5. kapitola

15. srpna 2013 v 22:57 | Tess |  Love with a bad name
Ahoj, drazí,
protože o sobě vím a tvrdím, že jsem absolutně úžasná osoba, rozhodla jsem se, že vám to nějak dokážu. To abyste si nemysleli, že jsem prostě jenom nafoukaná až hrůza (Což jsem stějně.). Napsala jsem 5. kapitolu Love with a bad name v rekordním a v u mě skutečně nevídaném čase. Nakoplo mě to, že se pod předchozí kapitolou tak brzy objevily hned dva komentáře (nadin i Chavelierce moc děkuju :)), i to, že mě psaní opět docela chytlo.
Kapitola se mně osobně docela líbí, ale hodnocení nechám na vás. Nadin, doufám, že budeš spokojená. Sirius už se docela vzpamatoval. I když si nejsem jistá, jestli je to zrovna tím způsobem, jaký bys ráda. :D
Opět vás poprosím o komentáře a přeji pěkné čtení.
Tess
p.s.: Jo a pochvalte mě za ty dopisy! Dělala jsem to poprvý a cítím se docela jako machr, že to vypadá aspoň takhle. :D

***
Dny na Grimauldově náměstí 12 plynuly pomalu. Počasí venku se měnilo a celý Londýn se začal připravovat na jaro. Město žilo vlastním činorodým životem. Ale uvnitř zdí starobylého domu byste to ani nepoznali. Byl nadále temný a smutný. Ti, kteří zde po útoku na pana Weasleyho pobývali, se už dávno vrátili zpět do Bradavic, a Sirius tedy zůstával ve svém domě sám. Občas se u něj sice zastavil Remus nebo Tonksová a také se zde konaly schůze Fénixova řádu, ale jindy byl dům opuštěný. A stejně tak Sirius. Už neměl radost, že se jeho kmotřenec spolu s ostatními vrátil zpět do školy. Už se netěšil z toho, že má svůj klid. S chutí by ho vyměnil za nějakou akci. Skoro i nadával na to, že Voldemort o sobě poslední dobou nedává moc vědět. Byl by rád za cokoliv. Cokoliv, co by ho vytrhlo z tohoto šíleného baráku a z té osamělosti, kterou v něm vzbuzoval. Ale nic takového se nedělo, a tak jen seděl ve svém pokoji, četl knihy (Sám se tomu divil, protože až donedávna byste ho ke knize museli přikovat, aby ji vůbec otevřel.) a kouřil. V tom ho dost neochotně podporovala dcera jeho sestřenice, Tonksová, kterou znovu a znovu posílal, aby mu kupovala cigarety. Sama o sobě nic proti kouření neměla, ale to, s jakou rychlostí je Sirius schopen spotřebovat celý karton, jí dělalo starosti. Tím spíš, že tyto její pochůzky byly čím dál častější…
Takhle běžel den za dnem a Sirius se stále víc uzavíral do sebe. Až do jednoho večera. Remus i Tonksová měli nějakou práci pro řád. Sirius to věděl, takže se docela klidně smířil s tím, že za ním dnes nikdo nepřijde. Vyšel nahoru do patra, aby si trochu popovídal s Klofanem. Ačkoli věděl, že mu zvíře ani za mák nerozumí, stejně ho rozhovory s ním uklidňovaly. Měl totiž dobrý pocit, že ještě neblázní a nemluví sám se sebou. Po tom, co Klofan díky jeho monologu usnul, řekl si Sirius, že už tam asi nemá co dělat, a rozhodl se, že půjde a odpoví na poslední dopis od Harryho. Sova s ním přiletěla už před dvěma dny, ale Sirius dosud neměl chuť na něj odepisovat.
Harry byl už zvyklý na to, jak má jeho kmotr v oblibě psaní dopisů, a věděl, že nemůže čekat odpovědi hned. Nijak na něj nenaléhal. Nicméně sám mu psal tak často, jak mu to nedostatek času dovoloval. Sirius věděl, že tento školní rok je pro Harryho náročný. Na konci roku bude skládat zkoušky NKÚ, vede Brumbálovu armádu, spolek, v jehož zorganizování ho Sirius vehementně podporoval, a ještě tráví každou volnou chvilku na školních trestech s profesorkou Umbridgeovou. Harryho popisování těchto trestů v Siriusovi vyvolávalo nostalgické vzpomínky na školu. Na doby, kdy on sám měl dost problémů s kázní a kdy s Jamesem vyváděli všemožné hlouposti. Bylo mu z toho vždycky docela smutno, ale Harrymu se snažil psát veselé dopisy, aby si o něj nedělal starosti. Na psaní takových dopisů ale musel mít trochu lepší náladu, než měl v posledních dnech. Proto s odpovědí tak otálel…
V tomto dopise mu Harry sděloval, jak mu to jde s Brumbálovou armádou. Popisoval mu, jak se zlepšuje Neville i jak to jde ostatním. Taky si Siriusovi stěžoval, že se teď Hermiona pořád hádá s Ronem. Že je to prý k nevydržení a že jestli toho brzy nenechají, asi bude muset na některého z nich použít kouzlo trvalého umlčení… Tomu se Sirius musel smát, protože si vzpomněl, jak chtěl přesně to stejné udělat Jamesovi, když se neustále hádal s Lily.
Napsal tedy Harrymu stručnou odpověď, kde mu přál hodně štěstí s kroužkem a pevné nervy s kamarády a zrovna hledal obálku, do které by dopis vložil, když mu padl zrak na dopis, který už nějakou dobu ležel neotevřený na jeho stole. Byl to dopis od Ginny. Ten, který mu sama dala tehdy na schodech…
Skoro už na něj zapomněl. Poté, co mu ho Ginny vrazila do rukou a rychle zmizela, odešel do svého pokoje, naštvaně kopl do stolu, dopis hodil na něj a po zbytek dne už odtamtud nevycházel. Zlobil se sám na sebe, že se chová jako děcko, co se neumí ovládat. Takový přece nebýval. Vždycky věděl, co od které dívky chce (většinou to bylo to samé) a nakonec toho dosáhl. A to vždy s čistou hlavou. Ne jako teď. Připisoval své chování tomu, že za ty roky vyšel ze cviku a také tomu, že to s Ginny bylo nečekané… ale to, že už věděl, čemu má vinu přičítat, mu nezabránilo v tom, aby byl naštvaný dál. Nařídil si, že takhle hloupě už se chovat nebude. Ginnyin dopis ovšem neotevřel.
Teď, když tu tak neotevřená obálka ležela před tím na stole, vzpomněl si na slib, který mladé Weasleyové dal. Že jí napíše. Ona teď na to určitě čeká a zlobí se, že jí lhal. Najednou se v něm ozvalo svědomí…
"Jsem přece Black. A ti své slovo drží. Moje rodina je sice jeden magor vedle druhýho, ale jedno jim upřít nemůžu. To, že když něco řeknou, taky to udělají." Musel přece na dopis odpovědět. Tím spíš teď, když ho našel, a nemohl se tak už vymlouvat na to, že na něj zapomněl. Zhluboka se nadechl, otevřel obálku a dal se do čtení…

Sirius hleděl zaraženě na dopis. No to mu tak ještě scházelo. Než dopis otevřel, tak čekal, že v něm bude něco ve smyslu: "Siriusi, prosím tě, zapomeň na to. Nevěděla jsem, co dělám, a byla to chyba." To by zkousnul. S tím počítal. Ale tohle?
Zamyšleně okusoval špičku brku a nevěděl, jak začít. Co jí má proboha psát? Co od něj chce? Přece nemůže očekávat, že jí snad taky vyzná lásku. On? Děvkař, který se nikdy k žádným citům k dívkám neuchýlil? Nebo možná jednou. Kdysi… ale to už je dávno.
Přecházel bezradně po pokoji. Nakonec z baru vytáhl whisky a nalil si. Teď se rozhodně potřeboval napít. Pak si sedl zpátky ke stolu. Usilovně se snažil vymyslet co napsat. Měl velkou chuť poslat Ginny odpověď o jediné větě: "Ginny, už mi nepiš, protože já už jsem na to stejně zapomněl." V duchu ale slyšel Remuse, jak mu nadává, že se chová jako puberťák, hulvát a že utíká od problému, který si sám způsobil. Sirius si povzdechnul. Remus je a taky vždycky byl hrozný moralista, ale většinou má pravdu. Musí se k tomu postavit čelem. Ostatně imaginární Remus v jeho hlavě se neplete - může si za to sám. Namočil tedy brk do inkoustu a začal psát odpověď na Ginnyin dopis…

"Ginny, tak už pojď. Čekáme jenom na tebe," křičela blonďatá dívka na svou kamarádku. Byla to Laila a už několik minut seděla s ostatními dívkami z ročníku ve společenské místnosti a čekala na Ginny. Ta nakonec po chvíli seběhla dolů a společně vyrazily do Velké síně.
"Děje se něco, Ginny?" Otočila se k ní Laila při večeři, protože jí neušlo, že je dívka nějaká zamlklá. To u ní rozhodně nebylo obvyklé a také se jen tak bez zájmu rýpala v jídle, jako by vůbec neměla hlad.
"Ne," usmála se Ginny. "Jen mi není moc dobře. To je všechno."
Laila se na ni starostlivě podívala. "A nechceš vzít na ošetřovnu?"
"Ne, díky, to je dobrý." Ale nebylo. Právě před chvílí jí konečně přišel dopis od Siriuse. Seděla tam, koukala na talíř před sebou a nevěděla, co si má myslet…
Po večeři si zalezla do křesla úplně v rohu společenské místnosti. Holkám řekla, že ještě musí dopsat esej pro Snapea, aby ji nerušily, a znovu se začetla do Siriusova dopisu. Byla to už taková doba, co mu ten svůj dávala. Ani nečekala, že ještě někdy dostane odpověď, protože věděla, že Harry od něj dopisy dostává. Ne sice často, ale dostává. Už se skoro začala smiřovat s tím, že celé její snažení bylo zbytečné, a najednou tohle. Dopis! A na celou stránku! Vždyť Harry už si tolikrát stěžoval, že Siriusovy dopisy mají tak nanejvýš pár řádků a to že prý počítá i kecy o počasí, kterých Sirius, ačkoliv ho počasí vůbec nezajímá, napíše vždycky hodně.
Ginny se musela posmát. Podívala se znovu na konec Siriusova dopisu. Bylo tam: "P.S.: Venku teď pořád prší. V úterý sice svítilo i slunce, ale to bylo jen na chvíli. Doufám, že vy tam máte lepší počasí."
Seděla ve společenské místnosti až pozdě do noci. Nemohla se vzpamatovat z toho listu. Napsal jí! A ani ji neodmítl! Sice to nebyla žádná romantika, ale to Ginny ani nečekala. Byla štěstí bez sebe už jen kvůli tomu, že dopis přišel. Sirius psal:

Nelituje toho, co se stalo! Vždyť to sám píše. To znamená, že jí dává šanci. To je to nejlepší, co ji mohlo potkat.
Ginny četla dopis pořád dokola dlouho do noci. Do postele se dostala až nad ránem, a tak není divu, že se to druhý den na jejím studijním zápalu projevilo…
***
"Slečno Weasleyová, vy mě snad vůbec neposloucháte," řekl tiše Snape a díval se na Ginny zlověstnýma očima. "Říkal jsem, ať přidáte kůži z baziliška, ne březovou kůru. Takhle uvaříte možná čaj, ale rozhodně ne odvar živoucí smrti."
"No aspoň by to bylo k pití," ucedila mezi zuby.
"Co jste to řekla?" zasyčel profesor.
"Nic," zamumlala a vhodila do kotlíku další přísadu. Nejspíš opět špatnou, protože lektvar najednou začal bublat a poté vybuchl. Zlil Ginny od hlavy až k patě a nepatrná kapička se dostala dokonce i na Snapeův hábit. Ten chvíli zíral na miniaturní skvrnu na svém černočerném plášti a pak řekl: "Právě jste si vysloužila školní trest. Zítra večer se hlaste v mém kabinetu." Poté se obrátil i na zbytek třídy: "Hodina končí. Zítra chci mít na stole 50centimetrové pojednání na téma Krev kouzelných zvířat a její využití v lektvarech. A poděkujte za to slečně Weasleyové."…
"Co to s tebou sakra je, Ginny?" obořila se na ni Laila, sotva došly do společenské místnosti. "Na dnešek jsem měla mnohem lepší plány než psát esej pro Snapea. Chtěla jsem jít na rande s Eddiem MacMillanem."
"Co by se mnou mělo být? Snape se prostě jen špatně vyspal a potřeboval někoho, na kom by si to vybil," odvětila nevzrušeně Ginny. Usadila se do jednoho z křesel a otevřela si knihu.
"To si teda nemyslím. Už tě pozoruju dýl. Od tý doby, co ses rozešla s Deanem jsi divná. Skoro s nikým nemluvíš a vůbec nevnímáš, když se tě na něco ptám."
"To není pravda! Hele, teď tě třeba vnímám. To je důkaz toho, že se pleteš," ušklíbla se na ni vítězně Ginny.
"Jenže teď jsem se na nic neptala," odporovala Laila. "Prostě od tý doby, co ty a Dean… ani jsi mi vlastně neřekla, co se mezi váma stalo. Rozešla ses s ním hned, co jsi přijela od toho svýho strýce, a já pořád nevím proč."
"To je moc složitý," zakroutila Ginny odmítavě hlavou. "Ani bys nevěřila, jak moc je to složitý."
"No tak mi to vysvětli. Já chci pochopit, co se s tebou děje. Jsi moje nejlepší kamarádka a musíš mi to říct. Udělal ti něco?" Lailyn starostlivý tón by Ginny jindy asi těšil, ale teď by byla radši, kdyby o ni její kamarádka neměla takovou péči.
"Jo," přikývla. "Jenže ne on, ale ten strýc…"
"Snad ti nějak neublížil," začala se Laila tvářit vyděšeně.
"Chtěl se mnou dělat To…" přiznala nakonec neochotně Ginny. I když moc dobře věděla, že tohle změnu jejího chování nezpůsobilo. Doufala ale, že Laile to bude stačit.
"Cože?" vykulila dívka oči. "No a co?!"
"No a co? Řekl si o to v dopise!"
"Ou, no tak to už chápu," rozesmála se najednou Laila. Moc dobře věděla, jaká je její kamarádka citlivá duše. Vztah, do kterého šla, musel být celý založen na romantice a něžných slovíčkách. Sama toto chování neznala, protože ona si ráda užívala a na nějaké sladké zbytečnosti moc nebyla, ale dokázala si živě představit, jak Deanova "prosba", musela Ginny vytočit.
"A ještě mi to napsal na Štědrý den," dodala Ginny žalujícím tónem.
"Pitomec," otřásala se Laila smíchy.
Ginny se smála s ní, ale do smíchu jí tak úplně nebylo. Jasně, to, že ji Dean takhle nepokrytě požádal o sex, ji vystrašilo a urazilo, ale nebyla ona mnohem horší? Kdyby jen Laila věděla…
"Se Siriusem to taky nebylo nějak extra romantický. A vadilo ti to snad? Pokrytče!" A teď tu Ginny musí sedět a smát se tomu, jaký je Dean blbec, že s ní chtěl spát, zatímco ona sama hned den na to vyhověla chlapovi, kterému je snad pětatřicet a se kterým nemá nic společného.
Mrzelo ji, že nemůže Laile říct nic kromě téhle snůšky hloupostí. Že jí nemůže říct nic z toho, co by tak moc chtěla, a musí jí takhle sprostě lhát. Byla to její nejlepší kamarádka snad už od druhého ročníku a Ginny neměla nikoho bližšího než ji, a stejně jí neříká pravdu. Tohle si Laila teda rozhodně nezasloužila.
Snad by ji i pochopila. Schválila by jí staršího chlapa a ještě by řekla, že je třída, ale tady bylo v sázce mnohem víc než jen Lailino případné znechucení Ginny. Šlo o Siriusovo tajemství. A to Ginny rozhodně nepařilo. Tak mlčela a přemýšlela o něm sama…
Jednou odpoledne se za Siriusem zastavil Remus. Měl zrovna volno od práce pro řád, a tak se vydal na Grimauldovo náměstí, aby trochu potěšil osamělého kamaráda.
Našel ho, jak sám sedí u stolu v kuchyni. Osamělý kamarád ale k jeho velkému překvapení vůbec osaměle nepůsobil. Popíjel čaj s rumem - v jeho případě spíš rum s čajem - byl zahloubaný do nějakých lejster a usmíval se pod vousy. Sem tam prohodil nějakou nicneříkající poznámku typu: "Si dělá srandu ne?" a pochechtával se. Remusovy přítomnosti si všiml až po několika minutách, když si jeho přítel netrpělivě odkašlal, aby na sebe upozornil.
"Jé, Remusi, co ty tady?" usmál se Sirius potěšeně. Dnešní večer nebude taková nuda jako ty ostatní. Sláva!
"Ahoj, Siriusi," pozdravil ho jmenovaný a přisedl si k němu. "Přišel jsem tě navštívit s tím, že tě tady najdu zhrouceného, neustále si opakujícího, že ho nikdo nemá rád a nikdo za ním nepřijde…"
"To jsem, ty vole, určitě nikdy neřekl," protestoval Black.
"A ty se tady mezitím dobře bavíš," dodal Remus. "Co to studuješ?" Jeho pozornost najednou upoutaly papíry na stole. "Můžu se podívat?" a natáhl se po nich.
"V žádným případě," odmítl až příliš rychle Sirius a okamžitě shrábl dopisy do zásuvky stolu, kterou hned potom zamkl. To tak, aby si někdo četl dopis od Ginny, kterým mu odpovídala na ten jeho minulý pokus být čestný a držet slovo.
"To je jen od Harryho. Ale píše mi něco, co prý nemám nikomu říkat," dodal na vysvětlenou. "Promiň, kámo."
"A to to bylo tak vtipné, že ses tady nad tím asi pět minut uculoval jak měsíček nad hnojem?" ušklíbl se Remus a zvedl se, aby si uvařil kafe.
"Jo, jo, má problémy s holkama," přikývl pobaveně Sirius. "Celej James." V tom ani nelhal. Harry mu v posledním dopise skutečně líčil, jak nevalný průběh má jeho sbližování s Cho - tou šlapkou z Bankoku, říkal si Sirius - a jeho kmotr se nad dopisem mohl potrhat smíchy…
Remus se na Grimauldově náměstí zdržel až do rána. Byl to jeden z těch mála případů, kdy přes noc neměl práci pro Fénixův řád, a tak mohl volný čas strávit tak, jak to měl nejradši. Se Siriusem…
Leželi pak vedle sebe v Blackově posteli s očima upřenýma do stropu. Remus s pomilováníhodným výrazem naprosté blaženosti, zatímco Sirius se mračil.
Tak, právě na téhle posteli ležel ještě nedávno s Ginny. Dělali totéž. Naprosto totéž! A Sirius si teď s hrůzou uvědomoval, jak propastný rozdíl pro něj v těch dvou večerech je.
Jak už bylo řečeno, o Siriusově sexuální orientaci nebylo pochyb. Muži ho ani v nejmenším nepřitahovali. V zásadě ovšem neměl problém. Sex jako sex, říkal si. Hlavně, že nějakej je… Tedy až doteď.
Remusovy doteky mu najednou byly protivné. Nechtěl poslouchat slova, která mu v návalu něhy kamarád šeptal do ucha, i když o to stejně nestál ani dřív. Měl sto chutí ho poslat ke všem čertům a být sám. Nebo utéct za Klofanem. Pochopitelně to neudělal. Takový necita nebyl ani on.
Nedal na sobě nic znát a teď, když chvílemi po očku sledoval Remuse, byl za něj rád, že je tak spokojený. On nebyl, a zatímco se mračil na trhlinu na stropě, vrtalo mu hlavou proč.
"Jo, kamaráde, ženská je prostě ženská," říkal si.
"Prej ženská… to určitě. Takový děcko."
"No a co? Stejně je to trochu jiný než Remus."
"To je možný, ale už to skončilo, takže bych se měl pěkně rychle vzpamatovat a zvyknout si zase na něj."
"Třeba bys nemusel… Přemýšlej, tak holka je do tebe blázen. Stačí, když jí čas od času napíšeš…"
"Co jí mám psát? Nemáme si o čem povídat."
"To je přece úplně jedno. Musíš ji prostě přinutit, aby si myslela, že je pro tebe zajímavá… jako vždycky. Nepamatuješ se? Zas tak dávno ty doby, kdys byl neodolatelnej pán všech holek na světě, nejsou."
"Pravda. To je ono, budu ji udržovat v naději, že k ní třeba cítím všechny ty sračky, o kterých se tak moc mluví. Občas přihodím nějaký sladkobolný kecy. Budu se jí ptát na každou blbost, ona si bude myslet, že ji chci líp poznat. Já se tu aspoň nebudu tak nudit a třeba mi z toho nakonec i něco kápne…"

A tak si Sirius a Ginny psali dál. Pro oba to znamenalo něco jiného. Ginny se zamilovaně vznášela na obláčku plna naivních myšlenek o Siriusově náklonosti. A on, vypočítavý a nemilosrdný až do morku kostí, se jejími dopisy dobře bavil. Byl rád, že má nějaké rozptýlení a že už se tolik nenudí. Chvílemi se z něj zase stával ten Sirius, jakým býval dřív. Tvrdý a cílevědomý, který ví, jak s dívkami jednat, aby dosáhl všeho, co chtěl. Byla to hra.
Jejich dopisy byly až zoufale všední. Sirius se Ginny vyptával na to, jak se má ve škole. Chtěl znát každý detail jejího života, slyšet o všech jejích kamarádkách i o tom, jaké se jí líbí knížky. ("Knížky!" myslel si otráveně, když se jí na to v dopise ptal. "Ty vole, co je mi po nich?")
Ginny na tento povrchní způsob dopisování přistoupila jen zdráhavě. Nechápala, co Siriuse tak fascinuje na každé maličkosti, která se jí týkala. Proč se jí ptá na křečky, které jako malá chovala, zajímá se o její oblíbenou hudbu… Proč jí třeba nenapíše, že mu chybí? Ale znovu a znovu na jeho zvídavé otázky odpovídala. Nechtěla na něj tlačit, protože věděla, že by ho to asi zaskočilo. Tak mu psala rádoby bezstarostné dopisy o škole, o tom, jak jsou její kamarádky skvěle trhlé holky, jak je sama nazvala, a donekonečna odpovídala na otázky o počasí. To byly její oblíbené pasáže. V každém Siriusově dopisu se totiž pro nějaké informace o tom, jestli svítí sluníčko nebo ne, našla spousta místa. A protože v Londýně většinou pořád pršelo, bavila se tím, jak se Black vždycky snaží stejné počasí podat nějak nově a originálně.
Když mu psala naposledy, zabral dopis asi pět svitků pergamenu. Sirius totiž hrozně toužil, aby mu řekla víc o své rodině. To znamenalo i o všech jejích bratrech, protože jí v P.S. dokonce napsal, že myslí úplně všechny bratry, takže i ty, které nezná, Billa, Percyho a Charlieho. Ginny se sice chvíli vztekala ("Co je mu sakra do mých bratrů?") ale ve skutečnosti si připadala docela dobře. Najednou ji někdo shledával interesantní. Dean se jí nikdy nezeptal na to, co má ráda. Chtěl se s ní jen vodit za ruku kolem jezera a líbat se s ní. Jediná pořádná otázka, kterou jí kdy položil, byla ta: "Vyspíš se se mnou?"
Takže Siriusův plán fungoval. Ginny si připadala žádaná a on měl co dělat. Už věděl, že Ginnyina nejlepší kamarádka se jmenuje Laila, že je to štíhlá blondýnka s vlasy na mikádo ("Kdoví, co to znamená?!") a že ráda prohání kluky. (To se Siriusovi zalíbilo, takže doufal, že se o ní Ginny bude zmiňovat častěji, a pro jistotu se zeptal na pár nepodstatných nesmyslů i ze života její kamarádky.) Dozvěděl se i spoustu dalších věcí. Například to, že Ginny ve škole nejvíc baví obrana proti černé magii. Docela se zaradoval, že mají aspoň něco společného. To, že má Ginny moc ráda bílou barvu, mu naproti tomu bylo naprosto lhostejné. Jen si to poznačil na seznamu věcí, na které už se ptát nemá.
Potom se věci začaly vyvíjet nečekaným směrem. Ačkoliv se Sirius o Ginny dozvídal hromadu nepotřebných informací, ze kterých mu šla hlava kolem, ke svému překvapení zjistil, že ke svým otázkám má i jiný motiv, než si namlouvá. Postupně pronikal do jejího světa a byl v šoku, že není tak prostý a dětský, jak si na začátku myslel. Ginny mu připadala zajímavá. A tak se ptal dál. Už si nemusel odškrtávat věci, na které už mu Ginny odpověděla, protože si je pamatoval. Přistihl se, že se usmívá, když mu Ginny líčila, jaké má problémy s učením, jak se jí vydařil famfrpálový trénink a jak nechtíc šlápla na ocas paní Norrisové. Uvědomil si, že tahle do něj po uši zamilovaná holka je moc milá. Začínalo se to komplikovat. A na obzoru se rýsoval další problém…
Jednoho večera, právě když stál u plotny a připravoval si míchaná vajíčka, dorazila jeho neteř. Byla celá promočená, protože venku právě zuřila bouřka, a tvářila se utrápeně. Siriuse to trochu vyvedlo z míry. Nebyl zvyklý ji vídat jinak než se zářivě růžovými vlasy, vysmátou a trochu bláznivou. Teď měla vlasy hnědé, mastné a vypadala, jako by jí právě někdo umřel. Přimělo ho to nechat vajíčka vajíčky a sednout si proti ní ke stolu. Tonksová chvíli kroužila hrnkem kávy, kterou jí Sirius uvařil, po stole a nakonec z ní vypadlo: "Siriusi, musím ti něco říct."
"No?"
Nymfadora vytáhla z kapsy krabičku cigaret a začala hledat zapalovač. Sirius ji pohybem ruky zarazil. "V pohodě, už je nepotřebuju."

"Ne? No ale já jo," konečně vytáhla oheň, připálila si cigaretu a potáhla si. Poté se na Siriuse podívala svýma, tentokrát jako noc černýma, očima a řekla: "Asi miluju Remuse."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Chavelierka Chavelierka | 1. září 2013 v 21:05 | Reagovat

Sice jsem neměla teď čas nakukovat, ale zdá se, že ses činila. Jsem ráda, že pokračuješ. "O" paní "Dokonalá" :-D
Ps.: Já bych ti dopisy ráda pochválila, jen drobnost, jsou trochu nečitelné - na mé slepé oči drobné písmo :-)
Sirius nám trpí jako zvíře. Trochu škodolibě: dobře mu tak :-D
Divim se, že si tím dopisem nepodložil stůl, to by mu bylo podobný :-D Aspoň, že ho rodinné moto donutilo jednou udělat správnou věc, jak dlouho mu to asi vydrží? :-D
Ale ten jeho dopis je dobrej, vážně se mu povedl.
Aa můj miláček Severus, pardon to sem nepatří to je jen výkřik do tmy :-D
Dean to pěkně pohnojil. Je tu zajímavá otázka, jestli by si Ginny se Siriusem začala, kdyby Dean nebyl takový trouba? Takže mu vlastně můžeme poděkovat  :-D
Brrr s Lupinem, to snad neee
Heh dobře mu tak, že se mu ty jeho plány otáčí proti němu :-D
Tonksovou mám ráda, takže doufám, že Sirius vymyslí vhodný tah, aby ty dva k sobě dostal... nuž autorko snaž se :-D
Děkuju za další kapitolku ;-)

2 Miš Miš | 25. října 2013 v 21:00 | Reagovat

Je to dokonalá povídka. Dokonalá. Vůbec jsem nedoufala, že bys ji zase po 2 letech mohla začít psát. Doufám, že zase něco přidáš. Píšeš skvěle :)

3 Scorpio Scorpio | Web | 4. ledna 2014 v 20:13 | Reagovat

Ahoj,
byl/a jsi přidána na seznam neoficiálních autorů fanfiction na adrese http://archivpovidek.blog.cz/1208/seznam-hp-ff-2
S pozdravem
Scorpio za tým B.U.N.C.R.u
*B.U.N.C.R. (Bookcase of Unofficial Creators) je vlastně amaterský blog tří adminek, které se snaží dát dohromady co největší počet blogařů/pisálků. Pokud máš nějaký tip, byli bychom rádi za tvou pomoc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama