívat? "Promiň, to byla hloupost. Neměla jsem to říkat."
"To je v pohodě, já už jsem si zvykl, že jsi trochu pomalejší…"
Když Sirius nereagoval a Ginny si začala připadat ještě pitoměji, otočila se na podpatku a se slovy "Tak se měj" chtěla odejít zase dolů.
On ji ale zarazil. "Počkej," řekl a chytl ji za ruku. Sám neměl tušení, co to dělá a proč to dělá. "Neodcházej takhle."
"A jak mám…" začala Ginny, ale byla přerušena. Sirius si ji najednou přitáhl k sobě a políbil ji.
"Ty vole, co to zase děláš?" zlobil se sám na sebe. Přitiskl Ginny na zeď a sjížděl jí rukama pomalu po těle. Objala ho kolem krku a užívala si to, protože dobře věděla, že je to možná poslední šance, jak si ho trochu užít…
Po chvíli se od něj neochotně odtáhla. "Musím jít, mamka…" začala.
"Já vím," přikývl Sirius, ale zase přitiskl své rty na její a pustit ji nehodlal. Nakonec se jí přece jen podařilo vymanit se z jeho sevření. Pousmála se a pohladila ho po tváři.
"Slib mi, že mi napíšeš."
"Jasně," přikývl jako ve snách Sirius a Ginny seběhla po schodech dolů.

Asi za minutu mu došlo, co se právě stalo, a zaskučel. "Co to kecáš, ty idiote? Nesnášíš dopisy."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nadin nadin | 5. července 2013 v 18:55 | Reagovat

Tak neviem, obaja k situácii zaujali divne pubertálny postoj.
Ginny síce má na to roky, ale aj tak je jej tvrdenie, že keby čosi, tak povie že ju znásilnil, pekne alibistické.
Sirius by sa mohol konečne pohnúť dopredu a prestať sa chovať ako študent.
Kapitolka je napísaná dobre, len som od postáv čakala viac zodpovednosti.
Teším sa na novú kapitolu a dúfam, že Siriusovi i Ginny svitne.
Ďakujem :D

2 Chavelierka Chavelierka | 6. července 2013 v 18:00 | Reagovat

Tak tohle bylo vážně vtipný. Já vím, že nejspíš nemělo být, ale já se vážně pobavila a zasmála :-D
Oni jsou oba tak děsně roztomile praštění. Budeme dělat, že se nic nestalo a třeba se ten druhý vážně vypaří :-D
To jsem zvědavá, jak to chtějí vyřešit, když budou každý na jiném konci země. Přesněji, jak to vyřeší paní autorka. necháš někoho zabít, aby se mohli sejít? :-D
Jsem ráda, že ses vrátila už jsem se bála, že se nedovím, jak to dopadlo ;-)
děkuju za kapitolku

3 Tess Tess | 7. července 2013 v 21:03 | Reagovat

Díky za komentář vám oběma. :) Nečekala jsem, že přijdete tak brzy, ačkoliv jsem vás na kapitolu sama upozorňovala... Ale jedno vám slíbit můžu. Že nová kapitola je už na cestě. :) Nějak mě to teď chytlo, tak uvidíme, jak dlouho mi to vydrží.

nadin, máš pravdu. Oba jsou to puberťáci. Ginny proto, že jí je čtrnáct, a Sirius proto, že je to prostě Sirius. Ale neboj, v dalších kapitolách se s tím aspoň Sirius pokusí poprat. ;)

Chavelierka, díky za kompliment. Vtipný to být mělo. Ačkoliv jsem se začátku tuto povídku jako humornou neplánovala, nějak se to zvrtlo. Nejspíš prostě nedokážu psát vážně. :D A jak to udělám? No, nech se překvapit.

4 Keiko.kei Keiko.kei | 11. září 2013 v 2:16 | Reagovat

Nemůžu uvěřit, že jsem se ještě dočkala pokračování :D Musím říct, že začátek mě opravdu upřímně rozesmál. Pokračování možná trošku zklamalo, doufala jsem, že Ginny nezklouzne do žádné pubertální zamilovanosti, ale uvidíme co se z toho vyvine...

5 Canadanak Canadanak | E-mail | Web | 15. března 2018 v 22:31 | Reagovat

Amazing! Its in fact amazing paragraph, I have got much clear idea regarding from this post.

my canadian pharmacy
<a href=http://canadianpharmacycubarx.com/#>canadian drug store</a>
ed meds online
<a href="http://canadianpharmacycubarx.com/#">canada drugs</a>

6 Trevornak Trevornak | E-mail | Web | 16. března 2018 v 3:36 | Reagovat

I have been surfing online more than three hours today, yet I never found any interesting article like yours. It is pretty worth enough for me. In my view, if all web owners and bloggers made good content as you did, the net will be a lot more useful than ever before.
<a href=http://genericviagracubarx.com/#>viagra pills for sale</a>
viagra and posing trunks
<a href="http://genericviagracubarx.com/#">viagra uk</a>

7 Darrellmix Darrellmix | E-mail | Web | 18. března 2018 v 19:21 | Reagovat

Great post but I was wanting to know if you could write a litte more on this subject? I'd be very thankful if you could elaborate a little bit further. Bless you!
<a href=http://howtobuybitcoinshelp.com/>where to buy bitcoin</a>
<a href="http://howtobuybitcoinshelp.com/">where to buy bitcoins</a>

8 MichaelPed MichaelPed | E-mail | Web | 3. dubna 2018 v 13:09 | Reagovat

canadian drugs without prescription
<a href=http://dunamisproductions.com/>canadian pharmacy viagra brand</a>
prescription drug cost
<a href="http://interlandchemie.com/">canadian online pharmacies</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama