6. kapitola

10. ledna 2014 v 21:42 | Tess |  Love with a bad name
Zdravím vás
a přeji pěkný páteční večer. Tak jsem tu zas po půl roce a trošku se stydím. Slíbila jsem vám, že budu kapitoly k LwBN přidávat častěji a co udělám? Půl roku se tu nic nepohne. Mělo mi dojít, že jak se vrátím do školy, půjde to z kopce. Ale zase mě omlouvá, že letos maturuju (konečně! Že se to vůbec odvažuju přiznat ve 20 letech!) a mám toho hodně. Takže teď, když mám maturu skoro za dveřma a před sebou knihu testů Scio, ze kterých bych se měla učit na příjimačky, který mě čekají 8. února, dělám něco úplně jinýho. Dopsala jsem pro vás 6. kapitolu a jsem na sebe vážně hrdá. Není moc dlouhá, ale snad je aspoň zajímavá. Doufám, že se vám bude líbit. Doufám, že třeba i napíšete komentář. A nejvíc doufám, že 7. kapitola se objeví dřív. Takže nejspíš o svaťáku, až nebudu vědět, kde mi hlava stojí a nebude se mi chtít učit, mě tu čekejte. Ne, to je vtip. Snad to přece jenom bude dřív. :) Přeji pěkné čtení.
Tess

***



Ležel na posteli. Nohy měl položené na pelesti a četl si časopis. Byl to jeden z populárních mudlovských erotických magazínů pro muže. Občas mu je "zvenku" nosila Tonksová a on v nich s oblibou listoval.

Před sebou měl krásnou blondýnku s velkým poprsím, nad kterou by normálně slintal pěkně dlouho, ale momentálně ho její obraz vůbec nezajímal. Myšlenkami byl jinde.

Ginny je do něj zamilovaná. Remus s nejvyšší pravděpodobností taky. A Remuse pro změnu miluje Tonksová.

Sirius byl z toho nenadálého přílivu lásky okolo sebe tak mimo, že ani nevnímal erotické plátky. "Ještě bych se třeba já mohl zamilovat do Tonksový. To už by byl úplnej vrchol."

Když se mu Tonksová přišla svěřit se svým trápením, jeho první reakcí bylo: "Cože? Remuse? Ale vždyť to je… Remus." Měl jí to říct nebo ne? Jeho přítel rozhodně nechtěl, aby se o tom někdo z řádu dozvěděl, tím si byl jistý. Ale nezasloužila by si to vědět? Aby si nedělala naděje? Ne, tohle jí on říkat nebude. Ať si s ní o tom promluví Remus, pokud uzná za vhodné. On si její zklamání na triko brát nebude…

"No jo, ale Nym a Remus. I kdyby nebyl takovej, jakej je, bylo by to divný," říkal si v duchu Sirius. Vždyť ona je taková excentrická šílená osoba. A ještě má růžové vlasy. No a Remus. Vybavilo se mu, jak vždycky, když s Jamesem vyváděli nějaké hlouposti, Remus jen nečinně přihlížel se shovívavým úsměvem. Tohohle hodnýho, tichýho a slušnýho chlapa, že by si ona mohla vybrat?


"Nevím, co s tím," přiznala se mu poté, co na ni už hodnou chvíli beze slova zíral. "Potřebovala jsem to prostě asi jen někomu říct. Slyšet názor někoho nezaujatýho. Myslela jsem, že zrovna ty bys mi mohl poradit. Máš přece tolik zkušeností."

Sirius se hořce pousmál. Zkušeností má spoustu. Ale drtivá většina z nich už je nějaký ten pátek stará. A ta jediná současná zkušenost… "No nevím, jestli by se jí hodila."



"Siriusi," řekla Tonksová důrazně. "Siriusi, posloucháš mě vůbec?"

"Jo, promiň, říkala jsi něco?"

Nymfadora jen zakroutila hlavou. Vybrat si Siriuse do role vrby možná nebyl ten nejlepší nápad. "Jo, říkala. Ptala jsem se tě, jestli si myslíš, že bych u něj mohla mít nějakou šanci."

"Ne," odpověděl bez přemýšlení Sirius. Potom se zarazil. Nevyznělo to moc tvrdě?

Zasmušila se. Tohle asi nebylo právě to, co chtěla slyšet.

"Jak si můžeš být tak jistej?" zeptala se nakonec.

"Protože Remus je… protože je to Remus," nevěděl, jak z téhle nepříjemné situace nahonem ven. "Protože je teplej a ještě ke všemu miluje mě."

"Protože je vlkodlak?" V jejích očích zazářila jiskra poznání.

"Jo, přesně proto," přisvědčil rychle Sirius a v duchu jí děkoval za to stéblo, které mu svou domněnkou podala.

"Ale Siriusi, to přece nic neznamená!"

"Jak to, že neznamená? Je nebezpečnej! Mohl by ti ublížit."

"Cože? Proč takhle mluvíš? Je to tvůj nejlepší přítel!"

"To je něco jinýho. Ty nevíš. Ty si neuvědomuješ…"

"Odsuzuješ ho za to, že je vlkodlak?" Tonksová nevěřícně hleděla na Siriuse.

"Ne, já jen…"

"Ale on za to přece nemůže! Nevybral si to! Udivuje mě, že zrovna ty…" Teď už křičela. Stála proti němu, byla celá rudá vzteky a vlasy jí hrály všemi barvami.

"A dost!" zakřičel pro změnu on. "Nedovolím, abys o mě říkala něco takovýho! Já ho neodsuzuju za to, že je vlkodlak. Je to ten nejbližší člověk, kterýho mám. A taky ten nejlepší…"

Ta poslední věta ji dorazila. Zase si sedla a najednou začala brečet. Všechno rozčilení bylo pryč. "To já přece moc dobře vím."

Sirius už se taky uklidnil a přisedl si k ní. Ruku jí dal kolem ramen. "Jen jsem tím chtěl říct, jak by se na to asi díval Remus. Víš, lidi jako on jsou v tomhle zvláštní."

Tonksová se na něj přes slzy stékající jí po tváři usmála. "Promiň, že jsem na tebe tak vyjela."

"Ty mi taky promiň. Bylo to ode mě hnusný. V tomhle stavu asi nejsi na nějakej řev moc zvědavá, co?"

"No, ani ne," přikývla vděčně.

"Takže to znamená, že by to chtělo panáka," rozhodl nakonec Sirius.

"Ty seš fakt pořád stejnej," usmála se. "Nic tě nerozhází."

"No, to by ses divila…" pomyslel si Sirius a vytáhl z police láhev medoviny, ze které štědře nalil do dvou sklenic.

Z jednoho panáka se nakonec vyklubaly tři a konverzace začala nabírat intimnější rozměry. Tonksová se Siriusovi svěřila, že její "problém", jak tomu oba svorně říkali, trvá už přinejmenším od Vánoc. Ale ona si to nechtěla přiznat. Když se jí Sirius zeptal, čím si myslí, že to začalo, popsala mu situaci, kdy se podle ní Remus zachovat hrozně hezky. Měli spolu tehdy službu na ministerstvu a ona tam samozřejmě kvůli své hrozné nešikovnosti udělala hrozný binec, když narazila do nějaké drahé mramorové sochy a ta se rozbila. Tehdy jí prý Remus řekl, ať si to tak nebere, že je hezký, že je něčím jiná.
"To je celej on. Vždycky hodnej až hrůza a pak to dělá lidem bordel v hlavě," říkal si Sirius.

"Ale co s tím teď hodláš dělat?" zeptal se nakonec.

"Já nevím," povzdychla si. "To jsem se právě chtěla dozvědět od tebe. Myslíš, že mu to mám říct?"

Sirius se zamyslel. "No, asi by to bylo fér. Bude to vědět a ty aspoň zjistíš, na čem seš."

"Když ale on je takovej… stydím se před ním skoro i mluvit."

"Rozhodně mu to řekni," uzavřel to Sirius. Napil se ze své sklenice a málem se udusil, když se otevřely dveře. Potom se jeho tvář rozjasnila. "A hele, jaká náhoda. Vypadá to, že máš právě možnost."

Tonksová se strnule otočila a když viděla, kdo přišel, vypravila ze sebe jen: "Ahoj, Remusi."

"Ahoj, všichni. Držíte černou hodinku nebo co?" začal zvesela Remus. Potom si všiml, že v místnosti extra dobrá nálada nepanuje. "Stalo se něco? Tváříte se, jako by někdo umřel."

Sirius se ušklíbl a začal se zvedat k odchodu. Tonksová ho s hrůzou v očích pozorovala. "No nic, já už mám asi dost. Nechám vás tady. Dobrou." Zatímco odcházel, Tonksová po něm vrhala vražedné pohledy…


Vyšel k sobě do pokoje a sedl si ke stolu. Na něm ležel rozepsaný dopis pro Ginny. Sova od ní přiletěla včera. Byla to taková stará vypelichaná potvora. Klovla ho do ruky, protože měla hlad, takže to byla určitě jedna z těch školních sov. Nikdy je neměl rád. Klovaly ho pokaždé, když s nějakou přišel do styku a on nechápal proč. Jeho odpor ke školním sovám byl jedním z důvodů, proč udělal to, co udělal. Druhým bylo to, že chtěl, aby měla Ginny radost. Koupil jí sovu. Ne velkou, spíš drobnou. Byla černá a měla pronikavé hnědé oči. Jenže teď nevěděl, jestli ji má poslat nebo ne. Věděl, že Weasleyovi nejsou bohatí a že sova by pro ně byla až příliš velká investice.
Pro Siriuse nebyla koupě žádný problém. Peněz měl koneckonců dost. "A nic ani nikoho, za koho bych je mohl utrácet," pomyslel si hořce. Poprosil tedy Tonksovou, aby mu nějakou pěknou vybrala, až bude mít cestu na Příčnou.
A teď tu seděla před ním na bidílku v nevelké kleci a tvrdě spala. Přemýšlel. Nechtěl, aby měla Ginny pocit, že si ji chce koupit. Nebo aby mu byla zavázaná. Neměl by si ji snad nechat sám? Ale představa, že Klofan bude žárlit na to, že se v domě objevil další pták, nebyla lákavá.
"Pošlu ji," řekl si Sirius. Pro sebe se usmíval, když si představil, jak bude Ginny reagovat. Jak se rozzáří poté, co si přečte, že ten krásný pták je její. Těšilo ho to, přiznal si neochotně. A navíc, to si přiznat rozhodně nechtěl, se mu líbilo, že Ginny bude mít něco od něj. Že pokaždé, když malá sovička zahouká, si na něj vzpomene. Vzal tedy brk a pokračoval ve psaní…

*** Ginny ***
Seděla ve Velké síni a snažila se vnímat Lailu, která jí už půl hodiny popisovala průběh svého včerejšího rande. Kluk ze sedmého ročníku, na kterého už dlouho dělala oči, se totiž konečně rozhoupal a požádal ji o schůzku.

"… ale to nejlepší na něm je to, že je starší. Starší kluci jsou prostě úplně jiný kafe než ty ucha, se kterýma se bavím normálně. Co myslíš Ginny? Nemám pravdu?"

"No, já,…" Ginny se zakoktala a honem přemýšlela, co má odpovědět. Naštěstí ji zachránil náhlý nepořádek v síni. Šelest stovek ptačích křídel ohlušil místnost. Ginny se zaradovala. Nemusí odpovídat a hlavně nemusí zase poslouchat Lailyiny ódy na to, jací jsou starší kluci zkušení, dospělí a dobří v posteli. Hlavně když Laila nemá ani ponětí o tom, co to znamená starší…

Chtěla se zase vrátit k jídlu, když kvůli ní přistála malá černá sovička. Ginny zamrkala překvapením. Chvíli si ji prohlížela, protože čekala, že se vzpamatuje, všimne si, že se spletla, a odletí dál. Ale to se nestalo. Sova nakonec netrpělivě zvedla nohu a natáhla ji k Ginny.
"Co mi může chtít? Tohle není Errol, aby mi psali naši, a Sirius taky vždycky posílá jinou… Aby to tak byl nějaký úřední dopis," myslela si Ginny, zatímco odvazovala obálku sově z nohy. Poté ji otevřela a dala se do čtení.

"Jé, ta je roztomilá," rozplývala se Laila, která si konečně uvědomila, že ji Ginny neposlouchá, a zaznamenala sovičku poskakující po stole. Uždibla kus ze své snídaně, nabídla jí a sovička ochotně přihopsala a sousto sezobla. Laila z toho byla celá u vytržení a prohlížela si ptáka, jako by v životě neviděla nic rozkošnějšího.

"Ona je moje," vypravila ze sebe pomalu Ginny a dál nevěřícně zírala na pergamen, který držela v ruce.

"Cože?" vydechla Laila. "Ale vždyť narozeniny ještě nemáš! Kdo ti ji poslal?

"Siri… ten strýc, u kterého jsem byla přes Vánoce."

"Ty se máš. Ten je asi bohatej, když si může dovolit kupovat ti sovy jen tak," řekla a prohlížela si obdivně černou kuličku, která pokračovala v konzumování její snídaně. Tentokrát už přímo z talíře.

"Myslím, že ne," zakroutila Ginny hlavou.

"Tak tě má asi hodně rád," usmála se Laila.

"Myslíš?" vyhrkla Ginny a okamžitě zrudla. Je to možné? Vždyť jí ještě nikdy nic takového nenapsal. Jediná osobní věc, kterou jí Sirius pravidelně píše, jsou věty typu: "Doufám, že máte v Bradavicích pěkné počasí." Ale z vyznání tohoto typu se ani při nejlepší vůli nedá vyčíst nic jiného než obyčejná slušnost.
Až tenhle dopis byl jiný. Ginny se na pergamen znovu zadívala. Text na něm byl nezvykle krátký. Sirius psal:

Seděl v kuchyni a četl knihu, popíjel u toho čaj s rumem a "užíval" si klidný večer. Nymfadora měla službu pro řád, takže jako zdroj pobavení mu dneska posloužit nemohla, a Remus byl moc unavený na to, aby přišel, protože včera byl úplněk. "Stejně bych se Nym neměl smát. Taková láska není moc vtipná věc… Remusovi se taky nesměju. Mohli by se dát do kupy, vypadaj, že někoho nutně potřebujou a já bych byl nejradši, kdyby se to netýkalo mě. Remus by měl někoho, do koho by ho mohl strkat, a Tonksová by byla taky spokojená. Problém vyřešen!" Siriusovy myšlenky začaly nabírat vulgární podtext. "Stejně, o co jinýho tady jde? O sex. Vždycky jde každýmu jenom o sex… láska je jenom zástěrka, o který lidi mluví, aby nemuseli natvrdo říct, že chtěj s tím druhým spát. Já to vím moc dobře. Proč by jinak Tonksová chtěla chodit s Remusem? Kdyby se jí líbil jako člověk a ráda by si s ním povídala, mohli by být přátelé, ale ne, ona s ním chce spát, a tak vede ty kecy o tom, že ho miluje a kdesi cosi. Remus to samý. Byli jsme kámoši celej život, ale až teď, když nemá s kým spát a ví, že já taky ne, zkouší to na mě. Proč asi chodil ten debil s Ginny?" Sirius si dobře uvědomoval, že kráčí po tenkým ledě. "Šlo mu jenom o jedno," při myšlence na Ginny se zamračil. "A tak ji využíval, vodil se s ní za ručičku a čekal, až podlehne. Ještěže… jaký ještěže, Siriusi? Uklidni se! Dobře, tak řekněme, že nebyla tak blbá, aby to udělala. To je asi jedinej člověk, kterýho znám, kterýmu o ten sex nejde. Kterej věří v něco víc. V lásku, ať už tím myslí cokoliv." Opět si přiložil hrnek k ústům a pořádně se napil. Potom se hořce ušklíbl a pomyslel si: "A někdo jako ona si musí vybrat, že to něco víc bude hledat ve mně."


Siriuse z myšlenek vytrhl zvuk něčeho, co narazilo do okna. Potom, co se vzpamatoval z leknutí, přešel k oknu, aby se podívalo, co mu málem způsobilo infarkt. Byla to Hedvika, Harryho sova. "Dopis od Harryho," pousmál se Sirius. "To zas budu muset odepisovat," uvědomil si a úsměv pohasl.


Sedl si zpátky ke stolu a začetl se do dopisu. Harry psal běžné věci, snažil se Siriuse povzbudit, že už brzy přijede a psal o škole. Sirius zběžně prolétl zbytek dopisu a ruka s čajem se mu zastavila na půl cesty od úst…

V p.s. stálo:



Cože? Jak to myslí, že se mu líbí Ginny? Sirius zíral na dopis s vytřeštěnýma očima s rukou stále komicky zvednutou. Po pár vteřinách se trochu vzpamatoval, položil hrnek zpátky na stůl a znovu se začetl do dopisu…


Siriusovi se zamotala hlava. Bylo mu mizerně a nechápal proč. Co se to s ním děje? Je snad nemocný? Přece to nemůže mít nic společného s dopisem, který si právě přečetl. Co je mu do toho, jestli Harry půjde s Ginny do Prasinek. Aspoň mu Ginny, jestli spolu začnou chodit, dá pokoj.

"Nechci, aby mi dala pokoj," uvědomil si najednou s překvapením…


*Ginny*


Další den Ginny přímo zářila štěstím. V jednom kuse chodila do sovince, aby se mohla potěšit se svou novou sovičkou, a u toho myslela na Siriuse. Určitě ji má rád! "Kdyby tě měl rád, tak už ti to dávno napíše, ty trubko!" okřikla se v duchu. "Proč by mi ale jinak kupoval sovu?" nechtělo se její zamilované Já nechat jen tak odbýt. "Třeba ho štvalo, že mu pořád posíláš ty vypelichaný školní sovy." "Komu by mohly vadit školní sovy? To je na hlavu!"

Když už šla do sovince ten den počtvrté a Laila začínala mít čím dál posměšnější poznámky, napadlo Ginny, že by snad Siriusovi mohla odepsat a poděkovat mu za dárek. Do té doby ji to vlastně ani nepřišlo na mysl. Byla ze sovičky tak unešená, že úplně zapomněla na to, že by bylo vhodné vyjádřit Siriusovi trochu vděku. Nehledě na to, že by se z něj při té příležitosti mohla pokusit nějak nenápadně vytáhnout jeho city k ní. "Třeba, když se ho přímo zeptám, jestli mě má rád, z něj něco dostanu!"

Schody do sovince brala téměř po třech, jenom aby už už mohla začít psát dopis. Sotva vešla do temné místnůstky, ve které na bidílkách seděly stovky různých sov, se k ní její sovička snesla a usedla jí na rameno. Ginny se na ni usmála a sedla si na lavičku, která stála u zdi. Vytáhla z brašny pergamen, brk a inkoust a zamyslela se. Poté si namočila brk a začala psát: "Milý Siriusi…"


"Tady seš!" ozvalo se za ní. Ginny leknutím nadskočila a urychleně zastrčila rozepsaný dopis do kapsy. "Co ten tady dělá?!"

"Harry?" zeptala se překvapeně a usmála se na Pottera, který už nyní stál vedle ní a díval se na brk, který stále držela v ruce.

"Komu píšeš?" zeptal se zvědavě a Ginny neušlo, jak se snaží zahlédnout nějaký kus pergamenu.

"No," začala Ginny usilovně přemýšlet, "mamce. Zapomněla jsem si doma pár věcí, tak aby mi je poslala." Vítězoslavně se usmála. "Uf, co to má být jako za dotazy? Ještěže jsem ten dopis stihla schovat. Co by asi tak řekl, kdyby věděl, komu doopravdy píšu…"

"Aha," přikývl Harry a pokračoval: "To je tvoje sova?"

"Jo," odpověděla bezmyšlenkovitě Ginny a o vteřinu později by si nejradši jednu vlepila. Proč neřekla ne? Harry by si mohl myslet, že se jedná o jednu ze školních sov, a ona by si ušetřila to, co teď bude muset složitě vymýšlet.

"Nevšiml jsem si, že by ti rodiče koupili k Vánocům sovu."

"To ne," zakroutila hlavou Ginny a nad tou představou se musela ušklíbnout. Rodiče? To určitě!

"Tak od koho ji máš?" nedal se Harry odbýt, ale Ginny jeho otázku ignorovala a radši se honem zeptala: "No a jak jsi mě tu vůbec našel?"

"Tvoje kamarádka - jak že se jmenuje? Jo, Laila. Tak ta mi řekla, že tu asi budeš," usmál se na ni Harry a Ginny si oddychla, že už se jí nevyptává.

"Budu asi muset koupit Laile velkou kytku. Díky bohu, že mu taky neřekla, že jsem šla určitě za svou novou sovičkou, co jsem ji dostala od STRÝCE!"

"Aha, no a proč jsi mě vlastně hledal? Stalo se něco s Ronem?" Začala si skládat brk i lahvičku s inkoustem do brašny a k Harrymu vzhlédla, až když měla všechno sbalené. Co ji překvapilo, bylo, že Harry najednou vypadal rudý jako rajče.

"Ne, Ron je v pohodě," hlesl skoro neslyšně.

"Aha, tak co je?" zopakovala zvesela Ginny, která měla najednou skvělou náladu. Laila ji neprozradila a dopis taky stihla schovat včas. Zdálo se, že má ten den neobyčejné štěstí. Do chvíle než…

"No, víš, Ginny," začal Harry a Ginny si všimla, že znervózněl. "Říkal jsem si. O víkendu se jde do Prasinek, tak mě napadlo… Prostě jestli bys tam nechtěla jít se mnou," dořekl rychle a okamžitě zapíchl pohled do špiček svých bot. Ginnyina reakce ho však donutila na ně zapomenout a podívat se na ni.

"Cože?" vykulila oči Ginny. "Děláš si srandu?"

To, co tak rychle vypálila, překvapilo i ji samotnou. Nedalo se to ovšem srovnávat s tím, jak šokovaně se tvářil Harry.

"To ne," zamumlal a zrudl ještě víc než předtím. "Myslel jsem, že když ses rozešla s Deanem… myslel jsem, že já… že to bylo kvůli mně a…" koktal a už zase měl oči upřené do země.

"Promiň, Harry, ale myslím, že už musím jít. Tak ahoj zase někdy," přerušila ho najednou Ginny, otočila se na patě a vyběhla ze sovince.
Harry tam zůstal stát jako opařený. Ani ve snu by ho nenapadlo, že Ginny na jeho pozvání zareaguje takhle. Vždyť se jí přece líbí. Líbí se jí už tolik let a všichni to vědí. Tak co to mělo znamenat?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Saráha Saráha | Web | 13. ledna 2014 v 22:06 | Reagovat

Úžasný! Přečetla jsem je všechny snad na jedno na nadechnutí! :) Určitě pokračuj dál! Těším se na pokráčko :)

2 Tess Tess | 15. ledna 2014 v 8:42 | Reagovat

Děkuji za milá slova. Nečekala jsem, že získám nějakého nového čtenáře, to mě těší. Další kapitola se tu snad objeví co nejdřív. :)

3 Chavelierka Chavelierka | 19. ledna 2014 v 19:04 | Reagovat

Sirius nám pomalu otáčí správným směrem, škoda jen, že i Harry začíná chytat stejné choutky.
Ovšem s Tonksovou a Lupinem to jde pěkně z kopce. Siriuse si určitě nenajmu jako dohazovačku. Nymph měla raději zajít za Molly, ta by je snad byla schopná dotáhnout až k oltáři. :-D
No uvidíme uvidíme. ;-)
Díky za další kapitolku

4 nadin nadin | 20. ledna 2014 v 19:55 | Reagovat

Tak som to dotiahla až sem.
No pekný vzťahový guláš :D Nym - Remus - Sirius - Ginny a Harry ako čerešnička. Ale možno sa vďaka nemu Sirius rozhýbe a začne uvažovať niečím iným, ako rozumom, i tak zjavne nedokrveným :D:D
Dík za kapitolku :D

5 Miš Miš | 22. ledna 2014 v 19:35 | Reagovat

Jsem šťastná jak blecha! Zašla jsem sem jen tak - prostě se ujistit, že stále nic, a ono !!!
zázrak :D
A dvojí, protože i ten text je fantazie. Hrooozně moc se mi líbí, jak píšeš. Fakt nepřestávej. Jsi rozhodně ta nejlepší píšící autorka československýho HP fandomu :)

6 Tess Tess | 25. ledna 2014 v 12:34 | Reagovat

Děkuju holky, za tak milá slova. :) Určitě to povzbudí. Ani jsem nevěděla, že to čte tolik lidí. Za což děkuju, protože určitě není lehký vydržet s někým, kdo píše s takovou nepravidelností jako já. Další kapitola už je skoro na cestě. :)

Chav: Díky, díky. Ale Molly Wasleyovou nemám moc v oblibě, takže radši zůstanu u Siriuse. :D

Nadin: :D Nedokrveným mozkem - mozkem? Fakt díky, takhle už jsem se dlouho nezasmála. :D

Miš: Děkuju moc za tolik chvály. Rozhodně s tebou nesouhlasím, ale i tak to potěší. :)

7 Sandouš Sandouš | E-mail | 2. února 2014 v 15:54 | Reagovat

Báječné!
Během čtení jsem snad ani nedýchala!:)
Dnes jsem tento příběh našla a zamilovala se. Nevím co k tomu ještě dodat! Nejlepší příběh jaký jsem kdy četla...
Tleskám!:)
Těším se na další díl...

8 marvel marvel | Web | 2. března 2014 v 11:00 | Reagovat

Coooo, kámo ty jsi zpět v "byznysu"? :O Náhodou jsem sem zabrousila zkontrolovat, jestli ještě žiješ a ono bum, novej lay a nový kapitoly? Jsem v šoku! :D Musím si během tohoto týdne najít čas a přečíst si to od začátku, bo si to přirozeně vůbec nepamatuju. Huhuuuu, české fanfiction není mrtvé, dáváš mi naději! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama