9. kapitola

8. května 2014 v 20:12 | Tess |  Love with a bad name
Moji drazí,
moc, opravdu vážně moc se omlouvám, že mi to tak trvalo. Mám kvůli tomu obrovský výčitky svědomí, to se přiznám. Nejsem líná, rovnou říkám, že bych psala další kapitolu asi stokrát radši než to, co dělám teď. Nacházím se právě v extrémním předmaturitním stresu, který nejlépe pochopí ti z vás, kteří si stejně jako já vybrali špatnou střední školu, a kteří se teď musí nadrtit hromady témat, které je absolutně nezajímají a které celé čtyři roky úspěšně nevnímali. (Dementní knihovnictví - proč jsem já kravka radši nešla na chemii? :D) Takže abych vám přiblížila svoji stávající situaci - sedím od rána do večera na otázkami typu: Charakteristika systému a systémového přístupu, Zdroje informací v zemědělství a technice apod. a umírám. Moc ráda bych radši psala LWBN dokonce mám spoustu nápadů, ale nemůžu, leda bych se vzdala maturity, což radši nechci riskovat. :D Ale abych přece jenom uspokojila ty z vás, kteří netrpělivě očekávají další kapitolu a chtějí vědět, jak to bylo mezi jejich oblíbenou dvojicí Sirius a Ginny popřípadě Remus a Tonksová dál, přidávám aspoň toto. Původně to neměla být celá devátá kapitola, takže se tam nic moc neděje. Ale nakonec jsem si řekla, že jako takový dějový předěl je to docela dobrý. A já tím získám čas navíc na dopsání dost klíčových událostí, které umístím do další kapitoly. Tento kousek není moc dlouhý a asi ani nic moc zajímavý a je to mizerná náhrada za slibovanou kapitolu, ale aspoň něco. Protentokrát můžu slíbit (a doufat, že to dodržím) to, že hned po 20. květnu (kdy mám ústní - držte mi všichni palce!) se okamžitě vrhnu na psaní a co nejdřív přidám již slibovanou kapitolu. A co můžu slíbit ještě, je pro Chavelierku a je to to, že v té další kapitole se jí konečně vyskytne Severus. Toť asi vše. Snad se vám bude tohle torzo na kapitolu aspoň trochu líbit a moc se na mě nezlobíte. Já se polepším. :) Tess
***

Pršelo. Kapky deště hlasitě dopadaly na okno a tříštily se o sklo. Bylo půl šesté ráno. V ložnici Siriuse Blacka panovalo přítmí a tísnivé ticho. On ale nespal. Seděl u svého stolu a zamyšleně zíral na fotografii před sebou. V celém domě byl úplně sám. To se v poslední době moc často nestávalo. Všechny ty schůze řádu, Nymfadořiny zoufalé - i když mnohdy zábavné - návštěvy a Remusovy vyčítavé pohledy. Sirius se díky tomu cítil vyčerpaně. Věděl, že by se potřeboval vyspat. Dnes v noci to ale nedokázal. Sotva se mu podařilo usnout. Budily ho děsivé noční můry. Nejčastěji v nich figuroval on sám. V té poslední mu na rameni plakal Remus. Prý ještě nikdy nikoho nemiloval tak jako jeho. Sirius se otřásl.

"Láska," procedil skrz zuby. "Tak to vidíš, kamaráde. Tebe úspěšně ničila tolik let a já se ti vysmíval." Dál zíral na snímek pořízený už před tolika lety. Zachycoval jeho s Jamesem Potterem. Drželi se kolem ramen a usmívali se od ucha k uchu. Pamatoval si ten večer dobře. Bylo to na oslavě nějakého Jamesova vítězství ve famfrpálu v 7. ročníku. Tehdy se dal konečně dohromady s Lily. Vzpomínal na to, jak byl jeho kamarád šťastný a jak to on sám nechápal…
"A teď," dodal zamyšleně, "přišla řada na mě." Po těch letech se mu to zdálo docela ironické. "Jenže tys to měl s Lily ještě jednoduchý," pokračoval a v jeho hlase byl patrný otrávený podtón. Částí své mysli si uvědomoval, že nejspíš musí vypadat jako blázen, když tu jen tak sedí a povídá si s fotkou, ale bylo mu to jedno. Stejně ho nikdo nemohl vidět. "Ta tě jenom šest let k smrti nenáviděla." Přemýšlet nad tím, jestli to jeho přítel vážně neměl složitější, když se tolik let neúspěšně snažil, nechtěl. Jednoduše si řekl, že on sám je na tom nejhůř, a také u toho hodlal zůstat.
"Co bys mi asi řekl, kdybys věděl…" James ho nikdy nemoralizoval. Teď zpětně si Sirius uvědomoval, že v minulosti možná byly chvilky, kdy jeho přítel jeho chování neschvaloval nebo jím i opovrhoval. Neochotně musel přiznat, že by měl mnohdy i důvod. Skutečně se někdy nechoval právě nejlépe, ať už k dívkám nebo s nimi, ale James na to nikdy nic neřekl. Nikdy od něj neslyšel: "Hele kámo, tos fakt přehnal. Nemusel jsi tý holce před celou školou říkat, že je plochá jak přistávací dráha a že to s ní stojí za hovno." Za tuhle konkrétní situaci se Sirius dnes nepatrně zastyděl. Pravda byla taková, že se spolu mnohdy kamarádsky popichovali. Sirius se mu kolikrát smál, že určitě umře jako panic, jestli bude takhle pořád čekat na Evansovou, a on mu to pobaveně vracel, že on zase určitě zdechne na syfilis. Nikdy mu ale do jeho románků nemluvil. Za to mu byl Sirius také vždycky vděčný. Nepochyboval ovšem o tom, že prekérní situace, v níž se nachází teď, by přinutila k vyjádření dokonce i Jamese.
"Tomu, že jsem si začal s někým o tolik mladším, by ses možná ještě smál. Nejspíš bys mi nadal do pedofilů, ale ve skutečnosti by ti to bylo jedno," uvažoval. "Ale kdybys věděl, že tu dotyčnou vlastně kradu tvýmu jedinýmu synovi… to bys mě asi zabil." Ta představa ho natolik vyděsila, že vzápětí s úlevou v hlase dodal: "No ještěže už nežiješ." Pak, když si uvědomil, co to vlastně říká, si málem jednu vrazil. Co to plácá za blbosti? Rozhodně by mu prospělo, kdyby ho někdo chtěl zabít. Možná by přestal mít ty nemístný poznámky.
"No ale, abys věděl," pokračoval, když se ze svého poklesku vzpamatoval, "teď jsem udělal jedno správný rozhodnutí. Netvař se tak!" Osopil se na snímek před sebou. "Já vím, já vím, že je to asi první správný rozhodnutí v mým životě. Ale k věci… Vlastně bys mě nemusel zabít. To je velký plus! Ne? Je mi totiž jasný, že moje přátelství k tobě a následný povinnosti vůči Harrymu jsou přednější než moje - sakra, to zní tak pitomě - osudová láska. Dneska, vlastně už za pár hodin, si to budu moct ověřit. Přijedou sem. Tvůj syn i ona. Asi jsem ti ani neřekl, jak se jmenuje, viď?" Pohlédl na rozesmátého Jamese, jako by od něj snad čekal nějaké gesto, které by m dalo najevo, že má pokračovat. "Je to Ginny," řekl a jeho hlas byl najednou mnohem něžnější. "Vlastně Ginevra, ale to zní vážně hrozně. Pro mě je Ginny," poté se odmlčel. "Je nádherná. Myslím, že by se ti líbila. Má takové úžasně zrzavé vlasy, vlastně asi jako Lily," v tu chvíli se zarazil. "Lily, Lily a ty. A Harry. Harry… dost! Takhle už o ní přemýšlet nemám!" Ve tváři měl bolestný škleb. Za malou chvilku se opět vzchopil. "Dobře. Vím, co musím udělat. Chovat se, jako by se nic nestalo. Zase budu ten starý Sirius, jakého ho má Harry rád. A na ni se ani nepodívám. Jako by tu nebyla. Prostě si budu povídat s Harrym a bude mi fajn. Je to koneckonců jeho holka. Je nebo dřív nebo později bude. Třeba pak budu fungovat jako strýc jejich budoucích dětí. Budu je navštěvovat a hlídat malý zrzavý parchanty, který budou mít stejně nádherný oči, jako jejich blbá matka, která mi pohledem těch svých očí úplně posrala život…" Sirius se už zase neudržel. Popadl hrnek, z kterého ještě před chvílí pil kafe, a mrštil s ním proti zdi. Okamžitě se roztříštil na tisíc kousků. Zhluboka oddechoval a ze všech sil se snažil sám sebe přimět, aby cestu hrnku nenásledovala sama fotografie. Chvíli to trvalo, než byl zase schopen racionálně uvažovat. "Dobře, tak takhle by to nešlo. Nejspíš nejsem připraven na to je vůbec potkat," řekl a jeho čelo se samým přemýšlením zkrabatilo. "Toho bych mohl dosáhnout jedině tím, že bych předstíral nějakou vážnou chorobu. Jenže," zamračil se, "to by Harryho stejně nejspíš nezastavilo." Tuto možnost tedy musel chtě nechtě zavrhnout. "Dobře tedy. Potom budu muset zvolit těžší kalibr," zahleděl se upřeně na Jamese na fotografii a pokračoval: "Doufám, že bude Tonksová schopná mi to sehnat."

***Ginny***

"Tak se měj hezky," usmála se Laila a objala Ginny. Stály v Londýně na nástupišti Devět a tři čtvrtě a loučily se před velikonočními prázdninami.

"Jo, ty taky," odpověděla nepřítomně Ginny a dál s obavami pokukovala po Harrym. Celou dobu ji upřeně sledoval. Stáli s Ronem a Hermionou pár metrů od nich a čekali na ni, aby pak společně vyrazili na Grimauldovo náměstí 12.
Laila zaznamenala směr jejího pohledu, zašklebila se a dodala: "A užij si to s Pottříkem. Kdyby něco, napiš."

"Jasně," zamračila se nad její poznámkou Ginny. "Tak ahoj, Lailo." Otočila se k odchodu, ale Lailyn hlas ji přiměl zůstat na místě.

"A pozdravuj strejdu. Jo a vyřiď mu, že kdyby měl navíc ještě nějaký další sov…"

Ginny se na kamarádku vrhla a zacpala jí rukou pusu. "Mlč," zašeptala prosebně. Vyděšeně se ohlédla po skupince za sebou, která se teď tvářila docela překvapeně.

Laila zhluboka oddechovala. "Zbláznila ses? Co to do tebe vjelo? Málem jsi mě udusila!"

"Promiň," zahučela Ginny. "Ale nemluv prosím tak nahlas. Nikdo z nich," zase se podívala za sebe, "neví, že tu sovu mám od strejdy. Asi by je trochu mrzelo, že oni nedostali nic," lhala, až se jí od pusy prášilo. "A dvakrát tolik by je ještě taky asi mrzelo, kdyby zjistili, že s tím strejdou spím."

Laila na ni chvíli nedůvěřivě pohlížela, ale pak přikývla.

Ginny si oddechla, když její kamarádka konečně odkráčela ke svým rodičům, co už na ni čekali, a ona se mohla uvolnit. Aspoň na těch pár okamžiků, než zase přejde pod rentgenový pohled Harryho a bude si muset dávat pozor na všechno, co řekne. Zhluboka se nadechla a vyrazila za nimi…

***Sirius***

Přijeli chvíli po poledni. Harry, Hermiona, Ron, Fred s Georgem a samozřejmě Ginny. Objevili se v kuchyňském krbu, ze kterého všichni postupně vylezli a zůstali stát v potemnělých prostorách kuchyně na Grimauldově náměstí 12. Byla prázdná a tichá. Nikdo je nevítal. Dům nejevil sebemenší známky toho, že by v něm vůbec někdo byl. Stáli na studené kamenné podlaze kuchyně a zmateně se po sobě dívali. Copak Sirius nebyl doma? Především Harryho to vyvádělo z míry. Jak to, že ho jeho kmotr nevítá? Měl by být přece natěšený až hrůza, že Harry přijede. Nebo snad zapomněl, že jsou Velikonoce a že všichni dorazí? Copak mu to nikdo neřekl?

"Musí tu být tak opuštěný!" pomyslel si Harry s lítostí. "Nejspíš sem za ním skoro nikdo nechodí." Kdyby jen věděl! Téměř každodenní návštěvy Nymfadory a pravidelné večery s Remusem mu byly samozřejmě utajeny. Harry byl rád, že je tu konečně on a že může svého kmotra zachránit ze spárů samoty. Neměl tušení, že jeho příjezd v Siriusovi spíš vzbuzoval noční můry a že by dal bůh ví co za to, aby v tomhle zpropadeném domě mohl být dál sám.

"Kde ten chlap zase je?" vyslovil po chvíli Ron to, na co mysleli všichni.

"Beztak se zase někde ztřískal jak dobytek," ušklíbl se George a Fred se rozesmál.

"To by mu bylo podobné," souhlasila Hermiona.

"Buďte zticha," okřikl je Harry. "To by určitě neudělal. Ne, když ví, že přijedu."

Ginny stojící v rohu místnosti a do tohoto okamžiku dokonale nemluvná, potichu poznamenala: "Možná právě proto." Už jí bylo špatně z toho, jak moc si o sobě Harry myslí. A ještě víc z toho, jak jí to neustále dává najevo.
Myšlenkami na Harryho obrovské ego se ovšem nemohla zabývat moc dlouho. I ji totiž zaskočilo, že Siriuse nikde nebylo vidět. Samozřejmě po tom, jak rázně ji v posledním dopise odmítl, nemohla čekat nějaké vřelé přijetí. Proto se také od chvíle, kdy vystoupila ze zelených plamenů v krbu, držela stranou. Bála se, jak bude Sirius reagovat, až ji uvidí a trápilo ji, že si jí možná ani nevšimne. To vše by ale bylo lepší než to, že se vůbec neobjevil. Co když se mu něco stalo? Co když se, jak říkal George, vážně opil tak moc, že teď někde leží a neví o sobě? Měla sto chutí se okamžitě rozběhnout nahoru a začít ho hledat. Věděla ale, že to není možné. Ne, pokud nechtěla prozradit všechno, co se mezi nimi od jejich poslední návštěvy stalo. A tak tam jen dál stála a připadala si hrozně.

"Jdu se po něm podívat," zamumlal nakonec Harry. "Nejspíš jen usnul. Sirius není z těch co…"

To, co Sirius není, se ovšem už nedozvěděli, protože ode dveří se ozval sám objekt jejich rozhovoru.

"Mluví tady někdo o mně?" Sirius se opíral o rám dveří a na rtech mu pohrával úsměv.

"Siriusi," vykřikl Harry a vrhl se mu kolem krku. Ginny sklopila oči k zemi. Toužila udělat totéž.

Sirius trošku zaskočeně opětoval Harryho medvědí objetí. Potom se otočil i k ostatním a řekl: "Nazdárek. Jak se všichni máte?" Neustále se vesele usmíval a se všemi - dokonce i s šokovanou Ginny - si potřásl rukou…


Sirius se po celý zbytek dne choval divně. Dokonce extrémně divně, ale nikdo kromě Ginny si toho nejspíš nevšiml. Proč taky? Byl přece jen o trochu veselejší a klidnější než obvykle. Harry to rozhodně spíše uvítal. Fred s Georgem sice měli nějaké poznámky o tom, že to nejspíš zase přepískl s ohnivou whisky, ale těch si nevšímal. Byl rád, že jeho kmotr vypadá v pořádku. Aspoň si s ním bude moci promluvit o svém problému.

Takže jediný člověk, který registroval Siriusovo nenormální chování, byla Ginny. Nedokázala pochopit jeho bezstarostnost ani bujaré veselí. "Co je sakra veselého na tom, že po mně jede Harry a jemu je to očividně fuk?!" Což o to, Harry ji opět pronásledoval celý den už od chvíle, kdy v Prasinkách nastoupili do vlaku. To se mohlo zdát spoustě lidem k smíchu. Laila se taky potichu hihňala celou cestu až do Londýna. Co na tom ale může připadat vtipného Siriusovi? Měl by být smutný. Měl by žárlit. A místo toho? Usmívá se jak měsíček nad hnojem a co chvíli poplácává Harryho po zádech. (Když to udělal poprvé, Ginny údivem málem vypadly oči z důlků.)
Začínala z toho být zoufalá. Seděla u kuchyňského stolu co nejdál od místa, kde byl Harry se Siriusem, který mu právě vyprávěl nějaký extra podařený vtípek, a připadala si, jako by se ocitla v nějakém úplně šíleném světě. Ve světě, kde se muž, do kterého je bláznivě zamilovaná, objímá s klukem, o kterém ví, že je příčinou jejich rozloučení. Copak je tohle normální?

Povzdechla si a podložila si bradu rukou. Tohle budou ještě zajímavé prázdniny. Nechtěla ani myslet na to, jak to pro ni bude těžké. Věděla to, už když seděla ve vlaku a možná ještě dřív, ale také se domnívala, že ve svém utrpení bude mít spojence. Jenže její spojenec se teď chichotal a držel se kolem ramen s tím, koho měl k smrti nenávidět. Zůstala v tom sama.

Když se vedle ní pohnula židle, vzhlédla a ke svému překvapení uviděla Tonksovou. S tupým výrazem pozorovala, jak si žena sedá vedle ní. Kolem byly mraky volných míst. Co mohla chtít? Nymfadora ale nic neříkala. S pozvednutým obočím chvíli pozorovala smějícího se Siriuse a pak se s výmluvným výrazem otočila k Ginny. Ta okamžitě pochopila.
"Ona to ví!" Nemohla tomu uvěřit. Proč jí to ten pitomec říkal?

"Hm," vypravila ze sebe. Okamžitě si uvědomila, jak inteligentně teď asi musí vypadat, ale Tonksová vypadala, že to nevnímá. Ginny si teda trošku uspořádala myšlenky a pokračovala. "Co se mu stalo?"

Teď už na ni Nymfadora, která zase zírala na druhou stranu stolu, pohlédla. Pak si povzdechla a řekla: "To je moje vina."
Ginny vytřeštila oči. "Jak to myslíš tvoje vina?"

Žena jako by chvíli přemýšlela, jestli to Ginny má nebo nemá prozradit. Nakonec odpověděla: "Chtěl po mně něco, po čem by mu bylo fajn." "Aby nemusel mít tendence rozbíjet věci, kdykoliv pohlédne na tebe nebo na Harryho," chtěla ještě dodat, ale včas se zarazila.

Ginny se v očích mihlo poznání. "Jako nějakou drogu?"

"Hm," zahučela Nym. "ale ten blbec si toho vzal asi moc."

Obě se ve stejný okamžik podívaly na ty dva. Sirius právě v záchvatu smíchu spadl pod stůl. Ginny zoufale pohlédla na Tonksovou. "Nemůže mu to něco udělat?"

Nymfadora jen pokrčila rameny a zakroutila hlavou, jako že nemá tušení…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miš Miš | 9. května 2014 v 13:36 | Reagovat

Ty se polepšíš? Vtip? :) Jestli se polepšíš, čeká tě Nobelova cenu za literaturu :D :D Ne, fakt klobouk dolů. Je to to nejúžasnější, co jsem kdy četla.
(Jo - já vím, že to furt opakuju, ale já fakt nepřehánim.)
Jinak - právě jsem se po tý tvý kapitole dostala do Siriova aktuálního stavu :) takže nevím, jak moc souvisle bude ten můj koment vypadat :)
No a vlastně jsem ani nečekala, že teď něco přibude. Během maturit? Říkala jsem si, že to prostě nemůže mít cenu, sem chodit. No, ale i tak jsem klikla. A pak nadšením oběhla barák :D Hrozně se mi to líbilo. Nikdo neumí vykreslit Siria tak sympatickýho, jak ty. Takže se hrozitánsky těším na pokráčko a 20. držim pěsti. P.S. Náhodou. Já ti knihovnickou školu závidim. Sice ne, co tam berete-mám známou, která to stuje jako VŠ, a prej to je o všem, jen ne o knížkách-ale jestli si to vybereš jednou jako práci, tak podle mě - jedna z nejpříjemnějších profesí :)

2 Lilly Potter ml. Lilly Potter ml. | E-mail | 10. května 2014 v 22:26 | Reagovat

zhuleny Sirius:-P tak to bude ešte sranda:-)

3 Chavelierka Chavelierka | 17. května 2014 v 21:40 | Reagovat

Jsem zde v plné síle a připravená přijmout další díl. Dobrá v plné síle ne. Takže já a můj bacil jsme tu připraveni číst :-D Jsme na tebe dva :-D
To jako vážně jen pro mě a mé krásné oči Severus? Jé to si nezasloužím. Tak já ti za to budu držet palce - moc dobře vím, jaké to je vybrat špatnou školu. Neboj i ta se dá vystudovat ;-)
Siriusi, dokud ti ta fotka nezačne odpovídat, je vše v nejlepším pořádku. Určitě dokonale zvládne přehlížet Ginny a bratříčkovat se s Harrym už to vidím na vlastní bulvy :-D
On se nakonec v těch svých úvahách dopracuje k tomu, že vlastně miloval Lilly ne? :-D
Samozřejmě Harry na tebe jsme všichni čekali. Divný že mu strejda nevyvěsil fábory a světelný cedule, ten kluk má ego, že ho ani Nimbus neunese :-D
Až půjdeš hledat nezapomeň se podívat do příborníku a pod koberec, abys měl jistotu, že tam Sirius někde nezabloudil a nečeká na tvou záchranu :-D
Zhulenej Sirius no to mi podrž koště a to ještě zbožím od Tonksové :-D Ta holka nemá rozum :-D
Aby si nespletl Ginny s Harrym a nelezl po špatným těle :-D
Tak teď tomu Nymp nasadila korunu, když Ginny zjistila, že to ví.
Asi bude mít hodný strejda problémek :-D
Hezká kapitola já i bacil jsme se nasmáli a toužebně očekáváme další ;-)

4 Miš Miš | 8. srpna 2014 v 20:39 | Reagovat

Teda. Já se začínám domnívat, že tě musel v efourii pomaturitního veselí klofnout někde Sirius n.2 Jinak si to nedovedu vysvětlit. Je-li tomu tak, odstav ho na chvíli na vedlejší kolej a zanech napínání na skřipec svých nejvěrnějších čtenářů  :) Dobře. Diktovat si nemůžu :D Tak skromněji ... ńo chci říct: v žádným případě jsme nezapomněli; a budem  sem chodit dál a dál a klikat a klikat.
Nenech nás se uklikat :) *má prosící kukuč*

5 Sandy Sandy | 4. října 2014 v 16:02 | Reagovat

Tak už se asi nedočkáme...:(

6 Lilly Potter ml. Lilly Potter ml. | 27. listopadu 2014 v 9:18 | Reagovat

si tu? čakať na teba je ako nebezpecne čakanie na spasenie.stále dúfajúc že už to príde ale stále nič.

7 Miš Miš | 20. prosince 2014 v 18:19 | Reagovat

O Vánocích se prý dějí zázraky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama