8. kapitola

8. března 2014 v 0:02 | Tess |  Love with a bad name
Ták moji milí,
mám pro vás malý dáreček. Opět neuplynul ani měsíc od poslední kapitoly a já už jsem tu s další. Ano, vím, jsem úžasná. :D Tak si ji užijte. Doufám, že se vám bude líbit, ačkoliv já sama z ní mám docela rozporuplné pocity. Přijde mi až moc sladkobolná, na což u sebe nejsem zvyklá. Ale budiž... nejspíš na mě jde jaro. Věnuji ji vám všem a speciálně Tobě, Formí, za to že ses taky stavila, a připojuji k tomu: Ano, ŽIJU, ačkoliv nevím, na jak dlouho zase. :D Doufám, že i tobě se tahle limonádově romantická sračka líbí a že se zase někdy ozveš. Mimochodem, mohly bychom konečně vyrazit na to kafe!
Přeji pěkné čtení, nejlíp si k tomu dejte panáka whisky jako Sirius. :D Teď jedu na týden na hory, tak doufám, že až se vrátím najdu tady i pár komentářů. Mějte se fajn. ;) Tess



***
"Jak to myslíš, že je teplej?" řekla ledově chladným hlasem Nymfadora.

"Nijak, to jsem jen tak plácl. Zapomeň na to." Sirius by si nejraději jednu vrazil. Jak to jen mohl udělat? Jak mohl Nymfadoře prozradit něco tak zásadního? Něco, co neměl žádné právo říkat komukoliv, natož pak jí?

"Ne, nelži mi. Vím moc dobře, že jsi to neřekl jen tak. Takže Remus je…" nedopověděla. Do očí se jí začaly tlačit slzy. "A já kráva si dělám naděje, že třeba jednou… Jak jsi mi to mohl zatajit?" otočila se najednou na Siriuse a kdyby její pohled mohl zabíjet, ležel by už mrtvý pod stolem.

"Chtěl jsem, aby ti to řekl sám," zahučel omluvně.

"Ty bys mě klidně nechal, ať se před ním znemožním nějakým vyznáním, i když jsi dobře věděl, že není žádná šance… že nemám ani tu nejmenší naději." Teď už Nymfadora skutečně plakala a na Siriuse hleděla nenávistným pohledem.

"Neměl jsem právo ti to říct, copak to nechápeš?" zakřičel na ni Sirius. "Je to jen Remusova věc. Jeho a možná i tvoje, ale určitě nesouvisí se mnou." "Teď lžeš a moc dobře to víš!" "Už před lety jsem mu slíbil, že to nikomu neprozradím, a to jsem taky hodlal dodržet. Až se dozví, že jsem ti to řekl, nejspíš mě zabije. A to bych si taky zasloužil."

Ale Nymfadora už ho neposlouchala. Choulila se na židli a vzlykala. Nejspíš se jí právě zhroutil celý svět. A mohl za to on. Kdyby jen tak dokázal držet jazyk za zuby. Remus by jí to určitě řekl nějak šetrněji. Třeba by to dokázal bez toho, aby o tom, že je gay, vůbec mluvil. Svedl by to na příliš velké riziko nebo tak něco. Sirius si přál, aby teď přišel někdo, kdo mu dá pořádnou ránu pěstí. Všem to jenom kazí. Nejdřív Harrymu a Ginny, kterým musí překážet svými pitomými city k Ginny. A teď i Nymfadoře s Remusem. Měl by se sbalit a odjet někam hodně daleko, kde nebude moci posrat všechno, na co přijde.
"Ne," řekla nakonec Nym a utřela si slzy z obličeje, "vlastně je dobře, že jsem se to dozvěděla od tebe. Aspoň si budu moci ušetřit pořádně trapnou situaci."

"Klidně řekni, že jsem největší hajzl pod sluncem. Mně to nebude vadit," zašklebil se Sirius.

"Ne," zopakovala teď už jistějším hlasem. "Určitě je to takhle lepší. Já se s tím časem nějak vyrovnám a Remus se o tom ani nedozví."

"Stejně si myslím, že bys mu to měla říct," řekl najednou Sirius. "Nikdy nemůžeš vědět, jestli k tobě Remus náhodou necítí totéž."

"Ale no tak, Siriusi," mávla Nym odmítavě rukou.

"Ne," zastavil ji, "neříkám to proto, abych ti dával planý naděje. Remus ve skutečnosti v Bradavicích chodil i s několika holkama. "Nejsem si jistý, jestli je…"

"To je v pořádku," zamračila se na něj. "A když už mě tak ženeš do toho, abych se historicky znemožnila, co ty a Ginny? Co říká na to, že ji miluje chlap středního věku?"

"Miluju," vyslovil Sirius pečlivě to slovo. Byla to pravda? "Myslíš?"

Nymfadora se na něj zkoumavě zahleděla. "Přijde na to," začala zamyšleně.

"Na co?"

"Jak ses cítil, když ses dozvěděl, že se Harrymu líbí Ginny?"

"Chtěl jsem ho zabít," připustil Sirius, když si vzpomněl na vztek, který jím v tu chvíli prostupoval.

"Tak to je jasný," zašklebila se Nym. "Myslím, že teď by to chtělo sklenku něčeho ostřejšího," dodala a vstala. Donesla na stůl jednu z lahví, které měl Sirius v kredenci.

"Co to znamená?" zeptal se Sirius. Nechápal, co to Nym vyvozuje z toho, že chtěl zabít Harryho. Pokud to teda nebylo to, že má nejspíš násilnické sklony.

"Žárlíš," odpověděla prostě.

"Tak tohle je žárlivost! Nikdy jsem nechápal, o čem to James vždycky mluvil, když Lily chodila s Burrowsem."
"No, víš, já ještě nikdy…" začal rozpačitě, ale Nymfadora ho mávnutím ruky přerušila.

"Vítej v klubu debilně zamilovaných. Tonksová, předsedkyně, těší mě…" zamumlala ironicky a Sirius se nuceně zasmál…

Kolečko šedavého dýmu stoupalo ke stropu v zašle vyhlížející místnosti. Bylo něco po páté hodině ranní. V pokoji bylo přítmí a vládla v něm nepříjemně napjatá atmosféra. Dlouhovlasý muž stál se zamyšleným výrazem u okna a v ústech měl cigaretu. Popel z ní odpadával na podlahu, ale on jako by to nevnímal. Nebo mu to bylo jedno. Možná, že kdyby špinavý nazelenalý koberec začal hořet, vytrhlo by ho to z letargie. Nejspíš právě po tom ze všeho nejvíc toužil.
Naposledy potáhl z cigarety a potom ji típl o okenní parapet. Pomalu se otočil a pohlédl na rozestlanou postel. Bylo to teprve několik minut, co odešel jeho nejlepší přítel. Peřiny byly ještě rozházené a budily dojem opuštěného hnízda.
Sirius si povzdechl. To už bylo potřetí, co Remuse odmítl. Tentokrát jeho nejlepší přítel odcházel ještě popuzenější a smutnější než předtím. Pokaždé to bylo stejné. Přišel pozdě večer, vypili spolu pár sklenek a odešli spát. Ale tady se scénář najednou měnil. Sirius prostě nemohl. Představa toho, co bylo ještě nedávno tak běžné, ho děsila a odpuzovala. Nebyl schopný Remusovi dovolit ani to, aby ho políbil. Jak moc to bylo najednou nepříjemné!
A tak se vymlouval. Nejprve předstíral, že to přehnal s pitím a není schopný ničeho jiného než se svalit do postele a okamžitě usnout. Podruhé to byla bolest hlavy. Remusovi to nešlo na rozum. Byl čím dál smutnější a otrávenější. Nechápal, co se to se Siriusem najednou děje. Už nějakou dobu se mu zdálo, že se chová divně, ale tohle už bylo moc. Vrcholem toho všeho bylo, když na něj dneska v noci, když se ho marně pokoušel políbit a on se zeptal proč, Sirius zařval: "Běž se na to zeptat Nymfadory sakra!"
Jak to myslel? Nic takového přece udělat nemůže a Sirius to moc dobře ví. Co by asi tak odpověděla na otázku: "Hele Tonksová, nevíš, proč už se mnou Sirius vůbec nechce spát?" Už myšlenka na to byla absurdní.
Tak tedy odešel. Otřesený, naštvaný a plný zmatených myšlenek. Co to sakra Sirius chtěl říct tou poznámkou o Tonksové? Ona snad ví, co s ním je, že je poslední dobou jak vyměněný? Nebo… ale na to nechtěl ani pomyslet, spolu něco mají? Ne, to není možné, uvědomil si vzápětí. Jsou přece příbuzní. Navíc Nymfadora je…
Jakmile za ním zaklaply dveře, Sirius si oddychl. Tak to by měl. Zase má na pár dní klid. Bylo špatné, že na svého nejlepšího kamaráda pohlíží v tomhle světle, ale nemohl si pomoci.
"Proč jsem jenom takovej hajzl a neřeknu mu rovnou, že pravým důvodem mých nenadálých migrén je Ginny?" Ptal se sám sebe a rozčileně přecházel po pokoji. "Protože už se nikomu dalšímu svěřovat nehodláš!" odpověděl si okamžitě a v duchu dodal: "A navíc bych mu tím nejspíš zlomil srdce, nebo jak se to říká."
Už toho pokazil dost. Stačilo, že se prořekl před Nymfadorou. Díky němu a jeho hlouposti je teď úplně na dně. Věděl to, i když se před ním snažila předstírat, že je vše v naprostém pořádku. Nebylo a jeho ničilo, že je to jeho vina.
Připadal si tak špinavý. Nehledě na to, že to byla pravda, protože už se několik dní nemyl ani nepřevlékal. Cítil se nečistý z jiného důvodu. Všem jenom lže. Remusovi, že mu není dobře, Harrymu pro změnu zase, že mu dobře je, aby se nevyptával. Dokonce ani Nymfadoře neřekl všechno. To, o kom nejspíš Remus tak zamilovaně přemýšlí, jí zatajil. Už na to neměl nervy. Stačilo, že si připadal jako idiot on, nemusel ještě stupňovat míru jejího zoufalství.
Sedl si na okraj postele a rukama objal kolena. S tupým výrazem civěl na protější zeď. Trápila ho spousta věcí, které udělal nebo naopak neudělal, ale nic pro něj nebylo tak hrozné, jako fakt, jak se vypořádal se svým problémem s Ginny. Ačkoliv na něj Nymfadora naléhala, aby jí napsal pravdu, vykašlal se na Harryho a myslel na sebe, neposlechl ji. Z nějakého podivného důvodu cítil, že nemá pravdu.
A tak jeho psaní dopisů Ginny skončilo. Nebylo to snadné, ale jednoduše si už dál nechtěl a nemohl připadat jako blbec. Po několika rozbitých sklenicích, bezesných nocích a hádkách s Nymfadorou se rozhodl, že Ginny přenechá svému kmotřenci. Považoval to za správné. Cítil, že je to správné. Ale jemu samotnému bylo hrozně.
Natáhl si staré potrhané džíny - se zbytkem se neobtěžoval - a vyrazil z ložnice dolů. V kuchyni se zastavil před ledničkou. Chvíli na ni zaraženě civěl. "Tady to všechno začalo. U blbý lednice v blbým domě mý blbý rodiny…" Pěstí udeřil do dveří. "Sakra," zamumlal a mnul si bolavou ruku. Možná se neměl praštit tak silně. Stejně to bylo k ničemu.
S hrnkem kouřící kávy si sedl ke stolu. Tohle bylo teď jeho oblíbené místo. Seděl tu a, buď do sebe lil jedno kafe za druhým, nebo pil whisky. Kolikrát jen ho tady tenhle týden našla Tonksová? Už to ani nepočítal.
Tvářil se utrápeně. Co chvíli zvedl hlavu a podíval se k oknu. Bylo to směšné. Nemohl přece doufat v to, že mu přijde dopis od ní. Sám ji přece odmítl…
Ale tak moc toužil po tom si přečíst pár řádek psaných její rukou. Chtěl vidět černé na bílém, že ji vůbec nezajímá, co je pro ni dobré, že kašle na Harryho a chce být s ním. Ale to už se nestane.
"Možná kdybys ty poslední dva dopisy od ní nečtené nehodil do krbu…" Třeba by v nich bylo právě to, co si tak moc toužil myslet. Všechno spálil, každičký kousek, který by mu ji jen zdánlivě mohl připomínat. A stejně to nepomohlo. Ačkoliv se snažil přijmout fakt, že patří Harrymu, nedařilo se mu to. Proč to jen musí být svět tak nespravedlivý? Proč si Harry musel vybrat zrovna ji? Mohl by mít každou, je přece slavný a určitě i oblíbený. Přesně takový, jaký byl dřív i on. A on potřebuje mít právě Ginny. Sirius si uvědomil, že by všechny holky ve svém životě vyměnil za ni. Jen kdyby to šlo… Opět složil hlavu do dlaní…
***Ginny***
Zrzavá dívka seděla v pohodlném křesně v nebelvírské společenské místnosti a hleděla zamyšleně z okna. Před sebou měla pojednání do lektvarů a také svou kamarádku Lailu, která se hrbila nad pergamenem a mračila se jako čert.
"Kdyby tak Snape chytil nějakou hroznou nemoc," cedila skrz zuby blondýnka a div, že nezlomila brk, jak jím tlačila na pergamen. Ruce měla od inkoustu celé špinavé a v očích se jí zračila nepříčetnost. "Určitě by nikdo netruchlil, kdyby umřel, a mně by se rapidně zlepšil život. Můj volnej čas by byl konečně volnej a já bych si mohla dělat, co bych chtěla. To by bylo nádherný." Pak se vyzývavě podívala na Ginny.

"Jo, jo," přisvědčila její kamarádka nepřítomně, ale ani na ni nepohlédla.

Laila si jenom povzdechla a zase se vrátila k psaní…


"No jen se na ni podívej," zamračil se Harry Potter, který dívky už několik minut pozoroval. Hermiona Grangerová vzhlédla. Stejně jako většina studentů Nebelvíru i oni odešli do společenské místnosti, aby si napsali domácí úkoly. Harry se ovšem ani nenamáhal otevřít svou brašnu. Celou dobu věnoval pozornost Ginny. "Co to s ní je?"

"Jak to myslíš?" zeptala se Hermiona. Na toto téma se s ním bavila už několikrát předtím a nemyslela si, že by se tentokrát mohla dozvědět něco nového.

"Jako by jí někdo umřel," pokračoval Harry a dál nepokrytě zíral na zrzku v rohu. Hermiona se zamyslela. Tohle rozhodně nové bylo.

"To si nemyslím," zakroutila hlavou. "V Denním věštci dnes o žádných vraždách nic nebylo." Poté se i ona zkoumavě zahleděla na Ginny. Harry měl pravdu. Skutečně vypadala obzvlášť smutně. Jen tak nečinně seděla a civěla z okna. "Třeba se s ní rozešel ten její přítel," nadhodila a zvědavě pohlédla na Harryho.

Ten se okamžitě rozzářil. "Máš určitě pravdu," vyhrkl a než ho stihla zadržet, vyrazil rázným krokem k Ginny a Laile.

Hermiona jen nevěřícně vyvalila oči. Někdy ho vážně nechápala. Už celé týdny nemluvil o ničem jiném než o záhadném příteli Ronovy sestry. Samozřejmě pouze, když u toho sám Ron nebyl. Oba moc dobře věděli, že by při zjištění, že po ní Harry tak touží, vyletěl z kůže. A tak v roli vrby zbývala jen ona a začínalo jí to pořádně lézt na nervy.
Ačkoliv stejně jako Harry nechápala, co se to s Ginny najednou stalo, že tak převrátila své priority a už ho nechce, jeho posedlost tajemným neznámým ji doháněla k šílenství. Nemyslel na nic jiného než na to, aby mohl zjistit, komu že to Ginny dává přednost před ním. Jeho řeči o tom, že by ho nejradši zabil, Hermiona původně vážně nebrala. V posledních dnech ji ale něco v jeho pohledu donutilo, aby jim začala věřit. Byl by toho snad schopen? Bála se, že ano…


"Ahoj, Ginny." Ginny s Lailou vzhlédly. Nad nimi se tyčil Harry Potter a tvářil se odhodlaně. Ginny překvapením zamrkala. Moc dobře věděla, že ji sleduje na každém kroku, ale aby s ní mluvil, to se moc často nestávalo.

"No," odkašlala si Laila, "tak abych snad šla. Kdyby něco, budu nahoře, Ginny." Usmála se. Potom se otočila na Pottera a posměšně si odfrkla. "Zatím," ušklíbla se a vytratila se.

Osaměli. Harry se posadil do křesla, kde předtím seděla Laila. Ginny na něj hleděla v nervózním očekávání. Proč ji musí konfrontovat právě dnes, kdy je jí tak mizerně? Vůbec neměla náladu se s ním bavit. A přitom právě to - bavit se s Harrym, ať mělo to slovo kterýkoliv význam - po ní Sirius chce. Jako už tolikrát za posledních pár dní se jí oči začaly zalévat slzami. Žádá od ní něco takového a přitom není schopný jí odpovědět ani na jeden pitomý dopis. Zatřepala hlavou, aby zahnala slzy i myšlenky na Siriuse a opět se zadívala na Harryho před sebou.
Neušlo mu, jak skelný je najednou její pohled. Bylo mu jí líto. Natáhl ruku a opatrně ji položil na její. V očích se jí mihlo zděšení a ona okamžitě ucukla. Harry si povzdechl. Pokusil se ale konejšivě se usmát.

"Co se stalo, Ginny?"

"N…nic," vyhrkla a své ruce si raději položila do klína.

Harry se zamračil. "Ale no tak, vidím to na tobě," nechtěl se nechat tak snadno odbýt. "On ti ubližuje, viď?" Jen těžko se pokoušel zakrýt naději, jasně patrnou v hlase.

"Tak o tohle mu jde," blýsklo jí hlavou. "Chce mě ochraňovat… Chce mě ochraňovat před Siriusem a Sirius mě chce zase ochraňovat sám před sebou. Proč ani jeden nepochopí, že o žádnou ochranu nestojím?!"
"Ne," řekla pevně. Sama si uvědomovala, že nemluví pravdu. Samozřejmě, že jí jeho kmotr ubližoval. Svou nevšímavostí a snahou chovat se tak, aby to bylo společensky přijatelné. Tím, že se ji snaží přimět, aby na něj zapomněla a hleděla si Pottera. To všechno jí ubližovalo. A ani on, ani Harry si ani nedokázali představit jak.

"Řekni mi jeho jméno," naléhal Harry. "Řekni a já mu dám co proto."

Ginny se proti své vůli musela ušklíbnout. Představa, jak se Harry pokouší dát Siriusovi co proto byla mírně řečeno k smíchu. "Ne," zakroutila opět hlavou.

"Ale Ginny," řekl Harry prosebně. "Oba přece víme, že to nemá smysl. On pro tebe není ten pravý."

"Jak to můžeš vědět?" vyštěkla na něj. Totéž jí napsal i Sirius: Nejsem pro tebe ten pravý.
Harry se vzpamatovával z šoku, do kterého ho uvedla její nenadálá prudkost. "Prostě to vím," řekl nakonec.

"Jak?"

"Protože my patříme k sobě," odpověděl sebejistě.

Ginny se z té jeho arogance dělalo špatně. Jak si může tak věřit?
"Taky jsem si to myslela," pronesla zamyšleně a opět se zadívala z okna. Harry na ni s nadějí v očích pohlédl. "Ale na to už je pozdě." Pomalu si promnula pramen rudých vlasů a najednou její pohled zjihl. "Nikdo není lepší než on," řekla něžně a na něj se ani nepodívala…


"Já tomu hajzlovi ukážu." Harry přidupal zpátky k Hermioně. Ztěžka dopadl do křesla a stále si pro sebe něco mumlal. "Prej nikdo lepší než on. Tak ať se sakra ukáže a vyřešíme to spolu jako chlap s chlapem."
Hermiona si povzdechla.
"Je do něj úplně zblázněná! Ale jen počkej, až zjistím, kdo to je. Nemůže to přece tajit do konce života."

"Jistě, Harry," přikývla ztrápeně Hermiona. "Určitě na to už brzy přijdeš."…
***Sirius***
Opět seděl v kuchyni. Sám. V krbu plál oheň. Na stole před sebou měl rozloženého Denního věštce a bezmyšlenkovitě jím listoval. Ovšemže tam nepsali nic zajímavého. Už celou věčnost nenarazil na článek, který by stál za přečtení.
"Hookovi z Plymouthu vypěstovali obří štěkající dýni…" brblal si pod vousy. "To se hodí."
Z chodby najednou uslyšel nepříjemný zvuk tříštícího se skla a následně jekot své matky.
"Tonksová," zamumlal a potěšeně se usmál. Okamžitě se zvedl, aby portrét umlčel. S Nymfadorou se srazil na chodbě. Pomohl jí z kabátu a pak se spolu s ní vrátil do kuchyně.

"Siriusi," začala. "Mám pro tebe dvě zprávy. Jednu dobrou a druhou špatnou. Kterou chceš slyšet nejdřív?"

"Dobrou a tu špatnou si nech," ušklíbl se a zvědavě na ni zahlížel.

"Tak to máš smůlu," zakroutila hlavou. "Něco mi totiž říká, že ta dobrá zpráva je zároveň i dost špatná."

"Stalo se snad něco?" zašeptal vystrašeně.

"Zatím ne. Ale možná se něco teprve stane."

"O čem to mluvíš?" Byl naprosto zmatený.

"Ty asi nevíš, co je dneska za den… Jistě, jak bys to tady asi taky mohl vědět. Za dva dny budou Velikonoce."

"Sakra," zaklel. Pomalu mu to začínalo docházet.

"Jo, přijede návštěva z Bradavic," přikývla Nym a sledovala, co s ním její slova udělají.


"Sakra," zopakoval Sirius. "Ginny!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Miš Miš | 8. března 2014 v 17:38 | Reagovat

Áaaa... tak takovejhle konec. Tohle je doslova a do písmene mučení - jsem napnutá jak na skřipci. A sladkobolné to bylo, to ano; ale tak KRÁÁSNĚ :) Prostě žádnej nechutnej cajdák.  
Ještě žádnou povídku jsem takhle nežrala :)

2 Lilly Potter ml. Lilly Potter ml. | E-mail | 8. března 2014 v 21:26 | Reagovat

No Sirie tak ti treba:-)A s blaznivim Harrym a tvrdohlavou Ginny to budeš mať ešte len zaujimave;-) Chudak Tonks, to maš tak keď sa zamiluješ do Vlkodlaka.Remus je ... a som zvedava čo si skutočne mysli o Tonks. *) to bude ešte zaujimave.:-)

3 Lilly Potter ml. (Ako s Telenoveli) Lilly Potter ml. (Ako s Telenoveli) | E-mail | 8. března 2014 v 21:37 | Reagovat

Zrada.Napetie. Pribehi. Nasilie. Emocie. Hnev. Zakazana laska. Neopetovane pocity. Ex. Alkohol. Čiastočna pedofilia. Možny sex. A to všetko  s blaznivymi Blackmi, Bi vlkodlakom, Chlapcom ktorý prežil, sexi zrzkou. V dome plnom Weaslyovcov...

P.S. Nimphadorina mama je Blackova takže je Tonksova Black.

4 Chavelierka Chavelierka | 9. března 2014 v 19:10 | Reagovat

Nyphadora se k tomu postavila docela dobře. Proč taky plakat nad rozlitým mlékem. Je to pěkná ženská, určitě si najde někoho kdo o ní bude stát. Nebo možná Remuse přesvědčí, že ženy jsou zajímavější stvoření :-D
Takže ze Siriuse je zamilovaný hlupáček. Jak roztomilé. Konečně taky okusil medicínu, které se tolik posmíval u jiných. Doufejme, že mu to chvíli vydrží ;-) Jen by nemusel tolik trápit malou Ginny. Holka je z toho zmatená jak Potter v knihovně :-D
Líbilo se mi jak jsi popisovala scénu Siriuse kouřícího u okna. Dýchlo to na mě takovou pěkně smutnou atmoškou ;-)
Prosím tě a tohle mělo být to zmínění o Severusovi? Že mu přeje dlouhou a krutou smrt, no nejsem si jistá, že jsem se pochopily ohledně jeho osoby :-D :-D Asi tě pošlu na školení k wixie, abys věděla jak se správně o mistrovi píše :-D :-D
Chudák Remus, nechápe a je odstrčený. Co kdyby ho Nymph utěšila ;-)
Potterovi někdo přeštípl vedení už v dětství, nebo ho ten Voldemortův útok poznamel víc než je zdrávo? Prý patříme k sobě, tomu říkám zdravé sebevědomí :-D A to že chce zabít soka teda znamená, že je Harry taky zamilovaný? No potěš, holka si ještě užije srandy :-D
Jé Velikonoce, už jsem se bála, že se nesejdou, aby si to vyříkali. Ginni by si měla zabalit nějaké zajímavé prádlo, jen pro jistotu ;-)
Díky za kapitolku ;-)

5 Chavelierka Chavelierka | 9. března 2014 v 19:18 | Reagovat

Lilly Potter ml., dovolím si nesouhlasit. Nymph nebyla nikdy Black. Protože její matka pocházela ze tří sester Narcysi, Bellatrix a Andromedy všechny sice byly původně Black, ale po svatbě už Black nebyla ani jedna. navíc Blackovi se Andromedy vzdali, když si vybrala Tonkse. Takže Nymphadora je prostě jen Nymphadora Tonksová.

6 Lilly Potter ml. Lilly Potter ml. | 10. března 2014 v 18:18 | Reagovat

[5]:  to je sice pravda ale v jej DNA je aj Blackovska čast ktoru zdedila od matky. inak by ona a Sirius neboli pribuzní. Naviše na zaklade genetiky patry do ich rodiny. Naviše aj v HP 7 pri stole kde sedel Voldi s pomocnikmi ju označili ako sučast ich rodiny. Naviše to nebola pointa. Pointou je ako sa to cele užastne zamotava a že rozmotať to bude neuveritelna sranda. a pre nas čitatelov to bude labužnicke dielo si o tom prečitať:-)

7 Chavelierka Chavelierka | 10. března 2014 v 18:54 | Reagovat

Lilly, doufám, že si to nebrala jako výtku, to by mě mrzelo. Jen jsem to chtěla spíš rozvést. Jestli na to koukáš takhle, tak to jo. Tonksová, je Siriusovou sestřenicí, mám dojem, jestli jí tak i někde nenazval.
Jen, aby se to nezamotalo do takových rozměrů, že to nerozluští ani DaVinci :-D Určitě bych nerada četla jak nakonec, Harry požádá o ruku Nymphadoru, Lupin Ginny a Sirus si do postele vezme portrét své matky :-D :-D

8 Tess Tess | 16. března 2014 v 12:35 | Reagovat

Oh, vy jste zlatíčka. :) Děkuji všem moc a moc za komentáře. Snad vás potěší, že další kapitolka (a samozřejmě taky jedna z posledních) už je na dobré cestě. :)
Miš: Moc mě těší, že se ti povídka líbí. A cajdák to je. Ale vzhledem k tomu, že je to můj první cajdák, si to docela užívám. :D
Lilly Potter ml.: Sakra, takhle rozepsaný to působí ještě trapněji, než jaký to je. No, naštěstí už se blížíme konci týhle telenovely, takže se tím nemusíme trápit moc dlouho. :D
Chavelierka: Tvůj jako vždy dlouhatánský komentář mě zase potěšil jako nic jiného. :) Děkuju. A co se té zmínky o Severusovi týče, to neměla být ona. :D Promiň, vlastně mi ani nedošlo, že to tak můžeš brát. Těš se v další kapitole. :)

9 Lilly Potter ml. Lilly Potter ml. | 16. března 2014 v 17:02 | Reagovat

[8]: mne sa to pači take zamotane:) je to vzrušujuce. A dufam že na konci Sirius prežije.

10 Santy Santy | 1. dubna 2014 v 23:42 | Reagovat

Miluju to :) Každý den kontroluju jestli není nový díl...
Můžu se zeptat kdy ho můžu očekávat? O:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama