7. kapitola

9. února 2014 v 12:40 | Tess |  Love with a bad name
Zdravím,
nejspíš jsem právě předčila veškerá vaše očekávání. Popravdě, svá taky. :D Sedmá kapitola v rekordním čase (méně než měsíc od předchozí). Doufám, že se vám bude líbit a napíšete komentář. Za ty u minulé kapitoly ještě jednou děkuju, moc si toho cením a bylo to to, co mě nakoplo tak rychle dopsat další část. :)

p.s.: Nadin, doufám, že se ti bude líbit Sirius s "dokrveným" mozkem. ;)

Ginny doběhla do nebelvírské společenské místnosti a schovala se do své ložnice. Sedla si na postel a namáhavě oddechovala. Harry Potter ji pozval do Prasinek. Ten Harry Potter, do kterého byla snad od jedenácti let zamilovaná, ji pozval na rande. To si přece vždycky přála.
"Ale Sirius," namítla v duchu. Její posedlost nebelvírským chytačem už byla pryč. Nahradil ho jeho kmotr. "To zní hrozně," otřásla se. "Ale je to tak."
Byla na sebe naštvaná za to, jak se zachovala. "Teď si Harry určitě myslí bůh ví co. Třeba, že mě to jenom rozrušilo," uvažovala. Co mu na to ale měla říct? Promiň Harry, ale já už miluju tvého kmotra? Ne, to určitě nebyla ta nejlepší odpověď. A co třeba: No víš Harry, možná bych i šla, ale od tý doby, co jsem se vyspala se Siriusem, nemyslím na nikoho jinýho? "Jo, to zní o dost líp," ušklíbla se. "Něco mu ale budeš muset říct, ty hloupá. Nemůžeš se přece schovávat v pokoji do konce života."

Ginny dál seděla na posteli. A to se muselo stát zrovna teď. Teď, když už se jí Harry vůbec nelíbí, si on musel vzpomenout, že existuje. To je k vzteku!

Potkali se naneštěstí o pár hodin později, když Ginny sešla společně s Lailou do společenské místnosti, aby spolu vyrazily na večeři. Harry seděl v křesle u krbu a vypadal zamyšleně. Nejspíš se stále snažil přijít na to, co udělal špatně. Jakmile si ho Ginny všimla, ztuhla a pokusila se schovat Laile za záda, aby si jí Harry nevšiml. Bezúspěšně. Setkali se pohledem a on okamžitě vyskočil a zamířil k ní. Ginny si toužebně přála mít možnost propadnout se do země.

"Ginny," začal Harry. Ginny ho přerušila.

"Jo, no, promiň za to předtím. Zaskočil jsi mě a…"

Harrymu se mihl ve tváři úsměv. Tak přece! Jenom ji vylekal. "Takže půjdeš?" zeptal se s nadějí.

"To bohužel nepůjde. Je mi to líto," zavrtěla hlavou a popadla Lailu za ruku. "Mám hrozný hlad, ty taky?" Laila němě přikývla. "Tak zatím ahoj, Harry," mávla mu a táhla Lailu pryč ze společenské místnosti k portrétu.

Harry už podruhé ten den zůstal stát jako přimrazený a šokovaně zíral na místo, kde ještě před chvílí stála jeho vyvolená.


"Cože jsi udělala?" nevěřila Laila svým uším.
Ginny pokrčila rameny.
"Harry Potter tě pozval do Prasinek a tys mu řekla ne?"
Opět neodpověděla.
"Určitě nejsi nemocná?"
Ginny zakroutila hlavou.
"Ta Ginny Weasleyová, kterou znám, by něčeho takovýho nebyla schopná," pokračovala Laila s výrazem, který vypovídal o jejím naprostém ohromení. "Proč jsi to udělala?"

"Domlouvaly jsme se přece, že tam zajdeme spolu," vymlouvala se Ginny s nadějí, že tomu kamarádka uvěří. Sama si ovšem uvědomovala, jak naivní je.

"To na mě nezkoušej," řekla přísně Laila. "Ty máš někoho jinýho!"

Ginny zrudla a div nezakopla o vlastní nohy. Co teď? "To ne," vyhrkla rychle.

"Ale nevykládej! Musíš mít. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč bys odmítla svou platonickou lásku, když tě konečně pozvala na rande." Laila se najednou začala neovladatelně smát. "To je fakt gól. Úplně si dokážu představit, jak zíral, když jsi mu to řekla poprvé." Musela se zastavit a opřít se o stěnu. "Tys řekla ne slavnému a obletovanému Harrymu Potterovi." Pak se zarazila a s úšklebkem dodala: "Chudáček."

"Nikoho nemám," zamumlala Ginny a doufala, že to zní přesvědčivě. "Jen už se mi Harry asi nelíbí."

"Máš recht," schválila to Laila. Jí samotné se Harry nikdy nelíbil a Ginnyinu posedlost nechápala. "Takže je tu někdo jiný?"

"Možná," řekla vyhýbavě Ginny. "Ale je to teprve úplně na začátku, nechci o tom zatím mluvit." Podívala se prosebně na Lailu, která k jejímu obrovskému překvapení přikývla.

"Tak dobře, ale o všech novinkách chci slyšet," zakřenila se a vzala kamarádku za paži. "Poslala do háje Pottera, poslala do háje Pottera," prozpěvovala si a vedla Ginny chodbou dál do Velké síně…


***Sirius***
Seděl ve svém pokoji a v rukou měl dopis od Harryho. Byl stručný a velice roztrpčený. Ginny s ním do Prasinek jít nechtěla. Sirius měl pocit, jako mu z prsou právě spadl balvan gigantických rozměrů. Proč ale?
Vzal do rukou brk a napsal: "Milý Harry, to je mi líto," "Vůbec ti to není líto!" okřikl se v duchu. "Zkus se jí zeptat ještě jednou," "Ne, opovaž se!" "třeba si to rozmyslela." "Nerozmyslela, nerozmyslela!"

"Chovám se jako puberťák," řekl nahlas zamyšleně. Teď už nemělo smysl si lhát do kapsy, že ho Ginny nezajímá. Namlouvat si, že se jenom nudí a proto jí píše. Musel si přiznat, že v tom je něco jiného. Po několika bezesných nocích, kdy ne, že by jenom tak ležel v posteli a přemýšlel, ale kdy chlastal jako duha, si uvědomil jednu věc. Ginny mu není lhostejná a přesvědčovat se o opaku by byla zbabělost. Zbabělý nikdy nebyl a taky být nechtěl. Takže po tom, co udělal tohle velké rozhodnutí, se na chvíli cítil líp. Do chvíle, kdy přišel dopis od Harryho a kdy se dostavily výčitky svědomí.
"Beru Harrymu holku, která se mu líbí," říkal si zarmouceně a obracel u toho do sebe jednu sklenici ohnivé whisky za druhou.
"Nebereš, sama si tě vybrala."
"Víš dobře, že to tak není. Nikdy by ji to pravděpodobně nenapadlo, kdybys po ní nevyjel."
"Ale stalo se!"
"Nemělo se to stát."
S velkým sebezapřením dopsal pár povzbudivých řádků a poslal je Harrymu. Co když se ale Ginny vážně rozmyslí a do těch Prasinek s ním půjde?
"Potom to tak mělo být," usoudil smutně.
Za pár dní přiletěla Ginnyina nová sova. V zobáku nesla dopis ještě stručnější, než byl ten od Harryho.
Co to mělo znamenat? Proč napsala tak málo? Je to tím, že si to rozmyslela a přece jenom dá přednost Harrymu? Rozhodla se, že to pro ni bude lepší? Nechce s ním už mít nic společného?
"Proč mi nenapsala, že ji Harry pozval?" rozčiloval se Sirius. "Určitě to přede mnou chce zatajit," usoudil nakonec hořce.
Určitě s ním půjde. Zamračil se. Najednou měl pro Harryho jen samá vulgární pojmenování. Co to má být? Je to přece jeho nejbližší člověk. Tak proč by mu teď nejradši zakroutil krkem?
Sirius byl ze svých pocitů šíleně zmatený. Přistihl se, jak uvažuje, že opět využije letaxovou přepravní síť a půjde se podívat do Bradavic. "To přece nemůžeš. Harry říkal, že ta baba Umbridgeová všechny krby hlídá." Co když mu to ale napsal jen proto, aby mohl být s Ginny sám? "Nechovej se jako idiot! Harry přece o tobě a o Ginny nic neví!" - "Naštěstí."


Ve stejném rozpoložení ho o pár dní později přistihla Nymfadora, která přijela, aby se Siriusem zase jednou strávila večer hovory o tom, v jak zoufalé je situaci.

"Tys mu to neřekla?" zíral na ni ohromeně. Nymfadora se mu právě svěřila s tím, že Remus o jejích citech stále nic neví.

"Nemohla jsem. Pochop to!" zaprosila.

"Jak to myslíš?"

"Prostě jsem to nedokázala. Seděl tu tak unaveně a já jsem mu nechtěla přidělávat starosti," povzdechla si a složila si hlavu do dlaní.

"Prej přidělávat starosti…"
"Takže sis jenom znásobila ty svoje, co?" Podal jí hrnek s čajem a chvíli ji bezradně pozoroval.

"Prostě se jen snažím co nejvíc oddálit tu chvíli, kdy mě pošle do háje," vysvětlila smutně Nymfadora a napila se.

"Jak víš, že to udělá?" "Co si to nalháváš, Siriusi. Jasně že to udělá. Je přece zamilovanej do tebe."

"Prostě to vím," zakroutila hlavou. "Tak nějak jsem poznala, že má asi někoho jinýho."

Sirius ztuhl a opatrně vzhlédl od stolu. Žádné vyčítavé nebo pohoršené pohledy však nezaznamenal. Tohle není dobré! Myslel si, že "vztah" mezi ním a jeho kamarádem je naprosto tajná záležitost. Nenapadlo ho, že by na Remusovi mohly být jeho city vidět.
"Jinýho? Remus?" rozesmál se přehnaně nahlas, aby tím dal najevo, jak absurdní něco takového je. Pak se zarazil, protože jeho neteř se vůbec nesmála. "A jak jsi na to přišla?"

Nymfadora se na chvíli zamyslela a pak pokračovala: "Nejspíš tím, jak se na mě dívá. Je v tom absolutní nezájem."

"Třeba jenom nejsi jeho typ," zamlouval to netaktně Sirius.

"Díky," zašklebila se. "Ne, dívá se na mě tak, jakoby už měl tu, na kterou myslí. Jako by chtěl být jenom kamarád, protože už je zadaný."

"To je vůl," zamumlal naštvaně Sirius. Nym na něj káravě pohlédla.

"No, rozhodně bys to už neměla odkládat," dodal rychle. Neměl náladu vysvětlovat, proč si o Remusovi myslí to, co si myslí.

"Ty bys to udělal?" upřela na něj Nym pohled.

"Samozřejmě," odpověděl bez přemýšlení. Ale potom se zarazil.
Opravdu by to udělal? Měl by tolik odvahy, aby Remusovi řekl, co k němu cítí? Nebyl teď náhodou v úplně stejné situaci? Napsal on snad Ginny? "Poslal jsem jí sovu! To mluví za všechno." - "Jo, to určitě!" Pravdou je, že je mnohem horší než Nymfadora. Nejenom, že Ginny nedal ani v nejmenším najevo, co k ní cítí - sovička se rozhodně nemohla počítat - on si to ani nemínil přiznat. Jak dlouho mu trvalo, než byl ochoten vykašlat se na své výmluvy o tom, jak jí píše jenom pro ukrácení dlouhé chvíle? Dokonce ani teď by nebyl schopen pojmenovat ten vztah, který mezi sebou mají. Není to přece, jako by se chytal stébla… byl rád, že je to Ginny. Děkoval bohu, ve kterého nevěřil, že se stalo to, co se stalo. Dokonce už se za to ani neproklínal. Nestěžoval si, že to přišlo až teď. V tomhle věku. Ale nebyl schopen jí o tom napsat ani řádku. Sám byl srab. A Nymfadoru hnal do situací, které jí nebyly příjemné a kterých se bála. Proč? Aby si sám nemusel připadat jako zbabělec?

"No, jo, no," povzdechla si Nym, "ale já bohužel nejsem ty."


Sirius se zastyděl, jak se před ní chová. Jako nějaký expert na vztahy. Jako by on sám měl všechno vyřešené.
"Není to tak snadný, jak si myslíš," zamumlal polohlasně a zamyšleně se zadíval do svého hrnku s čajem. Teď už je ale stejně na jakékoliv řešení pozdě. Ginny si určitě vybrala Harryho. Nemá smysl jí nic psát. Nakonec by se tomu ještě s Harrym smála. To nemá zapotřebí.

"Nikdy není nic tak jednodu…" začala Nym, ale byla přerušena nenadálým klepáním na okno.

"Hedvika," řekla překvapeně a hrnula se k oknu, aby Harryho sovu vpustila dovnitř.

"Hm," zabručel otráveně Sirius. Neměl na Harryho dopis myšlenky. Koho zajímá, že dostal školní trest s Umbridgeovou? Koho zajímá, že mu Ginny nejspíš kývla na to rande? "Mě," přiznal si neochotně.

"Je to pro tebe," zašklebila se Nym. "To je teda šok."

"Hm," pokračoval Sirius ve svých nicneříkajících odpovědích a znechuceně roztrhl obálku. Teď mu to určitě zkazí náladu na celý večer. Proč se mu Harry musí se svým úspěchem chlubit. Jako by nevěděl, jak ho to naštve a zamrzí. "On to neví!"

Zíral šokovaně na list papíru před sebou.

"Tak co píše?" zeptala se zvesela Nymfadora.

Sirius neodpověděl. Oči měl stále zabořené v dopise a vypadal, že vůbec nevnímá.

"Siriusi! Haló!" zamávala mu s pobaveným výrazem rukou před obličejem. Pořád nic.
Nymfadora se zarazila. "Siriusi?" začala opatrně. "Siriusi, dýcháš vůbec?" Starostlivě si ho měřila pohledem. Jeho výraz se už pěkných pár chvil neměnil.

"Ne," vzpamatoval se najednou. "Teda jo, samozřejmě, že ano." Motala se mu hlava. V tu chvíli úplně zapomněl, že v místnosti není sám. Že ho celou tu dobu pozoruje Nymfadora.

"Nevypadáš tak," zamračila se.

"Řekla mu ne!" Jak se zdál svět najednou krásný!
"Neměla to dělat," zamumlal najednou rozmrzele.

"Vážně jsi v pořádku?" zeptala se ho Nym a její pohled byl plný obav. "O čem to mluvíš? Co se stalo? Co ti Harry napsal?"

Sirius si složil hlavu do dlaní. Takhle to přece dál nejde. Nevěděl, co má dělat. A nejhorší na tom všem bylo, že všechnu tíhu toho břemene musel nést sám. Nemohl se jen tak lehce svěřit Nymfadoře, jako to udělala ona s ním. Tohle bylo přece něco úplně jiného. Odsoudila by ho. Všichni by ho odsoudili. Nemá právo chtít Ginny pro sebe. Neměl ho předtím a tím spíš ho nemá teď, když po ní touží jeho kmotřenec. Syn nejlepšího kamaráda, kterého v životě měl. Jak si vůbec mohl dovolit to nadšení, které jím právě prostupovalo. To, že Ginny Harryho odmítla, je jeho chyba. Chyba, kterou bude muset napravit.

"Siriusi," řekla konejšivě Nymfadora a položila mu ruku na rameno. "Vidím na tobě, že se něco děje. Mně to přece můžeš říct."

Sirius na ni utrápeně vzhlédl. "Ty to nechápeš," řekl prostě. "Nikdo to nemůže pochopit."

"Tak to zkus," vybídla ho.

Proč by jí to vlastně neřekl? Na co si to hraje? Na oběť, kterou nikdo nemá rád a které nikdo nemůže pomoci? "Nemůže mi pomoct!" Ale mohla ho přece vyslechnout. Mohla mu říct, že to bude dobrý, že na to jen musí zapomenout. Aspoň to potřeboval slyšet. "Co když to ale všude rozhlásí?" - "Nebuď pitomec. To by ona neudělala. Už proto, že víš o ní a o Remusovi."
"Tak dobře," řekl nakonec Sirius a zhluboka se nadechl. Potom se podíval Nym zpříma do očí a řekl: "Harry mi právě napsal, že mu Ginny řekla, že ho nechce."

Zamračila se hlubokým soustředěním, jako by se snažila dešifrovat něco, co by mělo být skryto ve větě, kterou řekl. Pak to vzdala a zeptala se: "No a?"

"Řekla mu, že má někoho jiného," pokračoval Sirius.

Stále naprosto nechápala, co jí tím chce říct. "No a co?"

Sirius bolestně přivřel oči a s vědomím, že se řítí do propasti, dodal: "Problém je v tom, že ten někdo jsem já."

Nymfadora vytřeštila oči a otevřela pusu. Pak ji zase zavřela a ještě jednou otevřela. Nakonec vyprskla smíchy. "Dobrej způsob, jak odlehčit situaci," vypravila ze sebe a dál se otřásala smíchem. Potom, když viděla, že Sirius se k ní nepřidal, přestala. "To neměl být vtip?"

Zakroutil hlavou. "Ne."

"Ale to přece…" zakoktala se. "Kdy? Jak?"

"Jo, já vím," přikývl zoufale.

Nymfadora si otírala slzy smíchu a už se zase tvářila vážně. "Takže to vážně není sranda?"

"Bohužel," zakroutil hlavou Sirius. "Ani nevíš, jak bych si přál, aby byla." "Lžeš!"

"Ale to je úchylný!" vypravila ze sebe nakonec.

"A to mi říká někdo, kdo miluje teplýho vlkodlaka…"
"Dík za informaci. To jsem fakt netušil," zavrčel.

"Promiň," zahučela Nym omluvně. "Ale jak to? Kdy?"

"Jak Artura pokousal ten had."

"Chceš říct, že už to s ní táhneš takovou dobu?" vykulila oči.

"No, jak se to vezme. Moc příležitostí k tomu tvýmu "táhnout to s ní" nemám," zašklebil se Sirius.

"Ale jak tě to vůbec napadlo?" Nymfadora se tvářila naprosto zmateně. Něco takového by ji nenapadlo ani ve snu. Viděla už spoustu bizarních párů v čele s Billem a Fleur. Byla si jistá, že kdyby jí to nějakým zázrakem vyšlo s Remusem, připojili by se k nim taky. Ale představa Siriuse s Giny nechávala všechny absurdní dvojice daleko za sebou. To byl přímo vrchol divnosti. Něco, co snad ani nebylo povolené. A rozhodně něco, co by nečekala od člověka, jako byl Sirius, a už vůbec ne od malé slušné Ginny.

"Nepřemýšlel jsem nad tím. Prostě se to stalo," vysvětlil prostě Sirius a už zase si položil hlavu do dlaní. "A já teď vůbec nevím, co s tím mám kurva dělat." Praštil naštvaně pěstí do stolu, až hrnky s čajem nadskočily a jeden z nich se dokonce zřítil na kamennou podlahu.

Nymfadořino čelo se zkrabatilo usilovným přemýšlením. "No," řekla nakonec. "Nemůžu říct, že jsi mě nezaskočil."

"Hm," zabručel Sirius.

"Takže, jestli teda předpokládám správně, ses s ní tehdy prostě vyspal."

"Hm," zopakoval Sirius a dával najevo, že tohle nehodlá rozebírat.

"To snad není tak hrozný, ne?" usmála se. Sirius odlepil oči od stolu a šokovaně na ni zíral. "Chci říct, že Molly by tě za to nejspíš rozčtvrtila, vykastrovala a zabila, ale pokud se to nedozví…"

Sirius nevěřil svým uším. "Jak to myslíš, pokud se to nedozví?"

"No, že… prostě něco takovýho se stává. Nevíš, co děláš a tak. Byl to úlet. Když o tom nebudete nikde vykládat, můžete dělat, jako by se nic nestalo." Povzbudivě na něj mrkla a mávla hůlkou, aby zacelila hrnek, který teď ležel rozlitý na zemi.

"Jo, to jsem si nejdřív taky myslel," přikývl Sirius, ale její povzbudivá slova jako by na něj neúčinkovala.

Nymfadora se zamračila. Postavila hrnek zpátky na stůl a pak pronesla. "Ginny nechce dělat, že se nic nestalo, že? Proboha, ona se do tebe snad zamilovala." Sirius se nad jejím nevěřícným výrazem ušklíbl. "Promiň, tím jsem samozřejmě nechtěla říct, že by to nebylo možné, ale… ne, to prostě není možné. Vždyť přece ten věkový rozdíl! A ona je taková…"

"A to ještě není to nejhorší," zamumlal Sirius.

"Co tím chceš říct? Co by mohlo být horší?" Nymfadoře vyletělo obočí až někam navrch hlavy a pomalu, jakoby opatrně řekla: "Siriusi?"

"Jo," přikývl neochotně jmenovaný.

"Ale jak? Proč? Vždyť ona je…" nemohla najít to správné slovo.

"Já vím."

"Teda… určitě je milá, zábavná a to všechno. Ale je jí teprve…. Kolik že jí je? Co na ní můžeš vidět?"

"Hele, já si to nevybral, jasný?" rozčílil se zase Sirius a musel se držet, aby zase nepraštil do stolu. "Co ty vidíš na Remusovi? Co přesně tě na něm přitahuje? Ten odrbanej hábit, to, že je vlkodlak, nebo to, že je teplej?" Poslední věta z něj vyletěla a on si okamžitě uvědomil, že přestřelil…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Přečetl/a jsem.

- klik -

Komentáře

1 Sandouš Sandouš | E-mail | 9. února 2014 v 15:38 | Reagovat

Miluju to! :3

2 Miš Miš | 9. února 2014 v 18:05 | Reagovat

Je ze mě závislák :D Celou dobu se klepu na další a teď mám pocit, jako bych si právě píchla :D
Nic tak skvělýho jsem nečetla.

"A to mi říká někdo, kdo miluje teplýho vlkodlaka…"
:D :D  cool
Tyhle Siriovy myšlenkový pochody fakt miluju.

3 Tess Tess | 11. února 2014 v 10:36 | Reagovat

Děkuji, děkuji. Vy jste vážně úžasný, holky. Musíte to tu nejspíš prohlížet každý den, jestli něco nepřibylo, když dokážete tak pohotově zareagovat komentářem. :D Pokusím se vás nezklamat a další kapitolu dopsat co nejdřív. Teď budu mít jarní prázdniny, tak doufám, že vám můžu slíbit, že do měsíce tu bude další. :)
Miš, taky jeho myšlenkový pochody miluju. Je super si z něj dělat tak velkýho retarda, jak je  zrovna potřeba. :D

4 Chavelierka Chavelierka | 13. února 2014 v 20:40 | Reagovat

Omlouvám se za odmlku, ale jak si taksi nestíhám, jak bych si přála ;-)
teda to je zas jednou kapitola. Asi si jí budu muset přečíst znova. Ty lidinky to pěkně zamotávají :-D Nejprve nám Ginny odmítne Harryho. Laila to vystihla dobře. "Poslala dokonalého do háje" :-D :-D samozřejmě jsem si slova lehce upravila do své Chaveštiny :-D Prosím, můžu být u toho až se bude Harry pokoušet zabít Siria? :-D :-D Tohle až praskne, to bude Show :-D s velkým S :-D No aspoň bude mít Sevík po starostech dva jednou ranou :-D Ale toho jsi mi tam zatím nepřibalila - prosím si jeden ironický úšklebek a vrrr pohled. No nic popojedem :-D (Mě si nevšímej, jsem Snapeoúchyl :-D)
No a teď babo, vlastně Nymphadoro, raď. Teda to je rada za zlámanou grešli. Dělat že nic. To si může nechat. Ha pěkně ji uzemnil. To jsem zvědavá, jak se z toho vylže :-D Chuděra malá to má za svou dobrotu a snahu poradit :-D
Hezké to máte, hezké :-D Těším se, co si na nás připravíš dál ;-)

5 Lilly Potter ml. Lilly Potter ml. | E-mail | 15. února 2014 v 19:15 | Reagovat

Hmmm no tak to je sila=-O :O :-* :-D O:-) :-)  chudák Thonks Chichi.

6 Tess Tess | 17. února 2014 v 23:20 | Reagovat

Chavelierko, díky, díky moc za komentář. Ty prostě víš jak pobavit. Za tvá milá slova by sis možná nějaký kousek Snapea i zasloužila. No, čti dál a uvidíš, třeba tě překvapím. ;)

Lilly Potter ml., tolik smajlíků je potřeba k vyjádření nálady z kapitoly? :D To je drsný. Děkuji moc za komentář, snad tě brzy potěším pokračováním.

7 Chavelierka Chavelierka | 18. února 2014 v 19:21 | Reagovat

A to se ještě krotím Chicht :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama