10. kapitola

27. prosince 2014 v 22:10 | Tess |  Love with a bad name
Někdo tu mluvit o zázraku...







***
Sirius se se slzami smíchu stékajícími mu po tvářích začal škrábat zpod stolu. Harry na něj pohlížel s mírnými obavami. Měl radost, že je jeho kmotr veselý. Taky měl podle jeho názoru důvod - přijel přece on. Začínalo ho ovšem znepokojovat, jaké má Siriusova rozjařenost důsledky. Už před nějakou dobou si všiml, že má Sirius podivně zamlžený pohled, že na své židli nesedí moc jistě a že jeho výbuchy smíchu přichází v okamžicích, které by těžko někdo mohl pokládat za zábavné. Nakonec musel chtě nechtě uznat, že dvojčata měla nejspíš pravdu. Možná to Sirius vážně přepískl s ohnivou whisky. Ale co. Vždyť má co oslavovat, usoudil Harry. Po chvíli se ovšem rozhodl, že nemůže to, co chce se Siriusem tak moc probrat, odkládat. Kdyby měl čekat, než jeho kmotr vystřízliví, nemusel by se taky dočkat vůbec.
"Siriusi," zabručel tiše. Musel ho zatahat za rukáv, aby si ho všiml, protože Sirius byl právě zabrán do zkoumání květinového vzoru na svém talíři a vypadal nanejvýš zaujatě. "Siriusi!" zopakoval důrazněji, protože jeho kmotr mu stále nevěnoval pozornost.
"Chm?" zahučel nepřítomně Sirius.
"Potřebuji s tebou mluvit," pokračovat Harry rychle ze strachu, že se Sirius začne věnovat nějaké další nesmyslné činnosti.
"Však mluv. Co ti brání?" V jeho tváři se objevil přihlouplý překvapený výraz.
"Je tu moc lidí," řekl Harry netrpělivě a rozhlédl se po ostatních v místnosti. Ke svému údivu zjistil, že na něj Ginny upřeně civí. To ho potěšilo a na okamžik v něm něco vítězoslavně zavrnělo. Tak přece! Proč na něj spolu s ní ale zírá i Tonksová? To nedává smysl.
"No a?" protáhl Sirius s bezelstným úsměvem. "Klidně povídej. Já je mám všechny rád." Při poslední větě se rozzářil jako sluníčko a Harry si všiml, že jeho pohled směřuje k místu, kde sedí Tonksová s Ginny. Co to má jeho kmotr s Nymfadorou? To už je podezřelé. Možná se spletl a ona se před chvílí vůbec nedívala na něj ale na Siriuse. Musí si s ním o tom vážně promluvit. Věděl, že je osamělý, ale aby si něco začínal se svou skoro-neteří, to už Harrymu připadalo příliš…
Nakonec se Harrymu podařilo dostat Siriuse z kuchyně a zavřít se s ním v zatuchlém salónku, na jehož zdech se větvil rodokmen rodu Blacků. Posadil ho do zaprášeného ušáku v rohu a předem se ujistil, jestli jeho kmotr sedí stabilně a jestli v jeho blízkosti není něco, čím by si v případě pádu na zem mohl ublížit. Poté začal s rukama založenýma na prsou přecházet po místnosti sem a tam a vyprávěl Siriusovi o všem, co měl na srdci. Svůj monolog - protože to byl monolog - zahájil výčtem toho, co už dokázal, jak je dobrý ve famfrpále a jak exceluje v hodinách obrany proti černé magii. Nezapomněl k tomu dodat, že mu minimálně třikrát týdně chodí pozvánky na schůzky s různými děvčaty, z nichž některé patří mezi nejhezčí ze školy. Pokračoval tím, jak do něj byla Ginny celých pět let zamilovaná a jak jí něvěnoval pozornost, protože je přece tak průměrná a on je hvězda. Sirius po celou dobu mlčel a pozorně poslouchal. Nebo si to Harry aspoň myslel. Potom mluvil o tom, jak si letos konečně uvědomil, že patří k sobě - nad touto frází Sirius mírně povytáhl obočí, ale opět nic neřekl - ale že ona o něj najednou nestojí. Celé to zakončil tím, že všemožnými způsoby urážel toho, kvůli komu ho Ginny nechce, aniž by znal jeho jméno, což nezapomněl dodat, a vymýšlel různé scénáře, jak by dotyčnému mohl co nejvíc ublížit. Když se obzvlášť rozohnil při popisu toho, jak by toho zmrda - pomyslel si, co by asi tak řekla Hermiona, kdyby ho slyšela použít takové slovo - pověsil za malíčky u nohou na háky ve Filchově kabinetu, podíval se na Siriuse. S obrovským zklamáním zjistil, že jeho kmotr je v křesle schoulený jako kotě a spí. Takže on neslyšel vůbec nic z toho, co říkal? On ho neposlouchal? Opije se jako prase a ve finále se o něj ještě nezajímá?
"Sakra, Siriusi," žďuchl do něj Harry nešetrně. Sirius málem vypadl z křesla a otevřel jedno oko.
"No?" zamručel rozespale. "Co se děje? Hoří snad?" Mžoural na Harryho skelnýma očima.
"Jasně, že hoří," odpověděl nepříjemné. "U mě v srdci," dodal, když se Sirius začal znepokojeně rozhlížet po místnosti.
"Tak to uhasíme," zívl dotyčný a opět se pohodlně rozvalil v křesle.
"Siriusi, Siriusi!" Harry mu luskl prsty jen pár centimetrů od obličeje.
"Co je?" zamumlal rozespale.
"Chtěl jsem od tebe radu, pamatuješ?"
"No jo," zamručel a zavřel oči.
"Ohledně Ginny," pokračoval rázně Harry.
"Ginny," zopakoval po něm tichým něžným hlasem.
"Jo. Co mám dělat?"
Siriusovi spadla těžká hlava na rameno. V okamžiku, kdy zamumlal: "Polibky pro který bych klidně umřel", si Harry povzdechl. Je to marné. Vůbec neví, o čem tu celou dobu mluvil. Myslí si, že se baví o nějaké modelce z pornočasopisu…
***Ginny***
Ležela ve své posteli a zírala do stropu. Bylo asi půl druhé ráno, ale ona nemohla usnout. Vedle ní spokojeně oddechovala Hermiona. Celý pokoj byl tichý, klidný a ponurý jako zbytek domu. Ginny měla široce otevřené oči a zpětně si přehrávala celý dnešní den. Celý ten šílený den. Sirius se choval jako blázen. Tonksová ho něčím zdrogovala a ani jí to nepřišlo hloupé. Vůbec ji netrápilo, že se mu možná něco stane, že se možná předávkoval a dokonce jí odmítla říct, co přesně mu to dala. To Ginny rozzlobilo. Stejně jako to, že žena ví o všem, co mezi ní a Siriusem bylo.
"Neměl žádné právo jí to říkat," pomyslela si a znovu se zamračila. "Já to jak blbka tajím dokonce i před Lailou a on to rozhlašuje na potkání… No, na potkání asi ne. Měl naštěstí dost rozumu na to, aby se s tím nesvěřil Harrymu, ale stejně…"
Harry - to byla další věc, která ji vytáčela k nepříčetnosti. Z nějakého důvodu usoudil, že se to mezi nimi asi zlepšuje - Ginny nechápala, jak na to přišel - a měl tolik drzosti, že když se všichni rozcházeli do postelí, chytil ji - tak aby to Ron neviděl - za zadek. Leknutím nadskočila a zpražila ho tak zuřivým pohledem, že začal vypadat vyděšeně. Ještě pořád měla v živé paměti ten troufalý dotek a byl jí odporný. Ale co bylo to nejhorší - Sirius to všechno viděl, a vůbec nic na to neřekl. Dokonce ani nevypadal naštvaně, ublíženě… cokoliv. Ginny cítila obrovský vztek spojený s prázdnotou…
Opatrně se vysoukala z postele. Dávala si pozor, aby neprobudila spící Hermionu, a tiše po špičkách docupitala do koupelny. Tam zůstala stát před zrcadlem. Dlouhou dobu na sebe zírala. Její výraz byl tupý, oči prázdné, vyhaslé, vlasy rozcuchané. Několik minut se na sebe dívala do zrcadla a lámala si hlavu, co na ní Harryho tak přitahuje. Zkoumala se ze všech stran, otáčela se a stoupala si na špičky, aby mohla posoudit, jak vypadá její zadek, ale pořád tápala.
"Sirius," zašeptala nakonec. "To je to, co je na mně podle něj tak žádoucí. Ani by o mě nezavadil pohledem nebýt jeho."
Dál pohlížela do svých mrtvých očí. Na čele se jí objevily drobné vrásky. "A já teď bez něj nejsem nic," zašeptala a otočila se k zrcadlu zády. Rozhodla se. Týdny bezradnosti a výčitek, co mohla udělat špatně, byly pryč. Teď už na ničem z toho nezáleželo. Bylo jí jedno, že Sirius o ni nestojí, že jí vnucuje Harryho, který se jí hnusí, i že sám Harry na ni naléhá každý den. Potichoučku se vyplížila z koupelny zpátky do pokoje, chvíli se přehrabovala ve svém kufru, a když se vrátila zpět před zrcadlo, v ruce držela malý zmuchlaný balíček.
Ačkoliv na to, co na ní Harryho přitahuje, se musela snažit přijít docela dlouhou dobu, co se líbí Siriusovi věděla zcela jistě. Ona. Její tělo, tvář, celá její bytost. Nemělo by to být těžké…
Tiše se vykradla z pokoje. Představovala si, co by jí asi tak řekla Hermiona, kdyby ji teď viděla. Určitě by si myslela, že se plíží k Harrymu a přišlo by jí to nemravné. Vynadala by jí a vyhrožovala, že všechno poví její mamce. Vyčetla by jí, že je nezodpovědná, že Ron by ji zabil a že vztah se má budovat postupně. Že nakráčet uprostřed noci k Harrymu do postele v krajkovém spodním prádle je to poslední, co by měla udělat, a že jí to nedovolí.
Ginny s ulehčením vydechla, když byla z pokoje venku. Hermiona by byla sice nejspíš úplně vedle a ji se Siriusem by to neohrozilo, ale mohla by jí způsobit spoustu problémů, kdyby to řekla Harrymu. Protože ten by si zcela určitě myslel, že mu chtěla udělat soukromý striptýz a bral by jejich vztah (Ginny se při té představě udělalo nevolno.) jako hotovou věc.
"Tomuhle jsem sice unikla, ale…" pomyslela si Ginny s nově nabytou nervozitou. Plížila se podél pokoje, ve kterém spal její bratr s Harrym. Slyšela pravidelné oddechování a hlasité chrápání. Nedokázala si představit, že by si Ronald někdy našel přítelkyni. Spát s ním v jedné místnosti bylo za trest. "Harrymu to ale očividně nevadí. Možná by se měli dát to kupy tihle dva." Pobaveně se nad tím nápadem zachichotala, ale okamžitě se zarazila, když chrápání náhle utichlo. S děsem v očích ustupovala co nejdál ode dveří. Je snad úplně blbá? Co se tady hihňá přímo u dveří. A v půl třetí ráno?!
Nic se ale nedělo. Její bratr asi usoudil, že se mu jen něco zdálo a spal dál. Ginny si umiňovala, že něco takového už se nesmí opakovat, a s novým elánem se vydala do vrchních pater domu, kde, jak věděla, měl někde svou ložnici Sirius.
Nebylo těžké najít správné dveře, ačkoliv nevěděla přesně, kde Siriusův pokoj leží. Ještě štěstí, že měl kdysi dávno někdo tolik rozumu, že dveře pokojů opatřoval jmenovkami jejich majitelů. Lehce přejela prsty po zaprášené mosazné destičce, kde bylo vyryto Siriusovo jméno. Dotek studeného kovu ji rozklepal. Podívala se na své bosé nohy. Možná si přece jenom mohla vzít aspoň bačkory. "To bych vypadala…" pomyslela si. Jenže předtím v koupelně byla plna odhodlání. Měla v plánu prostě vyběhnout k Siriusovi nahoru, vrazit do dveří a zcela nepokrytě ho svést. Tady nahoře ale bylo všechno jinak. Nemohla se odhodlat ty dveře otevřít a čelit tomu, co ji za nimi čekalo. Neměla odvahu je ani tiše pootevřít a nahlédnout dovnitř, jestli Sirius spí, natož pak sebejistě vejít za ním. Připadala si směšně a uboze. Jak tam tak stála, choulila se zimou a rukama si objímala své polonahé tělo, něco se v ní zlomilo. Na co si to hraje? Nikdy nebude jedna z těch sebevědomých holek, které by luskly prsty a měly každého, na koho si ukázaly.
"Ale to já přece nechci," zaprotestovala v duchu. Byla to pravda. Nechtěla každého. Nestála o Deana, stejně jako nestála o ostatní kluky z ročníku, famfrpálového týmu nebo z Nebelvíru. Chtěla jenom toho špinavého, rozcuchaného, potetovaného opilce, který momentálně ležel jenom několik metrů od ní. Bylo toho snad moc? Nadechla se…
Vešla do Siriusovy ložnice. Bůh ví, proč očekávala, že bude vzhůru. Představovala si, jak zamyšleně stojí u okna a nemůže spát. Bylo to ale úplně jinak.
Sirius spal. Ležel na zádech v rozházených peřinách ve starých odrbaných džínách a s jednou rukou nepřirozeně zkroucenou. Ginny si všimla, že v ní drží prázdnou skleničku. Spal neklidně, převaloval se a ztěžka oddechoval. Otevřeným oknem do místnosti prosakoval mrazivý vzduch zvenku. Na stole hořel zbytek svíčky a svou září osvětloval několik pergamenů a lahvičku s inkoustem. Určitě musel být vzhůru dlouho do noci. Ginny už ho opět v duchu viděla, jak ponořený v myšlenkách stojí u otevřeného okna, zírá do noci venku a přemýšlí. A kouří. Jako vždy. Věděla, že si Sirius ze všeho nejvíc přeje uniknout. Utéct z tohohle nenáviděného domu, úplně všechno nechat za sebou a začít nový život někde jinde. Svobodný. Myšlenky na to, jak moc tady trpí, ji trápily. Víc než sebe samu v těch posledních mnoha bezesných nocích litovala Siriuse. Smutného, osamělého a toužícího po vysvobození. Věděla, že její dopisy pro něj byly aspoň částečným útěkem z reality. A teď neměl už ani je. Svou vinou… samozřejmě. Nezlobila se na něj. Nevyčítala mu to, jak se k ní zachoval. Věděla, že to udělal kvůli ní a že to myslel dobře, ale přesto ji trápilo, jak hrozné pro něj asi musí být, že je zase sám. Večer co večer. Jen on a sklenka whisky. A vědomí toho, že Ginny je s Harrym. Nebyla to sice pravda, ale tak to přece chtěl. Musel si myslet, že to tak dopadne. Určitě seděl každý večer v kuchyni a myslel na to, že jeho kmotřenec je možná právě v tu chvíli s Ginny.
Stála nehnutě a oči upírala na muže před sebou. Nejspíš je přece jen moc domýšlivá. Třeba už na ní dávno zapomněl. Ostatně dnes jí po celý den dával najevo, že pro něj nic neznamená. Má se dobře a to, že začal s nějakými dryáky od Tonksové maximálně ukazuje na to, že se sám doma nudí. Co si myslela? Udělala by nejlíp, kdyby se zase hezky rychle otočila a vrátila se zpátky do svého pokoje, kam patří, dřív, než stihne způsobit ještě větší paseku. Spustila ruce z těla a provedla pár neobratných manévrů ke dveřím, když se zarazila. Zaujaly ji pergameny ležící na stole. Trocha zvědavosti přece ještě nikoho nezabila. Nikomu neublíží, když se jenom na chviličku tajně podívá, co ukrývají…
Cínový svícen s ohlušující ránou dopadl na podlahu. Ginny okamžitě klesla na kolena zděšená z toho, co bude následovat. Plamen, který sežehl kus koberce, uhasila v několika vteřinách, ale to bylo to poslední, co jí dělalo starosti. Ten rachot se bez následků neobejde. Teď už nebylo cesty zpět…
Sirius se s trhnutím probudil. Upustil sklenici a ta se zakutálela hlouběji do peřin. Pomalu, malátně, se posadil a dezorientovaně se rozhlížel po ložnici. Okamžitě ho roztřásla zima. Otevřeným oknem profukoval ledový vichr a rozevlával těžké závěsy. Pokoj byl temný, neutěšený jako vždy. Ale něco bylo jinak než obvykle. Siriuse udeřil do nosu nepříjemný pach spáleniny.
"Harrymu nejspíš už zase hoří v srdci," zamumlal téměř neslyšně a už zase začínal mít na svého kmotřence vztek. To ho vážně musí těmi svými výlevy obtěžovat i uprostřed noci?
Pak mu zrak padl do rohu místnosti, kde stál jeho starý psací stůl. Stále u něj ještě klečela Ginny. Polonahá, rozcuchaná a s výrazem srny zahnané do kouta. Těkala očima ze Siriuse ke dveřím a patrně nevěděla co dělat. Ze všeho nejvíc si přála utéct, zamknout se u sebe v pokoji a už z něj nikdy nevystrčit nos.
Sirius si protřel oči a zase se na ni zadíval. "Halucinace," zabručel otráveně. "To mi tak ještě scházelo. Díky, Nymfadoro." Zašmátral rukou vedle sebe a nahmatal láhev. I přes rozespalost ji zručně odzátkoval a zhluboka se napil. Pak si povzdechl a zase dopadl do peřin.
Ginny nebyla s to se pohnout. Naprosto šokovaně klečela na studené podlaze, v rukou stále ještě horký svícen. Takhle to přece dopadnout nemělo. Proč jen byla tak neopatrná? Kdyby dávala aspoň trochu pozor… Tak moc ji rozrušily Siriusovy rozepsané dopisy. A on si teď ještě myslí, že má vidiny. Co mu to ta Tonksová podstrčila?
Pomalu vstala a pečlivě postavila svícen zpět na stůl přesně na místo, kdo stál předtím. Vrhla jeden rychlý pohled k Siriusovi. Nejspíš už zase usnul. "Tím líp," pomyslela si. "K čertu s celým tím pitomým nápadem. Ráno ani nebude vědět, že jsem tu byla," pozvedla koutky k posmutnělému úsměvu a otočila se zpět ke dveřím. Mělo ji napadnout, že to takhle dopadne. Copak byla vážně tak naivní, že si myslela, že na ni bude Sirius čekat s otevřenou náručí? Že mu vleze do postele v krajkovém prádle a všechno bude dobré? Jako mávnutím kouzelného proutku? Takhle to funguje leda tak v pohádkách, ale určitě ne tady a teď. A už vůbec ne u ní. Svěsila ramena. Vrátí se zpátky za Hermionou. Vyspí se z toho a zítra přežije další hrozný den pod drobnohledem Harryho očí. Tak to má asi být…
"Ginny."
S trhnutím se otočila. Sirius nespal, jak si celou dobu myslela. Ležel opřený o lokty a pozoroval ji. Už si uvědomil, že nemá žádné halucinace způsobené předávkováním toho Nymfadořina oblbováku. Nemohl tomu ale uvěřit. Stála u něj v pokoji. Krásná jak nikdy předtím. V průsvitné bílé košilce a s vyděšeným výrazem ve tváři. Při zvuku svého jména se zachvěla a pohlédla na něj. Několik vteřin na sebe jenom zírali. Potom se Sirius pohnul. Neunikl mu vystrašený pohled, který na něj Ginny vrhla, a který se okamžitě stočil ke dveřím. Seskočil z postele a udělal pár kroků k ní. Celkem zbytečně si objala břicho rukama. Možná aby nahradila svůj nedostatečný oděv, možná na obranu. Připadala si, jako by před ním stála nahá. Malá blbá holka, která se cpe do postele dospělýmu chlapovi, který už o ni dávno ani nestojí. V tom okamžiku se vzpamatovala. Bylo to, jako by ji někdo polil ledovou vodou.
"Promiň," zamumlala. "Zapomeň na to, že jsem tu byla," vychrlila ze sebe a kvapně vyrazila ke dveřím.
"Počkej!" Sirius byl v mžiku u ní. Chytil ji za obě ruce, a donutil ji tak, aby se na něj podívala. "Ginny," vyslovil její jméno měkce a s takovou něhou, jakou by od něho nikdy nečekala. "Proč jsi přišla?"
Vzhlédla k němu a on si uvědomil, že má v očích slzy. "Nejde to," zašeptala. "Nedokážu to nechat být, i kdybych chtěla." Její šepot byl sotva slyšet a z očí se jí dál koulely slzy.
V tu chvíli bylo po všem. Celá ta zeď sebeovládání, kterou Sirius už po tolik dní budoval, se zhroutila v tom okamžiku, kdy viděl, co jeho umanutost s Ginny udělala. Choval se jako idiot.
Ginny překvapením přestala brečet, když před ní Sirius padl na kolena. Pořád ji ještě držel za ruce a díval se na ni tak, že začala ztrácet půdu pod nohama.
"Odpust mi, jestli můžeš," zašeptal. "Vím, že jsem se choval jako naprostej kretén a že je to neomluvitelný." Cítil se zlomený. Civěl do země a neodvažoval se na ni podívat.
Klesla k němu na podlahu a jeho obličej vzala do dlaní. Vypadal tak zničeně. V koutku mysli si uvědomovala, jak komická dvojice právě jsou. Ona, patnáctiletá rozcuchaná zrzka navlečená v průsvitném prádle, klečí ve tři ráno na podlaze s opilým zdrogovaným do půl těla nahým chlapem, který ji prosí, aby mu odpustila, že ji nechal.
"Přestaň," zamumlala.
"Je mi jasný, že pro holku jako ty jsem nikdo. Že vedle Harryho jsem jenom směšnej starej chlap, kterej navíc moc chlastá, sedí věčně doma na prdeli a má nálady jak ženská v přechodu, ale…"
"Mlč," řekla a zavrtěla hlavou. Vzhlédl a podíval se jí do očí.
"Nemůžu ti vůbec nic nabídnout. Nejsem mladej, pěknej a dokonce tě nemůžu vzít ani na žádnou zkurvenou procházku do debilního parku jako každej normální chlap," pokračoval dál Sirius. Zíral do její uplakané tváře, zhluboka se nadechl a řekl: "Ale miluju tě. Asi mi neuvěříš, ale poprvý v životě to myslím upřímně, když tuhle větu říkám. Miluju tě a nedokážu si představit, že bych tě měl nechat někomu jinýmu."
Díval se na ni s takovou bolestí, že se to skoro nedalo unést. Nemohla tomu uvěřit. Ještě před chvílí chtěla utéct a zakopat se někam pod zem a teď?
"Siriusi," povzdechla si. Upřel na ni pohled svých psích očí. "přece si vážně nemyslíš, že bych tě mohla vyměnit za Harryho Pottera." Přejela prsty po jeho týden neholené tváři a usmála se.

Sirius se taky usmál. Svým nezaměnitelným pokřiveným úsměvem. Sklonil se k ní a políbil ji. S naléhavostí všech těch měsíců, kdy musel být bez ní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lilly Potter ml. Lilly Potter ml. | 27. prosince 2014 v 23:34 | Reagovat

:) ;) :-):-):-):-):-):-):-):-):-):-) Je to veľmi úžasné dielo.  Som rada že pribudla nová kapitola.

2 Tess Tess | 27. prosince 2014 v 23:50 | Reagovat

Lilly: Nezasloužím si čtenáře, jako jsi ty. Takové, kteří sledujou můj blog pravidelně, ačkoliv se tady víc než půl roku nic ani nepohnulo. (Teda pokud tvoje návštěva dnes nebyla náhoda, ale i za to děkuju.) Díky za milý komentář. :)

3 Miš Miš | 28. prosince 2014 v 15:05 | Reagovat

Právě jsem ve fázi šoku :D Nejhezčího šoku svýho života :D Neodvažuju si to teď ani přečíst. Kapitolu si nechávám do zásoby až mě zas sejme spleen a melancholie :) Každopádně hrooozitánský dík za příspěvek. Už jsem fakt skoro nedoufala ... :)

4 Miš Miš | 28. prosince 2014 v 21:53 | Reagovat

Tak jo :) Odolávat jsem vydržela opravdu dlouho. Byla to nááádherná, skvělá kapitola. Na tohle se opravdu vyplatilo čekat.

5 Lilly Potter ml. Lilly Potter ml. | 28. prosince 2014 v 22:02 | Reagovat

[2]: Ja som vášnivý fanúšik. A áno som tu každý deň:). Máš totiž talent.

6 Tess Tess | 29. prosince 2014 v 10:30 | Reagovat

Díky vám oběma. Je fajn vědět, že to člověk nepíše jenom pro sebe a že jsem svou nespolehlivostí ještě nestihla odradit všechny lidi, co sem chodili. :) Nebudu radši nic slibovat, protože vím, jak to vždycky dopadá, ale doufám, že se tady pokračování objeví dřív než za půl roku. Nejspíš to bude způsobené tím, že mám zkouškové, měla bych sakra hodně moc učit a samozřejmě dělám radši všechno ostatní. A taky mám takovou mizernou náladu a trošku depku a tohle docela pomáhá, takže to vidím docela růžově. :)

7 Chavelierka Chavelierka | 31. prosince 2014 v 19:20 | Reagovat

Ha tady je kapitola a mě se nic neřekne? To jsou mi poměry :-D
Mám docela velkou škodolibou chuť jít probudit Harryho, aby se šel k Siriusovi přesvědčit, jaký je osel :-D
Ona určitě Tonksová taky nespí a přemýšlí, jestli ráno nebudou potřebovat lékouzelníka na předávkování :-D
To Harryho hoření bylo vážně síla :-D Měl by se zeptat Hermiony na nějaká hasící kouzla, než si podpálí postel :-D
Jsem ráda, žes nepřestala psát. Těším se na další kousek ;-)

8 LillyPotterml. LillyPotterml. | 28. května 2015 v 20:11 | Reagovat

Hmm stale cakam.

9 Miš Miš | 2. června 2015 v 10:22 | Reagovat

Hmm já taky :D A jsem mučena představou, že stejnou větu sem budu moct napsat i za rok. Ovšem prázdniny se kvapem blíží, přijde konec zkouškového, tak spínám ruce a žadoním: přidej nám sem něco pěkného. Tvůj fanklub byl na suchu až nějak moc dlouho.

10 LillyPotterml. LillyPotterml. | E-mail | 31. října 2015 v 19:56 | Reagovat

takže už zachvilu tu bude opäť december, môžme dufať v zazrak?

11 Miš Miš | 22. prosince 2015 v 22:51 | Reagovat

27. prosince 2014. The day of the big bang. Já doufám, že jsi tuhle povídku před finišem neodepsala. Čtu miliony dalších, ale na tuhle se prostě nedá zapomenout. Asi proto jsem připravená skuhrat ještě 27. prosince 2020 :D

12 LillyPotterml. LillyPotterml. | 25. prosince 2015 v 23:07 | Reagovat

Dnes je 25.12 a ja dúfam že sa zázrak udeje čoskoro.

13 Lilly Potter ml. Lilly Potter ml. | E-mail | 4. ledna 2017 v 22:18 | Reagovat

už uplynul dalši rok a stale nič. Ak by si náhodou pokračovala tak mi napíš email.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama